Ustašovci

Ustašovci – Chorvatské revoluční hnutí
Ustaša – Hrvatski revolucionarni pokret
Logo
Datum založení 7. ledna 1929[1]
Datum rozpuštění 29. května 1945 (de facto)
Vůdce Ante Pavelić[n 1]
Vjekoslav Servatzy
Slavko Kvaternik
Sídlo
Předchůdce Členové zaniklého Chorvatského výboru[4]
Radikální frankistické křídlo Strany práv[5]
Nástupce Různé emigrantské skupiny[n 2]
Ideologie Chorvatský socialismus
Politická pozice Krajní pravice
Mládežnická org. Ustašovská mládež (UM)
Polovojenská org. Ustašovská milice
Stranické noviny Hrvatski Domobran[19]
Náboženství Katolická církev, Islám
Počet členů 100 000 (1941, odhad)[20]
Slogan "Za dom spremni"[21]
("Pro vlast připraveni!")
Hymna Puška puca
Barvy
     
Červená
     
Bílá
     
Modrá
     
Černá
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ustaše, ​​také známý jako Ustašovci,[n 3] byla chorvatská fašistická a ultranacionalistická organizace hlásící se ke katolictví, aktivní jako jedna organizace v letech 1929 až 1945, formálně známá jako Ustašovci – Chorvatské revoluční hnutí (Hrarvatski revolucionni pokrečni). Od svého vzniku a před druhou světovou válkou se organizace zabývala řadou teroristických aktivit proti Království Jugoslávie, včetně spolupráce s VMRO na zavraždění jugoslávského krále Alexandra I. v roce 1934.[22] Během druhé světové války v Jugoslávii Ustašovci pokračovali v holocaustu a genocidě proti jejímu židovskému, srbskému a romskému obyvatelstvu, přičemž zabili stovky tisíc Srbů, Židů, Romů a také muslimských a chorvatských politických disidentů.[23][24][25]

Ideologie hnutí byla směsí fašismu, římského katolicismu a chorvatského ultranacionalismu.[23] Ustašovci podporovali vytvoření Velkého Chorvatska, které by překlenulo řeku Drinu a rozšířilo se až k hranici Bělehradu.[26] Cílem bylo vytvořit samostatný chorvatský stát jako odpověď na srbskou hegemonii a utlačování. Ideově se snažili ustašovci odkázat na politický program Ante Starčeviće a Strany práva z konce 19. století. Hnutí obhajovalo rasově „čisté“ Chorvatsko a propagovalo genocidu proti Srbům – kvůli protisrbskému cítění Ustašů – a holocaust proti Židům a Romům prostřednictvím nacistické rasové teorie a pronásledování antifašistických nebo disidentských Chorvatů a Bosňáků. Ustašovci považovali Bosňáky za „muslimské Chorvaty“ a v důsledku toho nebyli Bosňáci pronásledováni na základě rasy. Bosenské muslimy začalo hnutí protežovat,[27] dokonce jako "nejčistší složku chorvatského národa.[28]Ustašovci vyznávali římský katolicismus a islám jako náboženství Chorvatů a odsuzovali pravoslaví, které bylo hlavním náboženstvím Srbů. Římský katolicismus byl ztotožňován s chorvatským nacionalismem,[29] zatímco islám, který měl v Bosně a Hercegovině velké množství následovníků, byl Ustašovci chválen jako náboženství, které „zachovává pravou krev Chorvatů“.[30]

Tato organizace byla založena na začátku 30. let v Itálii[31] jako nacionalistická organizace, která usilovala o vytvoření samostatného chorvatského státu. Před druhou světovou válkou fungovala jako teroristická organizace.[32][23] Zprvu získávali příznivce v zemích, kam se uchýlila chorvatská emigrace, především v Itálii, která tento režim podporovala, neboť si od něj slibovala rozvrat Jugoslávie. V takové situaci by byli schopní italští fašisté získat zpět území, kterých se museli po první světové válce zříci. Po invazi do Jugoslávie v dubnu 1941 se Ustašovci dostali k moci, když byli jmenováni vládnout části Jugoslávie okupované Osou jako Nezávislý stát Chorvatsko (NDH), kvaziprotektorátní[33]loutkový stát založený fašistickou Itálií a nacistickým Německem.[34][35][36] Jejím vojenským křídlem se v novém státě stala Ustašovská milice (chorvatsky Ustaška vojnica).[23]

Ustašovský režim byl vojensky slabý a nikdy nedokázal mezi Chorvaty získat významnou podporu. Proto byl teror jejich prostředkem k ovládání „etnicky nesourodé“ populace.[37][38] Ustašovský režim byl zpočátku podporován některými částmi chorvatského obyvatelstva, které se v meziválečném období cítilo utlačované Srby vedenou Jugoslávií, ale jejich brutální politika rychle odcizila mnoho obyčejných Chorvatů a vedla ke ztrátě podpory, kterou získali vytvořením chorvatského národního státu.[39]Koncentrační tábor v Jasenovaci byl i některými nacistickými důstojníky považován za hrůzné místo.[40] Odhaduje se, že v táboře zahynulo na 100 000 lidí.[41]

