Vicente Huidobro

Vicente Huidobro
Rodné jméno Vicente García-Huidobro Fernández
Narození 10. ledna 1893
Santiago commune
Úmrtí 2. ledna 1948 (ve věku 54 let)
Cartagena
Příčina úmrtí krvácení do mozku
Místo pohřbení Casa Museo de Vicente Huidobro
Povolání básník, spisovatel, novinář a dramatik
Alma mater Pedagogický institut Chilské univerzity
Colegio San Ignacio
Žánr poezie
Významná díla Altazor
Politická příslušnost Komunistická strana
Rodiče María Luisa Fernández
Příbuzní Vicente García-Huidobro Santa Cruz (děd)
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vicente García-Huidobro Fernández (10. ledna 1893 Santiago de Chile – 2. ledna 1948 Cartagena), byl chilský básník, zakladatel literárního hnutí kreacionismu. Jeho dílo bylo ovlivněno pařížskou avantgardou, psal ve španělštině i francouzštině.

Narodil se v chilské metropoli v zámožné rodině; jeho otec pocházel z rodu markýzů de Casa Real a matka byla spisovatelka a feministka María Luisa Fernándezová. Studoval na jezuitské koleji svatého Ignáce, odkud byl vyloučen, pak absolvoval pedagogický ústav Chilské univerzity. Básně psal od dvanácti let, v roce 1911 vydal svoji první sbírku Ecos del alma, o rok později založil literární časopis Musa Joven a v roce 1914 publikoval manifest radikálního rozchodu s uměleckou tradicí, nazvaný Non serviam.

Od roku 1916 žil v Evropě, v Paříži vydával s Pierrem Reverdym avantgardní časopis Nord-Sud a po vzoru Guillauma Apollinaira experimentoval s kaligramy.[1] Měl také blízko k dadaismu a přispíval do revue L'Esprit Nóuveau, kterou vedl Paul Dermée. Krátce studoval v Berlíně, pak žil v Madridu, kde založil časopis Creación, patřil ke kruhu ultraistů a stýkal se také s Ramónem Gómezem de la Serna. V roce 1925 se Huidobro vrátil do Chile a upozornil na sebe recesistickou kandidaturou na chilského prezidenta.[2]

Huidobrovu tvorbu ovlivnil novoplatonismus, věnoval se také studiu kabaly a astrologie. Vstoupil také do zednářské lóže v Paříži. Byl mezi signatáři Manifestu dimensionismu, v němž Károly Sirató požadoval, aby se umění přtalo neomezovat trojrozměrným světem. Jeho přáteli byli Pablo Picasso (který vytvořil jeho portrét), Tristan Tzara, Le Corbusier, Joaquín Torres-García, Charlie Chaplin, Miguel de Unamuno, Erik Satie a Juan Gris. Výrazným fenoménem chilského kulturního života byla jeho rivalita s Pablem Nerudou, jehož Huidobro obvinil z plagiátorství.[3]

Huidobrova poezie se vyznačuje experimenty s jazykem a neobvyklými metaforami. Jeho nejvýznamnějším dílem je rozsáhlá básnická skladba Altazor, která vyšla v roce 1931 v Madridu. Vycházel z ní ze své koncepce kreacionismu, podle níž by neměl básník svět popisovat, ale stát se bohem, který vytváří svět nový.[4] V duchu kreacionismu psali také Juan Larrea a Gerardo Diego. Je rovněž autorem divadelní hry Gilles de Raiz a románů Mio Cid Campeador a Sátiro o el poder de las palabras, psal filmové a výtvarné kritiky. V roce 1925 byl jako první chilský spisovatel nominován na Nobelovu cenu.

V roce 1933 vstoupil do komunistické strany, pak přijal islám a šokoval konzervativně katolické Santiago svatbou podle muslimského ritu. Podporoval španělské republikány a zúčastnil se kongresu na obranu kultury ve Valencii. Byl členem chilské surrealistické skupiny La Mandrágora. V roce 1943 mu byla udělena chilská národní cena za literaturu. Na konci druhé světové války odjel do Evropy jako válečný reportér. Vrátil se s podlomeným zdravím a ve věku 54 let zemřel v přímořském letovisku Cartagena na cévní mozkovou příhodu.[5]

V roce 1986 vydala Chilská pošta známku s jeho portrétem. Podle jeho knihy je také pojmenována významná chilská kulturní Cena Altazor. Marcelo Ferrari o něm natočil v roce 2009 životopisný televizní film El Vuelo del Poeta: Una Historia Sobre Vicente Huidobro. Slovensky vyšly výbory Huidobrovy poezie Cesta padákom (1972) a Skryté pagody (2018).

Reference

  1. ↑ Vicente Huidobro [online]. Britannica [cit. 2025-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Vicente Huidobro. The New York Review of Books [online]. 2014-01-17 [cit. 2025-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Guerras de tinta: la polémica entre Neruda y Huidobro. La Capital de Mar del Plata [online]. 2022-05-28 [cit. 2025-05-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. ↑ Vicente Huidobro [online]. El poder de la palabra [cit. 2025-05-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. ↑ Vicente Huidobro (1893-1948) [online]. Portail mondial des revues [cit. 2025-05-28]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

Zdroj