Václav Voskovec

Václav Voskovec
Václav Voskovec
Rodné jméno	Vilém Wachsmann
Narození	5. ledna 1864; Svojšice ; Rakouské císařství
Úmrtí	24. dubna 1945 (ve věku 81 let); Praha ; Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	kapelník a legionář
Nábož. vyznání	pravoslaví
Choť	Jiřina Voskovcová
Děti	Jiří Voskovec syn
Příbuzní	Bedřich Wachsmann ml. bratr; Bedřich Wachsmann strýc; Alois Wachsmann synovec
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Voskovec^[2], rodným jménem Vilém Wachsmann, křtěný Vilím Eduard 5. ledna 1864 Svojšice^[3] – 24. dubna 1945 Praha), byl český vojenský kapelník a legionář. Jeho synem byl česky divadelní a filmový herec Jiří Voskovec.

Život

Narodil se ve Svojšicích v rodině Jindřicha Wachsmanna, chirurga a osobního lékaře hraběte Michaela Karla Althanna.^[3] Vyrůstal s dalšími deseti sourozenci, jmenovitě Marií (* 1853), Karlem (1854–1855), Ottou (* 1856), Karlem (* 1857), Jindřichem (* 1859), Zdeňkem (1860–1861), Zdeňkem (* 1862), Aloisem (* 1866), Ladislavem Emilem (* 1867) a nejmladším Bedřichem (* 1871).^[4]

Obecnou školu absolvoval ve Svojšicích, v dalším studiu pokračoval na gymnáziu, které však nedokončil, poté pracoval krátce ve svojšickém cukrovaru a později i v pražské tiskárně. Studiu hudby se věnoval pouze soukromě a v roce 1883 nastoupil dobrovolně k hudbě 28. pěšího pluku v Praze, ale tuto službu však ukončil v roce 1889. V letech 1886–1889 studoval na pražské varhanické škole, skladbu ve třídě Františka Skuherského a Karla Steckera a rovněž i hru na violoncello, avšak závěrečnou zkoušku složil až v roce 1895. Mezitím v září roku 1885 zemřel^[5] Vilémův otec Jindřich Wachsmann, načež se za dva roky rodina přestěhovala do Prahy na Nové Město^[6].

V roce 1889 odjel Vilém Waschman do Ruska a následně přijal místo vojenského kapelníka u 108. pěšího pluku ve Vilně. Nedlouho nato přestoupil na pravoslaví a díky tomu roku 1892 získal ruské občanství a nastoupit jako kapelník k renomovanému kyrysnickému pluku carevny Marie Fjodorovny v Gatčině u Petrohradu. Rovněž řídil orchestr hráčů na balalajku a dvaapadesátičlenný smyčcový orchestr, který získal velkou popularitu a podnikl řadu koncertních turné. V roce 1904 se ze zdravotních důvodů vrátil do Prahy^[7] a působil zde jako sekretář ruského konzulátu v tehdejším Rakousko-Uhersku.

Po vypuknutí první světové války byl v roce 1915 jako ruský příslušník zatčen a po výměně za rakouského konzulárního úředníka, zadrženého v Rusku, poslán do Petrohradu. Ještě téhož roku si podal přihlášku do československé legie a do jejího vyřízení působil u různých vojenských institucí petrohradského vojenského okruhu. V roce 1917 nastoupil u 6. československého střeleckého pluku, kde působil jako kapelník a šířil českou klasickou hudbu Smetanovu a Dvořákovu, kterou i sám upravoval pro dechový orchestr.

V roce 1920 se vrátil do vlasti a následně byl přidělen do inspektorátu hudeb jako zástupce inspektora při Ministerstvu národní obrany, kde v letech 1921–1925 vedl hudební referát. Poté se s rodinou usadil v Sázavě, kde působil jako ředitel kůru, varhaník, pracoval v Sokole, založil a cvičil dobrovolné hasiče. V letech 1929–1934 na přechodnou dobu nastoupil zpět do vojenské služby na Ministerstvo národní obrany, aby působil v kanceláři Československých legií. Zemřel v Praze koncem dubna roku 1945 a následně byl uložen do hrobu na Vyšehradě^[1].

Václav Voskovec^[2] byl nositelem řady vyznamenání a sám i zkomponoval drobné skladby pro violoncello a klavír, několik smyčcových kvartet, staroslovanskou a svatováclavskou mši,a směs lidových písní „Kolínským přátelům“ či pochod „Památce Karla Šebora“