Turnagra drozdí

Jak číst taxoboxTurnagra drozdí
alternativní popis obrázku chybí
Vycpaná turnagra drozdí
(ze sbírek muzea Te Papa)
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď žluvovití (Oriolidae)
Rod †turnagra (Turnagra)
Binomické jméno
†Turnagra capensis
(Sparrman, 1787)
Synonyma
  • Tanagra capensis
  • Turdus crassirostus
  • Turnagra crassirostris
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turnagra drozdí (Turnagra capensis), maorsky piopio, je vyhynulý druh pěvce z čeledi žluvovití (Oriolidae), který býval endemický Jižnímu ostrovu Nového Zélandu.

Systematika

Druh formálně popsal švédský přírodovědec Anders Sparrman v roce 1878 jako Tanagra capensi.[2] Sparrman se nicméně mylně domníval, že popisovaný exemplář pochází z Jižní Afriky, pročež mu přiřadil druhové jméno capensis neboli „kapský“.[3] Nejbližším příbuzným turnagry drozdí je turnagra bělohrdlá (Turnagra tanagra) ze Severního ostrova. Oba druhy pak utvářejí rod Turnagra a nejednou byly považovány za tentýž druh, avšak moderní taxonomie s nimi nakládá jako se samostatnými druhy. Podle molekulárních dat je nejbližším příbuzným rodu Turnagra rod Sphecotheres, který sdružuje několik žluvovitých ptáků z Austrálie a jihovýchodní Asie.[4] Rozeznávají se dva poddruhy, a sice:

Popis

Turnagra drozdí dosahovala výšky kolem 26 cm a váhy 130 g. Svrchní část těla byla olivově hnědá. Ocas byl rezavý s hnědými středovými pery. Spodina byla nápadně bílo-hnědě strakatá. Hrdlo a strany krku byly rezavohnědé, čelo, temeno a tváře načervenalé. Nohy i krátký a silný zobák byly tmavě hnědé.[5]

Biologie a ekologie

Podle nálezu subfosilních pozůstatků v maorských sídlištích napříč Jižním a Stewartovým ostrovem lze vyvodit, že turnagra drozdí byla původně široce rozšířená na obou zmíněných ostrovech. Jednalo se o teritoriální ptáky, kteří žili v párech. Hnízdo z klestí a mechu bylo umisťováno do větvení stromu ve výšce kolem 2 metrů nad zemí. Snůška většinou obsahovala dvě bílá nebo bílorůžová vejce s hnědými či černými skvrnami. Turnagra drozdí se živila bezobratlými živočichy, ovocem, semeny a listy. Jednalo se o extrémně krotkého ptáka, který i ve velkých počtech posedával v bezprostřední blízkosti člověka.[6]

Vyhynutí

Dá se předpokládat, že úbytek lesních porostů po příchodu Polynésanů, kteří vypalovali lesy, negativně ovlivnil populaci turnagry drozdí, avšak ještě v době příchodu Evropanů na Nový Zéland byly turnagry drozdí široce rozšířeny v lesních habitatech Jižního a Stewartova ostrova. V letech 1873 a 1885 byly zaznamenány prudké úbytky druhu a někdy kolem roku 1904–1905 došlo k vyhynutí posledních populací, které přežívaly ve špatně dostupném Fiordlandu. Za vyhynutím druhu stojí introdukovaní invazivní savci, jako jsou krysy obecné, hranostaji, fretky, kočky, psi aj. Na Stephensonově ostrově se ještě v roce 1894 vyskytovalo snad přes 1000 turnager drozdích, avšak do roku 1898 došlo k jejich vyhynutí následkem introdukce koček.[7]

Je možné, že turnagra drozdí přežila i déle, avšak pozorování z pozdějších let nebyla potvrzena. Patří k nim pozorování ze Southlandu a roku 1947, západního Nelsonu z roku 1948 nebo Fiordlandu z let 1962 a 1963.[2]

Odkazy

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b Checklist Committee. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. 5. vyd. Wellington: Ornithological Society of New Zealand, 2022. Dostupné online. S. 212. (anglicky) 
  3. WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 217-218. (anglicky) 
  4. ZUCCON, Dario; ERICSON, Per G. P. Molecular and morphological evidences place the extinct New Zealand endemic Turnagra capensis in the Oriolidae. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2012-01-01, roč. 62, čís. 1, s. 414–426. Dostupné online [cit. 2025-03-05]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2011.10.013. 
  5. Heather, Robertson & Onley 2015, s. 188.
  6. Heather, Robertson & Onley 2015, s. 402.
  7. TENNYSON, Alan; MARTINSON, Paul. Extinct Birds of New Zealand. Wellington: Te Papa Press, 2006. ISBN 9780909010218. S. 130-131. (anglicky) 

Literatura

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • TENNYSON, Alan; MARTINSON, Paul. Extinct Birds of New Zealand. Wellington: Te Papa Press, 2006. ISBN 9780909010218. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj