Animismus

Animistický oltář, Mali, vesnice Bozo, 1972

Animismus (z latinského anima „duše“) je víra v existenci duší a duchovních bytostí. Jedná se o termín britského antropologa Edwarda B. Tylora představený v jeho knize Primitive Culture z roku 1871 v rámci jeho evolucionistické koncepce vývoje náboženství jako minimální definice a nejstarší forma náboženství, která přetrvává ve všech náboženských systémech. Tylorova koncepce byla ve 20. století podrobena tvrdé kritice, především mezi teoreticky zaměřenými antropology a religionisty, ač dlouho přežívalo mezi historicky orientovanými badateli. Problematické je svým přesvědčením o existenci zákonitých vývojových etap ve vývoji člověka a náboženství a celkovou představou o univerzální koncepci duše.[1][2]

Teorie animismu

Tylor spatřoval původ náboženství z kdysi všeobecně rozšířené víry v nesmrtelnou, samostatnou duši. Víra v duši se vyvinula z dualismu lidské zkušenosti, kdy člověk byl nucen konfrontovat každodenní zkušenosti se zážitky např. ze spánku. Nedokázal si racionálně vysvětlit rozdíl mezi lidmi ve snech a těmi „opravdovými“, potřeboval si vysvětlit rozdíl mezi mrtvým a živým tělem apod. Výsledkem těchto protikladných zkušeností a úsilí o vysvětlení se stala víra, že člověk má samostatnou duši, která stojí mimo každodenní zkušenost a mimo hmotný svět. Animistický model je podle Tylora pouze minimální definicí, jelikož z víry v duši vznikla víra v duchy a duchovní bytosti. Tyto představy vedly k polyteismu, který později vyústil až v monoteismus.[3]

Světy duchů a duší

Josef Kandert spojuje animistické představy s modelem náboženského chování jež nazývá představy o světech duchů a duší, jež je založen na víře v existenci duchů a duší, jakožto jediných skutečných bytostí. Těla živých bytostí i neživé předměty jsou pouhými schránkami pro přebývání těchto bytostí. Rozdíl mezi duchy a dušemi tkví v tom, že duše potřebuje ke své existenci schránku, zatímco duch existuje beze schránky a jeho skutečná podoba je neznámá. Oba tyto druhy bytostí jsou vzájemně rovnocenné, nesmrtelné a někdy se mění jedna v druhou. Jedna schránka je obývána pouze jednou duší, když do ní ještě vstoupí duch vede to k onemocnění či posedlosti. Duše může po zániku své schránky přecházet do světa mrtvých, což vede k představě o udržování rovnováhy mezi dušemi v našem a jiném světě.[4]

V animismu se provádějí rituály k udržení vztahů mezi lidmi a duchy. Domorodí obyvatelé často provádějí tyto rituály, aby uklidnili duchy a požádali je o pomoc během činností, jako je lov a léčení. V arktické oblasti jsou určité rituály běžné před lovem jako prostředek k vyjádření úcty k duchům zvířat.[5][6]

Odkazy

Reference

  1. CHLUP, Radek. Potíže s duší. In: CHLUP, Radek. Pojetí duše v náboženských tradicích světa. Praha: DharmaGaia, 2007. ISBN 978-80-86685-82-3. S. 7–13.
  2. TYLOR, Edward Burnett. Primitive Culture: Researches Into the Development of Mythology, Philosophy, Religion, Art, and Custom. [s.l.]: J. Murray, 1871. Dostupné online. 
  3. Břetislav Horyna: Úvod do religionistiky. Praha: Oikúmené, 1994, s. 33-35.
  4. KANDERT, Josef. Náboženské systémy: člověk náboženský a jak mu porozumět. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3166-7. S. 23. 
  5. KOTO, Koray. Animism in Anthropological and Psychological Contexts [online]. 2023-04-05 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Inuit Qaujimajatuqangit : what Inuit have always known to be true. Halifax: [s.n.] xv, 251 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-55266-991-4, ISBN 1-55266-991-2. OCLC 987796398 

Literatura

  • Heller, Jan; Mrázek, Milan: Nástin religionistiky, Praha: Kalich, 2004.
  • Horyna, Břetislav: Úvod do religionistiky, Praha: OIKÚMENÉ, 1994.
  • KANDERT Josef: Náboženské systémy: člověk náboženský a jak mu porozumět. Grada Praha 2010.

Související články

Externí odkazy

Zdroj