Ulčové

Ulčové; нани, ульча
Populace
	přibližně 2800
Ruská federace	2765 (2010)
Ukrajina	76 (2001)
Jazyk(y)
	ruština, ulčština
Náboženství
	šamanismus, animismus, pravoslaví
Příbuzné národy
	Evenkové, Nanajci, Udegejci, Oročové

Ulčové (zastarale Mangunové, Olčové, vlastním jménem Nani, Ulča (нани, ульча) – „místní“; rusky Ульчи) jsou etnikum žijící v povodí Amuru na jihovýchodě Ruska (Chabarovský kraj). Malá část jich žije na Ukrajině.

Historie

Ulčové jsou s největší pravděpodobností potomci domácího mezolitického obyvatelstva^{[pozn. 1]} smíšeného s kmeny příchozími z jihu (v 3. tisíciletím př. n. l.), západu a severu. Antropologicky jsou Ulčové zástupci bajkalského typu severoasijské malé rasy s příměsí amursko-sachalinského typu (který je důsledkem jejich míšení se sousedními Nivchy).

Poprvé se Rusové s Ulči (a sousedními kmeny dolního Poamuří) setkali v polovině 17. století během expedic Vasilije Pojarkova a Jerofeje Chabarova na Dálný ruský východ, nazývali je tehdy Natci a Lonci. Rusy záhy z dolního Poamuří vytlačila říše Čching, takže přímý kontakt Ulčů s Rusy byl obnoven až v polovině 19. století, kdy dolní Poamuří připadlo Rusku. Poté se postupně začlenili do ruské společnosti.

Jazyk

Jejich jazyk, ulčština, patří do jižní větve tunguzsko-mandžuské skupiny kontroverzní altajské jazykové rodiny.

Početnost

Většina Ulčů žije v devíti osadách na dolním toku Amuru v Ulčském rajónu Chabarovského kraje. V průběhu většiny 20. století počet Ulčů v Rusku rostl, z 723 roku 1926 na 3173 roku 1989; poté začal mírně klesat. V ruském sčítání lidu roku 2002 se k ulčské národnosti přihlásilo 2913 lidí, v toho 2713 v Chabarovském kraji, vesměs v Ulčském rajónu.^[4] V ruském sčítání lidu roku 2010 bylo Ulčů 2765.

V ukrajinském sčítání roku 2001 se přihlásilo k Ulčům 76 lidí (ačkoli roku 1989 pouze 13).