Třída Sórjú (2007)

Třída Sórjú
Hakurjú (SS-503)
Hakurjú (SS-503)
Obecné informace
Uživatel Vlajka Japonské námořní síly sebeobrany
Typ ponorka
Lodě 12 (objednáno)
Osud aktivní (2021)
Předchůdce třída Ojašio
Nástupce třída Taigei
Technické údaje
Výtlak 2950 t (na hladině)
4200 t (pod hladinou)
Délka 84 m
Šířka 9,1 m
Ponor 7,5 m (na hladině)
Pohon 2 diesely
4 Stirlingovy motory
Rychlost 13 uzlů (na hladině)
20 uzlů (pod hladinou)
Dosah 6100 nám. mil při 6,5 uzlech
Posádka 65
Výzbroj 6× 533mm torpédomet
30 dlouhých zbraní
Ostatní hloubka ponoření 650 m

Třída Sórjú je třída diesel-elektrických ponorek Japonských námořních sil sebeobrany. Celkem bylo postaveno 12 jednotek této třídy. Do služby byly přijaty v letech 2009–2021. Jsou to největší japonské ponorky postavené od skončení druhé světové války.[1] Zároveň jsou největšími konvenčními ponorkami na světě.[2]Sórjú je první japonská ponorka, kterou pohánějí Stirlingovy motory.[3] V pořadí 11. jednotka Orjú (SS-511) je první ponorkou vybavenou Li-Ion akumulátory na světě a její sesterská loď Tórjú (SS-512) je druhou ponorkou na světě s těmito akumulátory.[4]

Stavba

Ilustrace třídy Sórjú

Stavba této třídy ponorek byla zadána loděnicím Mitsubishi Heavy Industries a Kawasaki Shipbuilding Corporation. Celkem bylo objednáno 10 ponorek této třídy.[5] Později byl jejich plánovaný počet zvýšen na 12.[6] Obě loděnice postavily po šesti jednotkách.

Kýl první jednotky Sórjú byl založen v březnu 2005, v prosinci 2007 byl její trup spuštěn na vodu a v březnu 2009 ponorka vstoupila do aktivní služby. Stavba druhé jednotky Unrjú začala v březnu 2006, v říjnu 2008 byla spuštěna na vodu a v březnu 2010 dokončena. Hakurjú byla dokončena v březnu 2011, Kenrjú v březnu 2012 a Zuirjú v roce 2013. Jako poslední byla do služby roku 2021 přijata ponorka Tórjú.

Jednotky třídy Sórjú:[7][8]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Sórjú (SS-501) 31. března 2005 5. prosince 2007 30. března 2009 aktivní
Unrjú (SS-502) 31. března 2006 15. října 2008 25. března 2010 aktivní
Hakurjú (SS-503) 6. února 2007 16. října 2009 14. března 2011 aktivní
Kenrjú (SS-504) 31. března 2008 15. prosince 2010 16. března 2012 aktivní
Zuirjú (SS-505) 16. března 2009 20. října 2011 6. března 2013 aktivní
Kokurjú (SS-506) 21. ledna 2011 31. října 2013 9. března 2015[9] aktivní
Džinrjú (SS-507) 14. února 2012 8. října 2014 7. března 2016[10] aktivní
Sekirjú (SS-508) 15. března 2013 2. listopadu 2015[11] 13. března 2017[6] aktivní
Seirjú (SS-509) 22. října 2013 12. října 2016 12. března 2018 aktivní
Šórjú (SS-510) 28. leden 2015 6. listopadu 2017[6] 18. března 2019 aktivní
Órjú (SS-511) 16. listopadu 2015 4. října 2018 5. března 2020 aktivní
Tórjú (SS-512) 27. leden 2017 6. listopadu 2019 24. března 2021 aktivní

Konstrukce

Kokurjú (SS-506)
Detail přídě ponorky Hakurjú

Jedná se o vylepšenou verzi ponorek třídy Ojašio s o pětinu větším výtlakem. Odlišit je lze například podle kormidel uspořádaných ve tvaru X. Ta zlepšují jejich manévrovací schopnosti a umožňují operace v mělčích vodách. Trup ponorek tvoří vysokopevnostní ocel HY 80 a v jeho konstrukci jsou uplatněny prvky technologií stealth (materiál tlumící akustické odrazy trupu, tichý pohon bez vibrací či odhlučnění interiéru ponorky). Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů HU-606, ze kterých jsou odpalována torpéda typu 89 či protilodní střely UGM-84 Harpoon. Radar je typu JRC ZPS-6F a sonar typu Oki ZQQ-7.

Pohonný systém je diesel-elektrické koncepce. Dvojice dieselů typu Kawasaki 12V 25/25SB slouží pro plavbu na hladině. Pod hladinou přitom ponorka využívá pohonný systém nezávislý na přístupu vzduchu. Tvoří ho čtyři Stirlingovy motory Kawasaki-Kockums V4-275R. Díky nim se ponorka pod hladinou může pohybovat velice tiše po dobu několika týdnů bez potřeby vynoření (ponorky s akumulátory vydrží maximálně několik dnů).[1]Lodní šroub je jeden. Dosah činí 6100 námořních mil při 6,5 uzlech. Ponorky dosahují rychlosti 13 uzlů při plavbě na hladině a 20 uzlů pod hladinou.

Modifikace

Poslední dvě jednotky byly jako první ponorky světa vybaveny Li-Ion akumulátory. Ty nahradily jak klasické olověné akumulátory, tak pomocný pohon nezávislý na přístupu vzduchu se Stirlingovými motory.[4]

Export

Třída Sórjú se účastnila tendru na výběr náhrady za australské ponorky třídy Collins v programu australského námořnictva SEA 1000. Byla však poražena projektem francouzské loděnice DCNS.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b SS-501 Soryu / 16SS / SS 2,900 ton Class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Japan launches first lithium-ion battery powered submarine JS Oryu [online]. Navaltoday.com, rev. 2018-10-05 [cit. 2018-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ SS Soryu Class Submarines, Japan [online]. Naval-technology.com [cit. 2011-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Čerstvé přírůstky japonského námořnictva. [[ATM (časopis)|ATM]]. 2021, roč. 53, čís. 5, s. 65. ISSN 1802-4823. 
  5. ↑ Soryu class [online]. Military-today.com [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Kawasaki Heavy Industries Launched the 10th Soryu-class SSK SS-510 Shoryu for the JMSDF [online]. Navyrecognition.com [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Attack Submarines - SSN [online]. US Navy, rev. 2011-12-10 [cit. 2012-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-18. (anglicky) 
  8. ↑ Oceloví žraloci JMSDF. [[ATM (časopis)|ATM]]. 2014, roč. 46, čís. 2, s. 59. ISSN 1802-4823. 
  9. ↑ Japan Maritime Self-Defense Force Commissioned its 6th Soryu-class SSK SS-506 Kokuryu [online]. Navyrecognition.com [cit. 2015-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Japan's MHI Delivers 7th Soryu-Class Submarine "Jinryu" to JMSDF [online]. Navyrecognition.com, 2015-11-07 [cit. 2015-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Kawasaki Heavy Industries Launched the 8th Soryu-class SSK SS-508 Sekiryu for the JMSDF [online]. Navyrecognition.com, 2015-11-04 [cit. 2015-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj