Uhříněves

Uhříněves
Pohled na Uhříněves od západu
Pohled na Uhříněves od západu
Lokalita
Městská část Praha 22
Správní obvod Praha 22
Obvod Praha 10
Obec Praha
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 10 992 (2021)[1]
Nadmořská výška 282 m n. m.
PSČ 104 00
Počet domů 1 496 (2024)[2]
Počet ZSJ 5
Uhříněves na mapě
Uhříněves
Uhříněves
Další údaje
Kód části obce 173428
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uhříněves (německy Aurschinewes) je městská čtvrť a katastrální území o rozloze 1027,1 ha, tvořící většinu území pražské městské části Praha 22. Od roku 1866 byla Uhříněves městysem, v letech 19131974 městem.

Historie

Dějiny Uhříněvsi sahají do 13. století. Nejstarší záznamy pocházejí z období kolem roku 1227, kdy se pod názvem Vgrinewez objevuje ve výčtu lokalit. Další zmínka je v listině z roku 1228, kdy je Uhříněves zapsána ve vlastnictví kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Tehdy se o ní píše jako o Ugrina ves. Svůj název mohla dostat podle již blíže neznámého původního majitele či zakladatele jménem Uher či Uhřín.

V roce 1622 koupil v pobělohorské konfiskaci panství Uhřiněves (dobově psáno Auřinowes) kníže Karel I. (1569–1627) z Lichtenštejna. V roce 1850 byla obec po zrušení vrchnostenské správy zařazena do okresu Říčany, přechodně spadala i pod okresy Český Brod (1869-1895) a Žižkov (1895-1921). V roce 1921 se vrátila po připojení Žižkova k Velké Praze opět do říčanského okresu a po reorganizaci územně správního členění státu v roce 1960 patřila k okresu Praha-východ. Po připojení k Praze roku 1974 byla městskou částí obvodu Praha 10.

K největšímu rozvoji Uhříněvsi dochází v 19. století. Z vesnice se v roce 1866 stává městys. Rozvíjí se zemědělství i průmysl. V roce 1850 je postaven parní mlýn, roku 1866 místní cihelna a roku 1868 je postaven místní cukrovar. Díky stavbě železniční trati PrahaČeské Budějovice, která byla budována v roce 1870, se Uhříněves spojila s okolím. S přílivem obyvatelstva docházelo k výstavbě nových domů, výstavných vil i nové školy. V té době měla Uhříněves zhruba 2600 obyvatel. Rozvíjel se i kulturní a společenský život a sport, vznikaly spolky a sdružení. Roku 1913 byl městys Uhříněves povýšen na město a o rok později byl schválen i městský znak, navržený akademickým malířem Jindřichem Bubeníčkem, který se používá dodnes jako znak městské části Praha 22.

V roce 1920 byl v rámci pozemkové reformy zestátněný dvůr Uhříněves a Netluky s mlýnem Podleskem pronajat jako školní dvůr pro zemědělský odbor Českého vysokého učení technického v Praze, v roce 1923 byl ministerstvem školství a osvěty odkoupen. Školní závod zemědělský UHŘÍNĚVES II. nadále spravovalo ministerstvo školství a osvěty jako státní podnik.[3][4]

Asi v 9 hodin 25. dubna 1945 zaútočily americké stíhací letouny, tzv. hloubkaři, na kolonu německých uprchlíků, která se nacházela v ulici Přátelství, mezi cukrovarem a náměstím Protifašistických bojovníků. Zahynuli také dva místní obyvatelé a dva byli zraněni.

Po únoru 1948 prodělal změny i Školní zemědělský závod, při kterém ministerstvo zemědělství pořádalo výcvikové kurzy pro družstevníky JZD. V roce 1953 sem přemístilo Výzkumný ústav živočišné výroby (nyní farma Uhříněves).[4]

Současnost

V současnosti je Uhříněves jedním z velkých rozvojových území Prahy. V posledních deseti letech zde byly kompletně zrekonstruovány inženýrské sítě, komunikace a chodníky. Od roku 2000 prochází přestavbou centrum Uhříněvsi na plochách po zrušeném cukrovaru, Dřevopodniku a přilehlých volných plochách blízko nádraží. Na nově vzniklém Novém náměstí vznikají bytové domy a prodejny. V roce 2002 zde byla otevřena nová radnice Úřadu městské části Praha 22.

Uhříněves se potýká se silnou automobilovou dopravou, která je vedená ulicí Přátelství středem obce a dále pokračuje na Říčany jako silnice I/2. Problémem je také velké množství kamionů směřujících do překladiště firmy Metrans umístěného na železniční trati mezi Uhříněvsí a Horními Měcholupy, které je podle vyjádření vlastníka největším vnitrozemským překladištěm ve střední a východní Evropě.[5]

Pamětihodnosti

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Uhříněvsi.
Kostel Všech svatých

Kostely

Synagoga

Bývalá synagoga

Bývalá synagoga, postavená v letech 18471848 v pozdně klasicistním slohu se nachází na třídě Přátelství jako č. p. 79.

Židovský hřbitov

Židovský hřbitov

Na severním okraji Uhřínevsi se nachází židovský hřbitov ze 17. století se zachovalými náhrobky.

Zámek

Zámek z roku 1591, upraven roku 1771. Dnes sídlo výzkumného ústavu.

Další významné stavby

Mezi další významné budovy patří Uhříněveské muzeum budově bývalého cukrovaru, budova děkanství z roku 1913, renesanční mlýn na potoce (původně templářská vodárna) a sokolovna z roku 1896.

Zaniklé stavby

Mezi zaniklé stavby patří například tvrz zbořená kolem roku 1740 pří výstavbě kostela.

Rodáci a významné osobnosti

Školy

V Uhřinevsi se nacházejí dvě školy

  • Základní škola nám. Bratří Jandusů, založená v roce 1884.[7] Škola má 28 tříd.
  • Základní škola U Obory, založena v roce 1934. Navštěvuje ji okolo 500 žáků.[8]

Fotogalerie

Panorama – překladiště Metrans
Panorama – překladiště Metrans

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Dostupné online.
  3. Zemědělský archiv: časopis věnovaný vědě a praxi výroby zemědělské. Praha: Zemědělský archiv, 1934, s. 395.
  4. a b Ryska Petr: Praha neznámá II, Grada Publishing a.s., 27.04.2017, s. 223.
  5. Terminal PRAGUE – Uhrineves (CZ) Archivováno 4. 1. 2017 na Wayback Machine., web společnosti METRANS
  6. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  7. Co o naší škole říká kronika [online]. Základní škola, nám. Bří Jandusů [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  8. Historie školy [online]. Základní škola U Obory, 2012 [cit. 2013-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-27. 

Literatura

  • SEMANSKÝ, Antonín. Paměti městyse Uhříněvsi a okolí. Praha: [s.n.], 1910. Dostupné online. 
  • PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy, Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5

Související články

Externí odkazy

Zdroj