S německou kapitulací, koncem druhé světové války v Evropě a nastolením socialistické Jugoslávie v roce 1945 se ustašovské hnutí a jejich stát totálně zhroutily. Mnoho členů ustašovské milice a chorvatské domácí gardy, kteří následně uprchli ze země, bylo zajato jako váleční zajatci a vystaveni nuceným pochodům a popravám během repatriací v Bleiburgu. Různé podzemní a exilové nástupnické organizace vytvořené bývalými členy Ustaše, jako křižáci a chorvatské osvobozenecké hnutí, se pokusily pokračovat v hnutí s malým úspěchem.

Název

Slovo ustaša je odvozeno od chorvatského slovesa ustati (povstat, vzbouřit se) a znamená povstalec, vzbouřenec, rebel. V chorvatštině je to jednotné číslo mužského rodu, plurál zní ustaše. Vzhledem k historickým souvislostem je dnes slovo „ustaša“ v chorvatštině užíváno výhradně pro příslušníka této nacionalistické organizace. Pro povstalce obecně Chorvaté užívají slova „ustanik“.

Etnická a náboženská perzekuce

Související informace naleznete také v článku Genocida Srbů v Nezávislém státě Chorvatsko.
Celá srbská rodina leží vyvražděna ve svém domě po nájezdu Ustašovských milicí v roce 1941.

Ustašovci zamýšleli vytvořit etnicky „čisté“ Chorvatsko a za největší překážku tohoto cíle považovali Srby žijící v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. Ustašovští ministři Mile Budak, Mirko Puk a Milovan Žanić v květnu 1941 prohlásili, že cílem nové ustašovské politiky je etnicky čisté Chorvatsko. Strategie k dosažení jejich cíle byla:[42][43]

  1. Jedna třetina Srbů by měla být zabita
  2. Třetina Srbů by měla být vypovězena
  3. Jedna třetina Srbů by měla být násilně konvertována ke katolicismu

Vláda NDH spolupracovala s nacistickým Německem na holocaustu a prováděla svou vlastní verzi genocidy proti Srbům, Židům a Romům (alias „cikánům“) uvnitř svých hranic. Státní politika vůči Srbům byla poprvé deklarována slovy Milovana Žaniće, ministra Legislativní rady NDH, dne 2. května 1941:

„Tato země může být pouze chorvatskou zemí a neexistuje žádná metoda, kterou bychom váhali použít, abychom ji učinili skutečně chorvatskou a očistili ji od Srbů, kteří nás po staletí ohrožovali a kteří nás ohrozí znovu, pokud dostanou příležitost.[44]

Ustašovci uzákonili rasové zákony podle vzoru Třetí říše, která pronásledovala Židy, Romy a Srby, kteří byli kolektivně prohlášeni za nepřátele chorvatského lidu. Srbové, Židé, Romové a chorvatští či bosenští disidenti včetně komunistů byli internováni v koncentračních táborech, z nichž největší byl Jasenovac. Do konce války Ustašovci pod vedením Paveliće zabili odhadem 30 000 Židů a 26 000–29 000 Romů,[45] zatímco počet srbských obětí se pohybuje od 200 000 do 500 000,[46] přičemž historici obecně uvádějí 300 000 až 350 000 úmrtí.[47][48][49][50]

Masakry srbských civilistů

Kromě masového zabíjení v koncentračních táborech spáchali Ustašovci mnoho masakrů civilistů přímo v poli. K prvnímu masovému zabíjení Srbů došlo 30. dubna 1941, kdy Ustašovci shromáždili a zabili 196 srbských vesničanů v Gudovaci. Brzy následovalo mnoho dalších masakrů, včetně míst jako Blagaj, Glina, Korita, Nevesinje, Prebilovci, Metkovic, Otočac, Vočin, Šargovac atd. Takto popsal chorvatský katolický biskup z Mostaru Alojzije Mišić masové zabíjení srbských civilistů jen v jedné malé oblasti Hercegoviny, právě během prvních 6 měsíců války:[51]

Lidé byli zajati jako zvěř. Masakrování, zabijeni, zaživa házeni do propasti. Ženy, matky s dětmi, mladé ženy, dívky a chlapci byli házeni do jam. Místostarosta Mostaru p. Baljić, mohamedán, veřejně prohlašuje, i když jako úředník by měl mlčet a nemluvit, že jen v Ljubinje 700 schizmatiků [tj. srbských ortodoxních křesťanů] bylo vhozeno do jedné jámy. Šest plných vagónů žen, matek a dívek, dětí mladších 10 let, bylo odvezeno z Mostaru a Čapljiny do stanice Šurmanci, kde byly vyloženy a odvezeny do kopců, přičemž živé matky a jejich děti byly svrženy ze skály. Všichni byli shozeni a zabiti. Ve farnosti Klepci bylo z okolních vesnic zabito 3700 schizmatiků. Ubohé duše, byli klidní. Nebudu dále vyjmenovávat. Zašel bych příliš daleko. Ve městě Mostar byly stovky svázány, vyvezeny za město a zabity jako zvířata.

