Vasiľ Hopko

Blahoslavený
Vasiľ Hopko
Pomocný biskup prešovský
Fotografie z roku 1967
Fotografie z roku 1967
Církev řeckokatolická
Diecéze prešovská
Sídlo Prešov
Jmenování 9. listopadu 1946
Emeritura 23. července 1976
Nástupce Milan Chautur
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 3. února 1929
světitel Pavel Peter Gojdič
Biskupské svěcení 11. května 1947
světitel Pavel Peter Gojdič
1. spolusvětitel Josef Beran
2. spolusvětitel Jozef Čársky
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • titulární biskup mildský (1946-1976)
Osobní údaje
Rodné jméno Vasiľ Hopko
Země Československo
Datum narození 21. dubna 1904
Místo narození Hrabské, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 23. července 1976 (ve věku 72 let)
Místo úmrtí Prešov, ČSSR
Místo pohřbení katedrála sv. Jana Křtitele v Prešově
Svatořečení
Beatifikace 14. září 2003
Bratislava
beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek 10. září
Uctíván církvemi římskokatolická církev,
řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Titul svatého biskup a mučedník
Atributy biskupská roucha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Vasiľ Hopko (21. dubna 1904, Hrabské, okres Bardejov – 23. července 1976, Prešov) byl slovenský řeckokatolický duchovní, pomocný biskup prešovské eparchie (1947–1976). Ve 30. letech 20. století působil také jako první řeckokatolický farář v pražském kostele sv. Klimenta.

Život

Fotografie bl. Vasiľa Hopka z roku 1947

Po násilné likvidaci řeckokatolické církve komunistickým režimem byl nejprve internován a posléze odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 15 letům vězení, peněžitému trestu 20 000 Kčs, ztrátě občanských práv na 10 let a propadnutí majetku. Původně měl být souzen v procesu Buzalka a spol. společně s biskupy Buzalkou, Gojdičem a Vojtaššákem, ale byl brutálním mučením natolik poznamenán, že nemohl být zařazen do veřejného procesu, takže byl souzen samostatně a tajně.[1] Prošel nejkrutějšími komunistickými věznicemi (mimo jiné Mírovem a Leopoldovem). V průběhu věznění mu bylo nabídnuto (stejně jako biskupu Gojdičovi) propuštění a post patriarchy pravoslavné církve v Československu, pokud přestoupí k pravoslaví a stvrdí jeho spojení s řeckokatolickou církví, nicméně toto on odmítl.[2]

Pamětní deska v oseckém klášteře

V roce 1964 byl propuštěn a další 4 roky internován v charitním domově v tehdy zrušeném klášteře v Oseku. V roce 1968 se ujal znovu povinností pomocného biskupa prešovské eparchie, ale vězením zničené zdraví a později i opět zesílená perzekuce ze strany komunistického režimu značně omezovaly jeho činnost. V letech 1972-1973 šlo dokonce o jediného oficiálně působícího biskupa na Slovensku. Jeho žádost o rehabilitaci byla za normalizace odmítnuta.

Smrt a beatifikace

Zemřel 23. července 1976 v Prešově a byl pochován v kryptě katedrálního chrámu sv. Jana Křtitele tamtéž.

V neděli 14. září 2003 jej papež sv. Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného.

Literární tvorba

  • Grekokatoličeskaja cerkov 1646–1946, Prešov 1946
  • J. E. Pavel Gojdič, ČSVV, jepiskop prjaševskij, Prešov 1947 (spoluautor)
  • Christos posredi nas, Prešov 1947
  • Christos v nas, Prešov 1948

Odkazy

Reference

  1. ↑ Václav Vaško: Dům na skále 2/Církev bojující, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7192-892-8, str. 223
  2. ↑ Václav Vaško: Dům na skále 2/Církev bojující, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7192-892-8, str. 224

Související články

Externí odkazy

Zdroj