Václav z Michalovic

Václav z Michalovic
Erb Václava z Michalovic
Erb Václava z Michalovic
Osobní údaje
Rodiče Jan III. z Michalovic a Magdalena Koldicová z Koldic
Příbuzní Petr II. z Michalovic, Jan IV. z Michalovic, Zikmund z Michalovic a Jindřich I. z Michalovic (sourozenci)
Povolání krajský hejtman (České království)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav z Michalovic († 25. nebo 28. srpna 1451, strakonický hrad) byl český šlechtic z rodu pánů z Michalovic. V letech 1432-1451 byl generálním převorem české provincie Johanitského řádu a od roku 1435 hejtmanem Prácheňska. Zúčastnil se bitvy u Lipan a byl jedním z vůdců opozice proti Jiřímu z Poděbrad.

Původ

Václav z Michalovic pocházel z českého šlechtického rodu pánů z Michalovic, byl jedním z mladších synů Jana III. z Michalovic († 1425) a Magdaleny Koldicové z Koldic.[1][2] Měl bratry Jindřicha, Petra, Jana a Zikmunda.

První dochovaná zmínka o Václavu z Michalovic jako členovi maltézského řádu se vztahuje k listině vydané dne 28. července 1424 ve Strakonicích, která právně potvrzuje, že Václav z Michalovic na Strakonicích spolu s převorem Jakubem a konventem strakonické komendy prodal pole Buškovi z Radkovic za 10 kop pražských grošů s podmínkou, že nový majitel bude platit obvyklé daně strakonické komendě. Na základě tohoto dokumentu byl učiněn závěr, že v té době Václav z Michalovic zastával funkci velitele strakonické komendy řádu johanitů a zároveň ve Strakonicích zastupoval nepřítomného generálního převora Ruprechta Lubinského.[3][4][5]

V roce 1432 se Václav z Michalovic ujal funkce generálního převora české provincie johanitského řádu. Dochovala se listina o Václavově zvolení generálním převorem ze dne 16. března 1432[6], stejně jako listina o jeho potvrzení v této funkci králem Zikmundem Lucemburským ze dne 25. října 1432.[7] Spolu s Oldřichem z Rožmberka byl Václav oporou katolické strany v jižních Čechách a jedním z vůdců české katolické šlechty, který se během probíhajících husitských válek postavil proti radikálnímu křídlu husitů. V roce 1434 se Václav z Michalovic se svým johanitským vojskem zúčastnil bitvy u Lipan na straně katolických sil.

V roce 1435 Václav jako nový duchovní pán Strakonic potvrdil jeho městské výsady. V témže roce král jmenoval Václava hejtmanem Prácheňska za jeho účast v bojích na katolické straně. Václav z Michalovic strávil téměř celé své období ve funkci generálního převora české provincie v drobných střetech s příznivci husitů.

Po smrti svého bratra Petra II. z Michalovic v roce 1437 se Václav stal dědicem všech rozsáhlých rodinných statků pánů z Michalovic. Protože však Václav neměl možnost ani touhu skloubit výkon svých povinností generálního převora řádu se správou rodinných pozemků, brzy převedl veškerý rodinný majetek na svého synovce Jindřicha, syna Jana Kruhlaty z Michalovic.[8]

V roce 1438 se Václav zúčastnil korunovačního ceremoniálu Albrechta Habsburského na českého krále a nesl královské žezlo.[9][2]

Kostel sv. Prokopa na strakonickém hradě, místo posledního odpočinku Václava z Michalovic.