Německé zprávy o ustašovských masakrech

Němečtí důstojníci v Chorvatsku a Bosně opakovaně vyjadřovali znechucení nad masovým zabíjením Srbů Ustašovci, používali slova jako „vraždění“, „zvěrstva“, „řezničina“ a „teror“[52], přičemž uváděli stovky tisíc obětí. Tak si major Walter Kleinenberger, důstojník 714. divize, stěžoval, že brutalita ustašovců „byla v rozporu se všemi civilizačními zákony. Ustašovci vraždili bez výjimky muže, ženy a děti“.[52] Německý kapitán Konopatzki nazval vraždění srbských civilistů ve východní Bosně ustašovskou černou legií „novou vlnou masakrování nevinných“.[52] Ustašovské „velkoobchodní řeznictví“ (Abschlachtung) Srbů v Sreme, v Srbsku okupovaném ISC, vyvolalo německé obavy ze srbských povstání.[52] Podplukovník von Wedel napsal, že v západní Bosně Ustašovci zabíjely ženy a děti „jako dobytek“ v sérii „bestiálních poprav“.[52] Takto popsal Hitlerův zmocněnec v Chorvatsku, generál von Horstanau, následky masakru spáchaného dozorci koncentračního tábora Jasenovac v nedaleké vesnici:[53]

V Crkveni Boku, nešťastném místě, nad kterým se pod vedením ustašovského podplukovníka sneslo asi pět set 15- až 20letých hrdlořezů, lidé byli všude zabíjeni, ženy znásilňovány a pak umučeny, děti zabíjeny. Viděl jsem v řece Sávě mrtvolu mladé ženy s vydlabanýma očima a kůlem zaraženým do jejích sexuálních partií. Této ženě bylo nanejvýš dvacet let, když padla do rukou těchto monster. Všude kolem prasata požírala nepohřbené lidské bytosti. „Šťastní“ obyvatelé byli přepravováni v děsivých nákladních vagonech; mnoho z těchto nedobrovolných „cestujících“ si podřezalo žíly během transportu do tábora [Jasenovac]“

Pozdrav a jeho historické konotace

Ramenní nášivka chorvatského devátého batalionu z dob občanské války v Jugoslávii

Ustašovci se zdravili tzv. „římským (či árijským) pozdravem“, zdviženou pravicí, přičemž jejich heslem bylo „Za dom spremni!“ (Pro vlast připraveni).

Tento pozdrav byl hojně užíván v chorvatském nacionalistickém hnutí v 90. letech v době války v Jugoslávii. Dnes jej běžně užívají chorvatští fotbaloví hooligans.[54] Podle některých jiných zdrojů však nejde o původně ustašovský pozdrav.[55][56] Ve fotbalovém světě vzbudil ohlas případ fotbalisty Josipa Šimuniće na mistrovství světa ve fotbale 2014 po zápase proti Islandu.[55][56] Pozdrav zazněl také v písni Marko Perkoviće, kterou zpívali chorvatští fotbalisté za přítomnosti chorvatské prezidentky Kolindy Kitarovićové po vítězství nad Ruskem na Mistrovství světa ve fotbale 2018.[57]

Text přísahy

Přísaha člena Ustaše zněla takto:

“Zaklinjem se Bogom svemogućim i svime, što mi je sveto, da ću se držati ustaških načela i pokoravati se propisima te bezuslovno izvršavati sve odredbe Poglavnika, da ću svaku povjerenu mi tajnu najstrože čuvati i nikome ništa odati. Zaklinjem se, da ću se u ustaškim redovima boriti za izvojevanje samostalne države Hrvatske i sve učiniti, što mi Poglavnik naloži. Zaklinjem se, da ću jedanput izvojevanu hrvatsku državnu samostalnost i hrvatsku narodnu slobodu u ustaškim redovima čuvati i braniti. Ako se ogriješim o ovu prisegu, svjestan si svoje odgovornosti za svaki svoj čin i propust, ima me po ustaškim propisima stići kazna smrti. Tako mi Bog pomogao! Amen!”[58]

Překlad:

