VL Tuisku

VL Tuisku
VL Tuisku finského letectva
VL Tuisku finského letectva
Určení víceúčelový cvičný letoun
Výrobce Valtion Lentokonetehdas
Šéfkonstruktér Arvo Ylinen
První let 10. ledna 1934
Zařazeno 1935
Vyřazeno 1948
Uživatel Finské letectvo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VL Tuisku (česky: Sněhová vánice) byl finský dvoumístný víceúčelový cvičný letoun vyvinutý společností Valtion Lentokonetehdas. Sloužil k základnímu výcviku, pokračovacímu výcviku stíhacích pilotů a dále k výcviku palubních střelců. Sekundárně mohl být využíván k průzkumu a podpoře pozemních jednotek.[1]

Vývoj

Pohled do kokpitu

Vývoj nového víceúčelového cvičného letounu byl objednán roku 1933. První let prvního prototypu Tuisku (evidenční označení TU-149) proběhl 10. ledna 1934.[1] Prototyp měl problémy s třepetáním nosných ploch, což při jednom z letů vedlo k destrukci horní nosné plochy a jeho zřícení. Brzy jej nahradil druhý prototyp Tuisku II (TU-150) s prodlouženou přídí a zesíleným křídlem.[2] Takto vylepšený letoun již měl velmi dobré vlastnosti a letectvo objednalo jeho sériovou výrobu. V letech 1935-1936 bylo dodáno 13 letounů první série (TU-151 až TU-163) a do roku 1937 pak ještě 16 strojů druhé série (TU-164 až 179). Letouny TU-163 a TU-178 přitom byly zaplaceny lidovou sbírkou.[2]

Popis

Příprava na bojový let

Jednalo se o konvenční jednomotorový dvoumístný dvouplošník smíšené konstrukce. Poháněl jej vzduchem chlazený hvězdicový sedmiválec Armstrong Siddeley Lynx IVC o výkonu 215 k (160 kW), který roztáčel dvoulistou dřevěnou vrtuli. Byl vybaven pevným kolovým podvozkem, který bylo možné nahradit lyžemi, nebo plováky (Zkoušky plováků proběhly na letounu TU-159, ve službě ale Tuisku létaly pouze jako pozemní.).[1] Při výcviku byl letoun vybaven dvojím řízením. Při bojovém nasazení byl vyzbrojen pevným synchronizovaným 7,62 mm kulometem a druhým pohyblivým 7,62mm kulometem, ovládaným pozorovatelem. Na závěsníky pod trupem bylo možné zavěsit až 92 kg pum.[2]

Operační historie

VL Tuisku roku 1943 během nasazení v pokračovací válce

Letouny Tuisku se ve výcviku osvědčily a byly velmi oblíbené. Bojově byly nasazeny proti SSSR v zimní válce v letech 1939–1940 a v pokračovací válce v letech 1941–1944. Následně se v letech 1944–1945 podílely na vytlačení německé armády z Finska. Bojově byly nasazeny především k průzkumu a jako lehké bombardéry.[2] Po válce se zbylé stroje vrátily k výcviku. Oficiálně byly vyřazeny roku 1948. Poslední dolétaly roku 1950.[2]

Verze

  • Tuisku II/T – Ozbrojená bojová verze.
  • Tuisku II/O – Cvičná verze s dvojím řízením.

Uživatelé

FinskoFinsko Finsko

Dochované exempláře

Jeden letoun Tuisku (TU-178), pojmenovaný „Sokeri-Sirkku“ se dochoval ve finském leteckém muzeum ve Vantaa.[2]

Specifikace (VL Tuisku)

Dochovaný letoun Tuisku (TU-178, „Sokeri-Sirkku“)

Technické údaje

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 12,1 m
  • Délka: 9,35 m
  • Výška: 3,26 m
  • Nosná plocha: 33,65 m²
  • Plošné zatížení: kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 990 kg
  • Vzletová hmotnost: 1625 kg
  • Pohonná jednotka: 1× hvězdicový motor Armstrong Siddeley Lynx IVC
  • Výkon pohonné jednotky: 215 k (160 kW)

Výkony

  • Minimální rychlost: 79 km/h
  • Cestovní rychlost: 170 km/h
  • Maximální rychlost: 207 km/h
  • Dolet: 1150 km
  • Dostup: 4400 m

Výzbroj

  • 2× 7,62mm kulomet
  • 4× 12,5kg puma, nebo 4× 23kg puma

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c BALOUS, Miroslav. VL Tuisku II. Letectví a kosmonautika. 2016, roč. 46, čís. 5, s. 72. [0024-1156 Dostupné online]. 
  2. ↑ a b c d e f Balous, 2016, s. 73.

Externí odkazy

Zdroj