Václav Najbrt

PhDr. Václav Najbrt
Narození 16. června 1886
Hrubý Jeseník
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. října 1942
Věznice Plötzensee
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí selhání srdce v důsledku vězeňských útrap
Místo pohřbení kolumbárium Evangelického kostela v Nuslích
Národnost česká
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání ředitel školy
Zaměstnavatel Obchodní akademie Uherské Hradiště
Titul PhDr.
Choť PhDr. Kamila Najbrtová
Děti Radim Najbrt, Přemysl Najbrt, Vladimír Najbrt
Rodiče Václav a Josefa Najbrtovi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Najbrt (16. června 1886 Hrubý Jeseník – 22. října 1942 Věznice Plötzensee) byl československý legionář, pedagog, básník, prozaik, odbojář z období druhé světové války a oběť nacismu.

Život

Mládí

Václav Najbrt se narodil 16. června 1886 v Hrubém Jeseníku na nymbursku v rodině Václava a Josefy Najbrtových. Vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a v roce 1907 nastoupil na filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Do vypuknutí první světové války se mu studium nepodařilo dokončit, úspěšně je zakončil až v roce 1923.

První světová válka

Václav Najbrt bojoval v c. a k. armádě na ruské frontě, kde v červenci 1916 padl do zajetí. Již 25. října téhož roku podal přihlášku do Československých legií, kam byl přijat v 21. července 1917. Absolvoval Sibiřskou anabázi. Do Československa se vrátil v roce 1920 v hodnosti poručíka a v armádě dále nepokračoval.

Mezi světovými válkami

Václav Najbrt se stal pedagogem. Již před první světovou válkou pracoval Obchodní akademii v Mělníku. Mezi lety 1927 a 1939 působil ve funkci ředitele Obchodní akademie v Uherském Hradišti. Byl členem zednářské lóže v Brně.

Druhá světová válka

K prvnímu zatčení Václava Najbrta došlo v rámci preventivní zatýkací Akce Albrecht I. v září 1939. Vězněn byl v Uherském Hradišti a na brněnském Špilberku a to do 16. listopadu 1939. Z důvodu jeho zapojení do odbojové organizace Obrana národa byl gestapem znovu zatčen 30. téhož měsíce. Vězněn byl opět v Uherském Hradišti, poté v brněnských Sušilových a Kounicových kolejích, v Breslau a berlínské věznici Alt-Moabit. Dne 9. června 1942 byl lidovým soudem odsouzen k trestu smrti. Exekuce se nedočkal, zemřel pět dnů před ní na selhání srdce v důsledku vězeňských útrap. Jeho manželce se i díky skvělým znalostem němčiny podařilo získat povolení k jeho kremaci v Berlíně a urnu s jeho popelem uložit v kolumbáriu evangelického kostela v Nuslích.

Rodina

Václav Najbrt se oženil s PhDr. Kamilou Najbrtovou. Manželům se narodili synové Radim (1921-1996), autor publikací na téma veterinární anatomie[1], Přemysl (1927-2004), publicista a notář, autor turistických knih a map[2], a Vladimír (1929), dětský dermatolog a dermatovenerolog vsetínské nemocnice.[3]

Publikační činnost

Václav Najbrt publikoval poezii i prózu. Legionářských témat se týkala díla Berezovka (1924), Rozlet a rozlom sibiřského bratrstva (1936) a Zabajkalské verše (1938). Dále byl autorem básnických děl Zapomnít chtějí země i obloha (1932) a Zlaté kapradí (1933). Rovněž byl autorem učebnic ruštiny, rusko-českého slovníku (1938) a Stručných dějin ruské literatuy (1925). Z ruštiny i překládal mj. Puškinova díla, přebásnil též Krylovovi bajky.

Posmrtná ocenění

  • Dne 25. října 2019 byl Václavu Najbrtovi v Uherském Hradišti instalován Kámen zmizelých

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dílo Radima Najbrta v Databázi knih
  2. ↑ Přemysl Najbrt na stránkách Zlín.eu
  3. ↑ Vladimír Najbrt na stránách Knihovny.cz

Externí odkazy

Zdroj