"Zapřísahám se Bohu Všemohoucímu a všemu, co je mi svaté, že se budu držet ustašovských zásad a podřizovat se ustanovením, jakož i bezpodmínečně plniti všechny předpisy Poglavnika, že budu každou tajnou informaci mně svěřenou nejpřísněji tajit a nikomu nic neprozradím. Zapřisahám se, že budu v souladu s ustašovskými řády bojovat za rozvoj samostatného chorvatského státu a učiním vše, co mi Poglavnik přikáže. Zapřisahám se, že budu vždy střežit a bránit jednou vyhranou chorvatskou státní samostatnost a svobodu chorvatského lidu v souladu s ustašovskými řády. Pokud se proviním proti této přísaze, jsem si vědom své odpovědnosti za každý čin i selhání a také toho, že mne podle ustašovských předpisů čeká trest smrti. K tomu mi dopomáhej Bůh! Amen."

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Ante Pavelić poprvé začal používat titul Poglavnik[2] (hr) když byl v roce 1930 předepsán jako oficiální titul pro nejvyššího vůdce ustašovského hnutí v zakládající listině organizace.
  2. ↑ Příznivci ustašovců, kteří emigrovali do zahraničí, zakládali po válce různé proustašovské organizace. Mezi ně patřili křižáci, Chorvatské osvobozenecké hnutí,[6] Chorvatské revoluční bratrstvo[7] a Chorvatský národní odpor.[8]
  3. ↑ V angličtině známý např. jako Ustaše, Ustashe, Ustashi, Ustahis, nebo Ustashas (OED 2020 adds Ustachi, Ustaci, Ustasha, Ustaša, a Ustasi); s přidruženým přídavným jménem někdy bytí Ustashe nebo Ustasha, kromě Ustaše. Tato odchylka pramení ze skutečnosti, že slovo Ustaše je v srbochorvatštině množné číslo slova Ustaša.

