Tunel Sveti Ilija

Tunel Sveti Ilija
Tunel Sveti Ilija – vjezd od Baška Voda – jižní portál
Tunel Sveti Ilija – vjezd od Baška Voda – jižní portál
Základní údaje
Stát ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Místo Baška VodaA1
Silnice D76
Zeměpisné souřadnice
1. portál Zagvozd (severní strana)
2. portál Bast (jižní strana)
Provozní délka 4250 m
Délka tubusu 4249 m
Délka tubusu 4256 m
Počet dopr. tubusů 1
Počet serv. tubusů 1
Výstavba
Dodavatel Hidroelektra niskogradnja d.d. Zagreb Konstruktor-Inženjering d.d. Split
Zahájení stavby 25. března 2008
Poslední průraz 21. ledna 2010
Dokončení 31. prosince 2012
Otevření 8. července 2013
Náklady 598,4 milionů kun
1. tubus
Zahájení stavby 1. tubusu 25. března 2008
Průraz 1. tubusu 21. ledna 2010
Dokončení 1. tubusu 2012
Otevření 1. tubusu 8. července 2013
2. tubus
Zahájení stavby 2. tubusu 25. března 2008
Průraz 2. tubusu 21. ledna 2010
Dokončení 2. tubusu 2011
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tunel Sveti Ilija (česky Svatý Elijáš) se nachází ve Splitsko-dalmatské župěChorvatsku na státní silnici D76. Spojuje pobřeží u letoviska Baška Voda s dalmatským vnitrozemím za pohořím Biokovo (Imotska krajina) a s chorvatskou dálnicí A1. Je to jediný tunel v Evropě ražený v krasovém masívu.[1]

Tunel se nazývá dle stejnojmenné hory v pohoří Biokovo (Sv. Ilija – 1642 m n. m.), v jehož masívu je proražen. Je také v Chorvatsku tunelem s nejvyšším nadložím, které je vysoké více než 1300 metrů. Šířka tunelu činí 11 metrů a vozovka s dvěma jízdními pruhy je široká 7,7 metru. Na jižní, přímořské straně tubusy ústí u obce Bast nad letoviskem Baška Voda. Na vnitrozemské, severní straně u osady Rastovac u Zagvozdu.

Výstavba tunelu

Severní portál během výstavby

Tunel se začal budovat v roce 2008 a o dva roky později byl proražen. V roce 2011 se práce téměř zastavily kvůli nedostatku financí a nevyřešeným majetkovým sporům na severní straně. Stavbu čtyřproudových přístupových komunikací na obou stranách tunelu převzala společnost Hrvatske autoceste (HAC), která začátkem prosince 2012 začala s výstavbou komunikací a stanovila lhůtu dokončení asfaltování do konce téhož roku.[2]

V lednu 2012 se začala stavět silnice od severního portálu k dálničnímu exitu Zagvozd (2,5 km) a o měsíc později byly zahájeny práce i na jižní straně. Silnice od jižního portálu tunelu se napojuje na Jadranskou magistrálu u letoviska Baško Polje (Autocamp Alem). Během listopadu 2012 probíhaly dokončovací práce a následně byl tunel vybaven signalizačním, ventilačním a bezpečnostním zařízením.

Svou délkou přes 4200 metrů se jedná o čtvrtý nejdelší tunel v Chorvatsku (po dálničních tunelech Mala Kapela, Sveti Rok a silničním tunelu Učka).[3][4]

Z důvodu nedostatku financí a nevyřešených majetkových sporů byl termín otevření tunelu již několikrát odložen. Na konci srpna 2012 již bylo odkoupeno více než 90 % potřebných pozemků. Tunel byl slavnostně otevřen 8. července 2013 i přes protesty a demonstrace místních obyvatel, kteří nesouhlasili se zpoplatněním jeho průjezdu.[5][2]

Poplatky za průjezd

Poplatek za průjezd byl od 1.1.2018 zrušen.

Jako důvod zrušení poplatku byla uvedena skutečnost, že nikde jinde v Chorvatsku se neplatí poplatek za použití přístupových cest k vjezdu na dálnici.

Cena za jeden průjezd v HRK vč. DPH. Stav k 31.12.2017:[6]

Kategorie IA I II III IV
HRK 12,- 20,- 30,- 45,- 66,-

Odkazy

Poznámky


Reference

  1. http://cestovani.idnes.cz/novy-tunel-svaty-ilja-v-chorvatsku-na-makarskou-fuc-/chorvatsko.aspx?c=A130517_115249_zahranicni_brm
  2. a b Archivovaná kopie. www.makarsko-primorje.com [online]. [cit. 2012-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-10. 
  3. http://lotsberg.net/data/croatia/list.html
  4. http://dnevnik.hr/vijesti/hrvatska/tunel-sveti-ilija-kroz-biokovo-napokon-izasao-na-more.html
  5. http://www.slobodnadalmacija.hr/Split-%C5%BEupanija/tabid/76/articleType/ArticleView/articleId/171464/Default.aspx
  6. HAC-ONC | Hrvatske autoceste održavanje i naplata cestarine d.o.o. - Tunnel Sveti Ilija. hac-onc.hr [online]. [cit. 2018-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-06. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj