Adolf Seifert

MUDr. Adolf Seifert
Adolf Seifert
Adolf Seifert
Narození 4. března 1826
Veletice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. června 1910
(ve věku 84 let)
Žatec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Vzdělání Lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolání lékař od 1852
Titul MUDr.
Politická strana Německá liberální strana
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Seifert (4. března 1826 Veletice[1] – 11. června 1910 Žatec[2]) byl německý lékař, regionální historik a chmelař. Napsal první souhrnné zpracování dějin Žatce a několik monografií o jeho historii. Co do rozsahu nebylo jeho dílo dosud překonáno.

Život

Veletice čp. 12, kde stál rodný dům Adolfa Seiferta

Adolf Seifert se narodil ve Veleticích nedaleko Žatce. Jeho otec Johann byl sedlák. Matka Kateřina, za svobodna Dietzová, pocházela z rodiny pekaře z Liběšic.

V roce 1844 absolvoval tehdy šestileté žatecké gymnázium.[3] Pak odešel do Prahy a dva roky studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Teprve poté začal na lékařské fakultě studovat medicínu.[4]Revoluční rok 1848 prožil jako student v Praze. Byl jedním ze zakládajících členů kulturního spolku německých studentů s názvem Lese- und Redehalle der deutschen Studenten in Prag (Čítárna a přednášková síň německých studentů v Praze), který byl činný až do začátku 1. světové války.[5] Po promoci v květnu 1852 se Seifert vrátil domů, oženil se a ještě téhož roku si v Žatci v dnešním čp. 595 v Obloukové ulici otevřel lékařskou praxi.[6] Jeho manželka Anna Stiasná pocházela z žatecké zemědělsko-živnostenské rodiny. Manželé měli dva syny: Adolfa, který zemřel ještě jako dítě na zápal mozkových blan, a Theodora (* 1853). Jeho potomci žili v 90. letech v Schöllkrippenu v Bavorsku. Sňatkem získal Seifert menší hospodářství včetně chmelnice, kterému se ve volném čase věnoval. Seifert se jako člen německé liberální strany také angažoval v místní komunální politice.

Seifertovou velkou zálibou bylo chmelařství. Jeho rodné Veletice ležely v centru žatecké chmelařské oblasti. Stal se jedním ze zakládajících členů Chmelařského spolku královského krajského města Žatec a v letech 1878–1889 byl jeho předsedou. Po určitou dobu řídil chmelařský časopis Hopfenhalle, vycházející v Žatci od roku 1852.[7] Angažoval se při vzniku žateckého chmelného trhu, který vznikl v roce 1860,[8] podílel se i na zřízení Známkovny chmele města Žatec v roce 1884. Kromě již zmíněného časopisu Hopfenhalle redigoval Seifert také noviny Hopfenlaube (1880) a Saazer Hopfenberichte (1893–1895).

Seifert má rovněž zásluhu na uspořádání torzovitě dochovaného žateckého městského archivu, který byl v jeho době uložen v nevyhovujících podmínkách na místní radnici. Zařídil pro písemnosti bezpečnější uložení a provedl jejich základní inventarizaci. V letech 1903–1905 vykonával oficiální funkci provizorního archiváře.[9]

Podle matričního zápisu zemřel v červnu 1910 v čp. 349 v dnešní Masarykově ulici (tehdy hotel Nachtigal) na sešlost věkem. Seifertova mezerovitá písemná pozůstalost je uložena ve Státním okresním archivu Louny.

Dílo

Dům čp. 585 v Obloukové ulici, kde Seifert bydlel a měl ordinaci

Až do roku 1894, tedy do Seifertových 68 let, nic nenasvědčovalo tomu, že v tomto praktickém lékaři dřímá budoucí nejplodnější žatecký historik.

Náhrobek rodiny Seifertů na žateckém hřbitově

Publikoval jen jeden drobný spisek o chmelařství a dva svazečky básní. V rozmezí následujících 10 let však vydal tři objemné monografie týkající se dějin Žatce a řadu menších publikací. Bezprostřední podnět k dějepisné práci mu dal rukopis do té doby neznámé, česky psané kroniky, kterou mu do ordinace přinesl jeden z jeho pacientů. Seifert uměl dobře česky a text přeložil do němčiny.[10] Dalším předpokladem bylo vydání žateckého listáře se všemi tehdy známými dokumenty k dějinám Žatce do roku 1526, které pořídil Ludwig Schlesinger.[11] Seifert tím získal pramennou základnu, o niž se mohl opírat. Vycházel také z prací středoškolského profesora Wenzela Katzerowského, který v 70. – 90. letech publikoval své studie o dějinách Žatce zejména v časopise Mitteilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen (Zprávy Spolku pro dějiny Němců v Čechách). Kromě toho si Seifert pořizoval výpisky ze žateckého městského archivu, uloženého tehdy na radnici.

První Seifertovou publikací s historickou tematikou byly Dějiny Žatce z roku 1894. Seifert byl autodidakt, chyběly mu metodické základy kritiky pramenů, a to se na tomto vůbec prvním souhrnném zpracování historie Žatce negativně projevilo. Pro nejstarší dějiny je kniha nepoužitelná, poněvadž je založená na informacích z kroniky Václava Hájka z Libočan. Jako základní faktografické vodítko ale mohou sloužit pasáže počínaje 16. stoletím, pro které Seifert čerpal zejména z městských knih. Text, který Seifert napsal do Tutteho vlastivědy v roce 1904, je už kvalitativně na jiné úrovni. Jiné dvě knihy ale jsou pro regionální studium stále nepostradatelné. Jedná se o dějiny žateckého pivovarnictví z roku 1901 a o rok mladší Dějiny Žatce v 19. století. Vzhledem k tomu, že byl Seifert liberál, nejsou v jeho pracích německé nacionální či přímo protičeské tendence příliš markantní. Seifert byl nicméně německý vlastenec, žatecký patriot a hluboce věřící katolík.

Bibliografie

  • Dem Herrn die Ehre: eine kleine Opfergabe enthaltend Legenden und Gedichte erbauenden Inhalts zur Restaurirung der Altäre der Mariä-Himmelfahrt-Kirche in Saaz, Saaz, bez data (básně)
  • Für die Heimat: Ausgewählte Gedichte, Saaz 1867
  • Bemerkungen über den Saazer Hopfen anlässlich der Pariser Weltausstellung vom Jahre 1878, Brüx 1878
  • Geschichte der königl. Stadt Saaz von den ältesten Zeiten bis in die Gegenwart, Saaz 1894
  • Geschichte der Saazer Stadt–Decanal–Kirche zur hl. Maria Himmelfahrt, Saaz 1898. Dostupné online.
  • Katechismus der Geschichte Böhmens mit besonderer Berücksichtigung der Deutschböhmen, Saaz 1898
  • Die Leitmeritzer Diöcese nach ihren geschichtlichen, kirchlichen und topographischen Beziehungen, Saaz 1899
  • Geschichte des bürgerlichen Bräuwesens in Saaz, Saaz 1901
  • Die Stadt Saaz im 19. Jahrhundert, Saaz 1902
  • Geschichte der Stadt Saaz, in: Tutte, Karl (ed.), Der politische Bezirk Saaz, Saaz 1904, s. 296–382
  • Eine verschollene vorhussitische Kirche in Saaz, Mittheilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen 47, 1909, s. 263–271
  • Ein lateinischer Dialog betreffend den Familiennamen des heiligen Johann von Nepomuk, Mittheilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen 48, 1910, s. 28–37

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Holedeček
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Žatec
  3. ↑ Stoll, Eduard, Saazer Bilder aus vergangener Zeit, Karl Hornung & comp., Saaz 1936, s. II
  4. ↑ ANKERT, Heinrich. MDr. Adolf Seifert. Mitteilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen. Roč. 1911, čís. 3, s. 94. Dostupné online [cit. 24. 5. 2020]. (Dále jen Ankert 1911)
  5. ↑ Roedl, Bohumír, Žatecké dějepisectví před rokem 1914, in: XXV. mikulovské sympozium 14. – 15. října 1998: 100 let Vlastivědy moravské a vlastivědná práce na Moravě, Státní okresní archiv Břeclav, s. 180, ISBN 80-85048-84-1
  6. ↑ Roedl, Bohumír,Před sto lety zemřel MUDr. Adolf Seifert, Svobodný hlas 16. 6. 2010, s. 5
  7. ↑ Holodňák, Petr – Ebelová, Ivana (eds.), Žatec, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004, s. 297, ISBN 80-7106-443-2
  8. ↑ Tempír, Zdeněk, Historie chmelařství v Žatci, in: Holodňák, Petr – Ebelová, Ivana (eds.), Žatec, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004, s. 434, ISBN 80-7106-443-2.
  9. ↑ Ankert 1911, s. 95.
  10. ↑ Jedno ze znění kroniky vydala Tošnerová, Marie (ed.), Paměti města Žatce, Regionální muzeum K. A. Polánka, Žatec 1996
  11. ↑ Schlesinger, Ludwig (ed.), Das Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526, Prag, Leipzig, Wien 1892

Související články

Externí odkazy

Zdroj