Lieteratura

  • ALEKSOV, Bojan. Converting Cultures: Religion, Ideology and Transformations of Modernity. Redakce Washburn Dennis. [s.l.]: Brill, 2007. ISBN 978-90-04-15822-1. Kapitola Adamant and treacherous: Serbian historians on religious conversions. 
  • BAKER, Catherine. The Yugoslav Wars of the 1990s. [s.l.]: Macmillan International Higher Education, 2015. ISBN 9781137398994. 
  • BELLAMY, Alex J. The Formation of Croatian National Identity: A Centuries-Old Dream?. [s.l.]: Manchester University Press, 2013. ISBN 9781847795731. 
  • COLIĆ, Mladen. Takozvana Nezavisna Država Hrvatska 1941. [s.l.]: Delta-pres, 1973. Dostupné online. 
  • PARIS, Edmond. Genocide in Satellite Croatia, 1941–1945: A Record of Racial and Religious Persecutions and Massacres. [s.l.]: American Institute for Balkan Affairs, 1961. Dostupné online. 
  • Aarons, Mark and Loftus, John: Unholy Trinity: How the Vatican's Nazi Networks Betrayed Western Intelligence to the Soviets. New York: St. Martin's Press, 1992. 372 pages; ISBN 978-0-312-07111-0.
  • KRIZMAN, Bogdan. ANTE PAVELIĆ I USTAŠE. [s.l.]: Globus, 1978. Dostupné online. 
  • KRIZMAN, Bogdan. PAVELIĆ IZMEĐU HITLERA I MUSSOLINIJA. [s.l.]: Globus, 1980. Dostupné online. 
  • KRIZMAN, Bogdan. USTAŠE I TREĆI REICH – knjiga 1. [s.l.]: Globus, 1983. Dostupné online. 
  • KRIZMAN, Bogdan. USTAŠE I TREĆI REICH – knjiga 2. [s.l.]: Globus, 1983. Dostupné online. 
  • Neubacher, Hermann. Sonderauftrag Suedost 1940–1945, Bericht eines fliegendes Diplomaten, 2. durchgesehene Auflage, Goettingen, 1956.
  • BULAJIĆ, Milan. The Role of the Vatican in the break-up of the Yugoslav State: The Mission of the Vatican in the Independent State of Croatia. [s.l.]: Stručna knjiga, 1994. (Ustashi Crimes of Genocide). Dostupné online. 
  • BULAJIĆ, Milan. Jasenovac: The Jewish-Serbian Holocaust (the role of the Vatican) in Nazi-Ustasha Croatia (1941–1945). [s.l.]: Fund for Genocide Research, Stručna knjiga, 2002. Dostupné online. ISBN 9788641902211. 
  • GOLDSTEIN, Ivo. Ante Pavelić, Charisma and National Mission in Wartime Croatia. Totalitarian Movements and Political Religions. 2006, s. 225–234. doi:10.1080/14690760600642289. S2CID 144163142. 
  • GOLDSTEIN, Ivo; GOLDSTEIN, Slavko. The Holocaust in Croatia. [s.l.]: University of Pittsburgh Press, 2016. ISBN 9780822944515. 
  • LITUCHY, Barry M. Jasenovac and the Holocaust in Yugoslavia. [s.l.]: Jasenovac Research Institute, 2006. ISBN 978-0-9753432-0-3. 
  • MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Nezavisne Države Hrvatske. [s.l.]: Naklada Pavičić, 2002. ISBN 978-953-6308-39-2. (chorvatsky) 
  • MCCORMICK, Robert B. Croatia Under Ante Pavelić: America, the Ustaše and Croatian Genocide. [s.l.]: I.B. Tauris, 2014. Dostupné online. ISBN 978-0-8577-2535-6. 
  • PAVLOWITCH, Stevan K. Hitler's New Disorder: The Second World War in Yugoslavia. [s.l.]: Columbia University Press, 2008. ISBN 9780231700504. 
  • PHAYER, Michael. The Catholic Church and the Holocaust, 1930–1965. [s.l.]: Indiana University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0253214713. 
  • Srdja Trifkovic: Ustaša: Croatian Separatism and European Politics 1929–1945 Lord Byron Foundation for Balkan Studies, London, 1998.
  • Encyclopedia of the Holocaust, Israel Gutman (editor-in-chief), Vol. 4, "Ustase" entry. Macmillan, 1990.
  • BIONDICH, Mark. The Independent State of Croatia 1941–45. [s.l.]: Routledge, 2007. ISBN 9780415440554. Kapitola Controversies Surrounding the Catholic Church in Wartime Croatia, 1941–45, s. 31–59. 
  • BIONDICH, Mark. Religion and Nation in Wartime Croatia: Reflections on the Ustaša Policy of Forced Religious Conversions, 1941–1942. The Slavonic and East European Review. 2005, s. 71–116. doi:10.1353/see.2005.0063. JSTOR 4214049. S2CID 151704526. 
  • RAMET, Sabrina P. The Three Yugoslavias: State-Building and Legitimation, 1918–2005. [s.l.]: Indiana University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-253-34656-8. 
  • RIVELLI, Marco Aurelio. Le génocide occulté: État Indépendant de Croatie 1941–1945. [s.l.]: L'age d'Homme, 1998. Dostupné online. ISBN 9782825111529. (francouzsky) 
  • RIVELLI, Marco Aurelio. L'arcivescovo del genocidio: Monsignor Stepinac, il Vaticano e la dittatura ustascia in Croazia, 1941–1945. [s.l.]: Kaos, 1999. Dostupné online. ISBN 9788879530798. (italsky) 
  • RIVELLI, Marco Aurelio. "Dio è con noi!": La Chiesa di Pio XII complice del nazifascismo. [s.l.]: Kaos, 2002. Dostupné online. ISBN 9788879531047. (italsky) 
  • SHEPHERD, Ben H. Terror in the Balkans: German Armies and Partisan Warfare. Cambridge: Harvard University Press, 2012. ISBN 978-0-674-04891-1. 
  • STEINBERG, Jonathan. All Or Nothing: The Axis and the Holocaust, 1941–1943. [s.l.]: Psychology Press, 1990. Dostupné online. ISBN 978-0-4150-4757-9. 
  • TOMASEVICH, Jozo. War and Revolution in Yugoslavia, 1941–1945: The Chetniks. [s.l.]: Stanford University Press, 1975. Dostupné online. ISBN 978-0-8047-0857-9. 