Václav z Michalovic, významný a věrný stoupenec krále Albrechta Habsburského, byl po jeho smrti vybrán do čela poselstva vyslaného k vyjednávání o propuštění jeho mladého syna Ladislava Pohrobka. Dne 8. února 1449 se v rezidenci generálního převora českých johanitů na strakonickém hradě konal sjezd předních představitelů katolické šlechty jižních a západních Čech, kde byla založena tzv. Strakonická jednota - vojenské spojenectví namířené proti vůdci Kalicha, Jiřímu z Poděbrad. Hlavními iniciátory a organizátory tohoto sjezdu byli Oldřich z Rožmberka a Václav z Michalovic, kteří již několik let před jeho konáním vedli příslušná jednání s českými šlechtici. V následujícím roce 1450 byla vojska Strakonické unie poražena husitskými vojsky v bitvě u Rokycan. Poté se zástupci válčících stran sešli v Pelhřimově, kde Václav z Michałovic pomohl uzavřít mír.

Závěr života

V té době byl již Václav těžce nemocen a dne 25. srpna 1451 zemřel na hradě Strakonice. Podle dochovaných důkazů Václav z Michalovic rád dobře jedl a hodně pil a měl rád kohoutí zápasy. Václav trpěl dnou, na kterou si často stěžoval v korespondenci se svými blízkými přáteli z rodu Rožmberků.[9]

Podle legendy Václav zemřel v malém rytířském sále hradu poblíž teplých kachlových kamen, která se dochovala dodnes. Byl pohřben v kostele sv. Prokopa na strakonickém hradě.[9][2]


Erb

Na dochovaných pečetích Václava z Michalovic lze rozlišit tři verze jeho erbu.

První verzi erbu používal Václav na svých pečetích od doby, kdy zastával funkci velitele Strakonic, téměř až do konce svého života: nejstarší známý příklad pečeti s první verzí erbu (kulatá pečeť o průměru 27 mm) se dochoval na listině datované rokem 1424, nejnovější - na listině datované 20. srpna 1449. Tato černo-stříbrná verze je svisle rozdělený heraldický štít se stříbrným maltézským křížem v levé polovině štítu na stříbrném poli. Pravá polovina štítu má černé pole bez obrázků. Nad štítem je heraldická helma s černo-stříbrným pláštěm a erbem v podobě dvou složených křídel, jejichž přední strana je černá a zadní stříbrná.

Druhá verze erbu Václava z Michalovic, lišící se od první pouze absencí maltézského kříže v levé polovině heraldického štítu, se poprvé objevuje na listině Strakonické jednoty, datované 8. února 1449 (průměr pečeti 19 mm). Druhá verze erbu se pak nachází na jedné z posledních listin podepsaných Václavem 9. února 1451.[3][2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Вацлав из Михаловиц na ruské Wikipedii.

  1. ↑ Zdeněk Beran 2010, s. 182—183.
  2. ↑ a b c d Vladimír Červenka 2006, s. 10.
  3. ↑ a b Lukáš Peška, Miroslav Svoboda 1999, s. 58.
  4. ↑ Fond: české velkopřevorství, Listiny 1420—1424 / Listina 2469.
  5. ↑ Vladimír Červenka 2006, s. 9.
  6. ↑ Fond: české velkopřevorství, Listiny 1429—1433 / Listina 2521.
  7. ↑ Fond: české velkopřevorství, Listiny 1429—1433 / Listina 2522.
  8. ↑ Zdeněk Beran 2010, s. 183.
  9. ↑ a b c Střípky z historie, Václav z Michalovic (1434-1451).

Literatura

  • Beran, Zdeněk. Vývoj pozemkové držby rodu pánů z Michalovic. Historické, sociální a geografické souvislosti // HISTORICKÁ GEOGRAFIE. — 2010. — Č. 36/2. — S. 175—195. — ISSN 0323-0988.
  • Červenka, Vladimír. České převorství johanitů a jejich heraldika // Jihočeský herold. — 2006. — Č. 2. — S. 5—24.
  • Peška, Lukáš - Svoboda, Miroslav. Příspěvek k problematice pečetí johanitských generálních převorů ve 14. a 15. století // Sborník prací filosofické fakulty brněnské university. — 1999. — Č. 46. — S. 41—66.

Odkazy

Zdroj