  • TOMASEVICH, Jozo. War and Revolution in Yugoslavia, 1941–1945: Occupation and Collaboration. [s.l.]: Stanford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-8047-3615-2. 
  • YEOMANS, Rory. In the Shadow of Hitler: Personalities of the Right in Central and Eastern Europe. [s.l.]: I.B Tauris, 2011. Kapitola "For Us, Beloved Commander, You Will Never Die!", Morning Jure Francetic, Ustasha Death Squad Leader. 
  • YEOMANS, Rory. Visions of Annihilation: The Ustasha Regime and the Cultural Politics of Fascism, 1941–1945. [s.l.]: University of Pittsburgh Press, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-82297-793-3. 
  • YEOMANS, Rory. The Utopia of Terror: Life and Death in Wartime Croatia. [s.l.]: Boydell & Brewer, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-58046-545-8. 
  • KORB, Alexander. Eradicating Differences: The Treatment of Minorities in Nazi-Dominated Europe. [s.l.]: Cambridge Scholars Publishing, 2010. Dostupné online. ISBN 9781443824491. Kapitola A Multipronged Attack: Ustaša Persecution of Serbs, Jews, and Roma in Wartime Croatia, s. 145–163. 
  • NOVAK, Viktor. Magnum Crimen: Half a Century of Clericalism in Croatia. [s.l.]: Gambit, 2011. Dostupné online. ISBN 9788676240494. 
  • NOVAK, Viktor. Magnum Crimen: Half a Century of Clericalism in Croatia. [s.l.]: Gambit, 2011. Dostupné online. ISBN 9788676240494. 
  • STOJANOVIĆ, Dubravka. Civic and uncivic values: Serbia in the post-Milošević era. Redakce Listhaug Ola. [s.l.]: Central European University Press, 2011. ISBN 978-963-9776-98-2. Kapitola Value changes in the interpretations of history in Serbia. 
  • KALLIS, Aristotle. Genocide and Fascism: The Eliminationist Drive in Fascist Europe. [s.l.]: Routledge, 2008. ISBN 9781134300341. 
  • SUPPAN, Arnold. Hitler – Beneš – Tito: Konflikt, Krieg und Völkermord in Ostmittel- und Südosteuropa. [s.l.]: Austrian Academy of Sciences, 2014. 
  • THOMAS, Nigel; MIKULAN, Krunoslav. Axis Forces in Yugoslavia 1941–45. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 1995. ISBN 9781855324732. 
  • NEWMAN, John Paul. War Veterans, Fascism, and Para-Fascist Departures in the Kingdom of Yugoslavia, 1918–1941. Fascism. 2017, s. 42–74. doi:10.1163/22116257-00601003. 
  • NEWMAN, John Paul. Serbian and Habsburg Military institutional legacies in Yugoslavia after 1918. First World War Studies. 2014, s. 319–335. Dostupné online. doi:10.1080/19475020.2014.1001519. S2CID 73611212. 
  • MCCORMICK, Rob. The United States' Response to Genocide in the Independent State of Croatia, 1941–1945. Genocide Studies and Prevention. 2008, s. 75–98. Dostupné online. doi:10.1353/gsp.2011.0060. S2CID 145309437. 
  • HAMERLI, Petra. The Hungarian-Italian Support of the Croatian Separatism between 1928 and 1934. West Bohemian Historical Review. 2015. Dostupné online. ISSN 1804-5480. (anglicky) 
  • ZUCKERMAN, Boško. Prilog proučavanju antisemitizma i protužidovske propagande u vodećem zagrebačkom ustaškom tisku (1941-1943). Journal of the Institute of Croatian History. 2010, s. 355–385. Dostupné online. ISSN 0353-295X. (chorvatsky) 
  • GUMZ, Jonathan E. Wehrmacht Perceptions of Mass Violence in Croatia, 1941–1942. The Historical Journal. 2001, s. 1015–1038. ISSN 0018-246X. doi:10.1017/S0018246X01001996. JSTOR 3133549. S2CID 159947669. 
  • TRIFKOVIĆ, Gaj. Parleying with the Devil: Prisoner Exchange in Yugoslavia, 1941‒1945. [s.l.]: University Press of Kentucky, 2020. Dostupné online. ISBN 978-1-94966-811-7. 
  • ALONSO, Miguel; KRAMER, Alan; RODRIGO, Javier. Fascist Warfare, 1922–1945: Aggression, Occupation, Annihilation. [s.l.]: Springer Nature, 2019. Dostupné online. ISBN 978-3-03027-648-5. S. 243–261. 
  • ADRIANO, Pino; CINGOLANI, Giorgio. Nationalism and Terror: Ante Pavelić and Ustasha Terrorism from Fascism to the Cold War. [s.l.]: Central European University Press, 2018. Dostupné online. ISBN 978-9-63386-206-3. 
  • GILBERT, Martin. The Righteous: The Unsung Heroes of the Holocaust. [s.l.]: Henry Holt and Company, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4299-0036-2. (anglicky) 
  • POPOVIĆ, Jovo; LOLIĆ, Marko; LATAS, Branko. Pop izdaje. [s.l.]: Stvarnost, 1988. ISBN 9788670750395. (chorvatsky)  at Google Books at znaci.net
  • GOLDSTEIN, Ivo. Jasenovac. [s.l.]: Fraktura, 2018. Dostupné online. ISBN 978-953-266-987-9. S. 731. (anglicky) 
  • LITTLEJOHN, David. Foreign Legions of the Third Reich. [s.l.]: R. James Bender Publishing, 1994. ISBN 978-0-912138-29-9. 
  • RAGAZZI, Francesco. Governing Diasporas in International Relations: The Transnational Politics of Croatia and Former Yugoslavia. [s.l.]: Taylor & Francis Group, 2017. Dostupné online. ISBN 978-1-138-73963-5. (anglicky) 
  • VELIKONJA, Mitja. Religious Separation and Political Intolerance in Bosnia-Herzegovina. [s.l.]: Texas A&M University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1-58544-226-3. 
  • Balkan Strongmen: Dictators and Authoritarian Rulers of South-Eastern Europe. Redakce Fischer Bernd J.. [s.l.]: Purdue University Press, 2007. ISBN 978-1-55753-455-2. 

Reference

  1. ↑ SCHÄUBLE, Michaela. Narrating Victimhood: Gender, Religion and the Making of Place in Post-War Croatia. [s.l.]: Berghahn Books, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-78238-261-4. S. 323. 
  2. ↑ CETIN, Onder. 1941 Resolutions of El-Hidaje in Bosnia and Herzegovina as a Case of Traditional Conflict Transformation. European Journal of Economic and Political Studies. February 2010, s. 76. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-23. 
  3. ↑ BEREND, Iván Tibor. Decades of Crisis: Central and Eastern Europe Before World War II. [s.l.]: University of California Press, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-52020-617-5. S. 329. 
  4. ↑ Martina Grđan: Ustaška emigracija za vrijeme Kraljevine Jugoslavije Filozofski fakultet u Zagrebu, Zagreb, lipnja 2014. str. 7.
  5. ↑ Bernd Jürgen Fischer. Balkan Strongmen: Dictators and Authoritarian Rulers of South Eastern Europe. [s.l.]: Purdue University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-55753-455-2. S. 208. 
  6. ↑ Croatian Liberation Movement [online]. Croatian Information-Documentation Referral Agency [cit. 2012-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 January 2017. (Croatian) 
  7. ↑ ALEXANDER, Yonah; MYERS, Kenneth. Terrorism in Europe. [s.l.]: Routledge, Taylor & Francis Group, 2015. ISBN 978-1-317-44933-1. OCLC 907773295 S. 59. 
  8. ↑ Yugoslav Emigre Extremists [online]. CIA, 29 May 1980. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 23, 2017. 
  9. ↑ MEIER, Viktor. Yugoslavia: a history of its demise. [s.l.]: Psychology Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-415-18595-0. S. 125. 
  10. ↑ LAMPE, John; MAZOWER, Mark. Ideologies and National Identities. [s.l.]: Central European University Press, 2006. ISBN 9789639241824. S. 54–109. 
  11. ↑ Yeomans 2015, s. 53.
  12. ↑ YEOMANS, Rory. Visions of Annihilation: The Ustasha Regime and the Cultural Politics of Fascism, 1941–1945. [s.l.]: University of Pittsburgh Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-82297-793-3. S. 196. 
  13. ↑ International Encyclopedia of Political Science. Redakce Badie Bertrand. [s.l.]: Sage Publications, 2011. Dostupné online. ISBN 9781483305394. S. 2514. 
  14. ↑ Tomasevich (2001), p. 391 Šablona:Blockquote
  15. ↑ John R. Lampe. Ideologies and National Identities: The Case of Twentieth-Century Southeastern Europe. [s.l.]: Central European University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 978-963-9241-82-4. S. 102. 
  16. ↑ Fascism | Definition, Meaning, Characteristics, Examples, & History | Britannica [online]. Dostupné online. 
  17. ↑ Enciclopedia Italiana. The Doctrine of Fascism. [s.l.]: Istituto Giovanni Treccani, 1932. 
  18. ↑ LAMPE, John; IORDACHI, Constantin. Battling Over the Balkans: Historiographical Questions and Controversies. [s.l.]: Central European University Press, 2019. ISBN 978-963-386-325-1. S. 267. 
  19. ↑ Peter Kivisto. The Ethnic enigma: the salience of ethnicity for European-origin groups. Cranbury, New Jersey; London; Mississauga, Ontario: Associated University Presses, 1989. p. 107.
  20. ↑ GOLDSTEIN, Ivo. Croatia: A History. [s.l.]: Hurst & Co, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-7735-2017-2. S. 133. 
  21. ↑ DRAGČEVIĆ, Vitomir. 'Za dom spremni' je isto što i 'Sieg Heil'! [online]. 9 January 2012. Dostupné online. 
  22. ↑ The Assassination of Europe, 1918-1942: A Political History, Howard M. Sachar, University of Toronto Press, 2014, ISBN 9781442609181, pp. 251–258.
  23. ↑ a b c d Ladislaus Hory und Martin Broszat. Der kroatische Ustascha-Staat, Deutsche Verlag-Anstalt, Stuttgart, 2. Auflage 1965, pp. 13–38, 75–80. (německy)
  24. ↑ Croatian holocaust still stirs controversy. BBC News. 29 November 2001. Dostupné online [cit. 29 September 2010]. 
  25. ↑ Balkan 'Auschwitz' haunts Croatia. BBC News. 25 April 2005. Dostupné online [cit. 29 September 2010]. 
  26. ↑ Meier, Viktor. Yugoslavia: a history of its demise (English), London: Routledge, 1999, p. 125. ISBN 9780415185950
  27. ↑ Muslimani i formiranje NDH (chorvatsky)
  28. ↑ KISIĆ KOLANOVIĆ, Nada: Muslimani i hrvatski nacionalizam 1941-1945, str. 90 (chorvatsky)
  29. ↑ Kent, Peter C. The lonely Cold War of Pope Pius XII: the Roman Catholic Church and the division of Europe, 1943–1950, McGill-Queen's Press (MQUP), 2002 p. 46; ISBN 978-0-7735-2326-5
    "Fiercely nationalistic, the Ustaše were also fervently Catholic, identifying, in the Yugoslav political context, Catholicism with Croatian nationalism..."
  30. ↑ JELIĆ-BUTIĆ, Fikreta. Ustaše i Nezavisna Država Hrvatska 1941–1945. [s.l.]: Sveučilišna naklada Liber, 1977. 
  31. ↑ MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Jugoslavije. Záhřeb: PIP Pavičić, 2003. 444 s. ISBN 953-6308-46-0. Kapitola Oporba u vrijeme diktature, s. 181. (chorvatština) 
  32. ↑ Tomasevich 2001, s. 30.
  33. ↑ Tomasevich 2001, s. 233–241.
  34. ↑ Yugoslavia, Holocaust Encyclopedia, United States Holocaust Memorial Museum website; accessed 25 April 2014.
  35. ↑ WATCH, Helsinki. War Crimes in Bosnia-Hercegovina. [s.l.]: Human Rights Watch, 1993. Dostupné online. ISBN 978-1-56432-083-4. 
  36. ↑ RAIČ, David. Statehood and the law of self-determination. [s.l.]: Martinus Nijhoff Publishers, 2002. Dostupné online. ISBN 978-90-411-1890-5. 
  37. ↑ Shepherd 2012, s. 78.
  38. ↑ ISRAELI, Raphael. The Death Camps of Croatia: Visions and Revisions, 1941–1945. [s.l.]: Routledge, 2017. Dostupné online. ISBN 978-1-35148-403-9. S. 45. 
  39. ↑ SINDBAEK, Tina. Usable History?: Representations of Yugoslavia's Difficult Past from 1945 to 2002. [s.l.]: Aarhus University Press, 2002. S. 27. 
  40. ↑ Stránky o koncentračním táboře v Jasenovci a praktikách ustašovců. www.jasenovac.org [online]. [cit. 17-05-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-06-2016. 
  41. ↑ Kolaborovali s nacisty - Dinko Šakič. Česká televize.
  42. ↑ Jones, Adam & Nicholas A. Robins. (2009), Genocides by The Oppressed: Subaltern Genocide in Theory and Practice, p. 106, Indiana University Press; ISBN 978-0-253-22077-6
  43. ↑ Jacobs, Steven L. Confronting Genocide: Judaism, Christianity, Islam, pp. 158–159, Lexington Books, 2009
  44. ↑ Deciphering the Balkan Enigma: Using History to Inform Policy [online]. [cit. 2011-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 November 2005. 
  45. ↑ BALL, Howard. Genocide: A Reference Handbook. [s.l.]: ABC-CLIO, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-59884-488-7. S. 124. Šablona:Better source needed
  46. ↑ Yeomans 2013, s. 18.
  47. ↑ Ramet 2006, s. 114.
  48. ↑ Baker 2015, s. 18.
  49. ↑ Bellamy 2013, s. 96.
  50. ↑ Pavlowitch 2008, s. 34.
  51. ↑ VUKUŠIĆ, Tomo. MOSTARSKI BISKUP ALOJZIJE MIŠIĆ (1912–1942.) ZA VRIJEME DRUGOGA SVJETSKOG RATA (II.) Prilog proučavanju međucrkvenih i međunacionalnih odnosa*. Crkva U Svijetu. 2006-09-21, s. 326–341. Dostupné online. ISSN 0352-4000. (chorvatsky) 
  52. ↑ a b c d e Gumz 2001.
  53. ↑ HORSTENAU, Edmund Glaise von; BROUCEK, Peter. Ein General im Zwielicht: die Erinnerungen Edmund Glaises von Horstenau. [s.l.]: Böhlau Verlag Wien, 1988. Dostupné online. ISBN 978-3-205-08749-6. S. 166'167. (německy) 
  54. ↑ http://www.24sata.hr/nogomet/sramota-simunic-s-navijacima-skandirao-za-dom-spremni-341830
  55. ↑ a b Archivovaná kopie. croative.net [online]. [cit. 2015-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-11. 
  56. ↑ a b Archivovaná kopie. direktno.hr [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-04. 
  57. ↑ Nejen provokování Rusů. Chorvatští fotbalisté zpívali písničky odkazující na válečná léta. Aktuálně.cz. 8. července 2018.
  58. ↑ http://povijest.net/ustaska-prisega-zakletva/ Archivováno 11. 7. 2015 na Wayback Machine. Hrvatski povijesni portal

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Ustašovci na Wikimedia Commons

Zdroj