Tuchoměřice (zámek)

Tuchoměřice
Zámek v Tuchoměřicích (bývalý klášter a jezuitská rezidence)
Zámek v Tuchoměřicích (bývalý klášter a jezuitská rezidence)
Účel stavby

Řeholní dům Komunity Chemin Neuf

Základní informace
Sloh rané baroko
Architekt Giovanni Domenico Orsi
Výstavba před r. 1615
Přestavba 1667–1669
Poloha
Adresa Tuchoměřice, ČeskoČesko Česko
Ulice Školní
Souřadnice 50°8′6,03″ s. š., 14°16′45,4″ v. d.
Zámek v Tuchoměřicích
Zámek v Tuchoměřicích
Další informace
Rejstříkové číslo památky 37147/2-2325 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek v Tuchoměřicích je původně renesanční stavba, vystavěná před rokem 1615 na místě bývalé tvrze z 15. století, na mírném návrší nad obcí. V letech 1667–1669 byl zámek za účasti italského stavitele a architekta G.D. Orsiho přestavěn v raně barokním stylu na jezuitskou rezidenci. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie

Historie zámku je spjata především se čřtyřmi českými šlechtickými rody, kterými byli Valdštejnové, Zajícové z Hazmburka, Služští z Chlumu a Vartemberkové.[2] Zdejší tvrz je poprvé zmiňována v pramenech v roce 1436. Po skončení husitských válek je zde připomínán Zbyněk z Hazmburka, který tvrz a statek odkazuje Hynkovi Pihelskému z Hazmburka. V roce 1520 kupuje sídlo Jan Služský z Chlumu, který je velkým příznivcem Jednoty bratrské. Služští z Chlumu drží Tuchoměřice až do roku 1615. Za jejich panování byla tvrz přebudována na renesanční zámek. Poslední držitel z rodu Služských z Chlumu, Jan Benjamin Služský, prodal panství v roce 1615 Ottovi Jiřímu z Vartemberka. Ten zde pobýval se svou ženou do roku 1623, kdy prodal zámek Jezuitské koleji u sv. Klimenta na Starém Městé pražském. Zámek spolu s původném kostelem sv. Víta a Linharta byl využíván jako klášter a fara.

V období třicetileté války zámek i kostel chátral a zpustl a po zřícení stěn jej jezuité v letech 1667–1669 přebudovali na svoji rezidenci spolu s výstavbou nového kostela svatého Víta. Návrhem kostela i přestavbou zámku ve stylu raného baroka byl pověřen architekt Orsi. Po zrušení řádu císařem Josefem II. v roce 1773 získává zámek novoměstský konvikt (společný domov s duchovním programem) a později Studijní nadační fond. V r. 1898 byla budova kláštera pronajata ústavu pro rekonvalescenty, jehož správou byla pověřena Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V roce 1953 ústav připadl pražské nemocnici Motol, která zde provozovala léčebnu pro dlouhodobě nemocné do 80. let 20. století.

Popis stavby

Raně barokní, obdélná, patrová, čtyřkřídla budova jezuitské rezidence s vnitřním dvorem, dokončená v roce 1669, téměř zachovala původní půdorys renesančního zámku ze 16. století. Arkádové ochozy sklenuté plackovými klenbami vznikly patrně při pozdějších vrcholně barokních úpravách. V přízemí jsou arkády zaklenuté plnými oblouky, v patře pak širokými obdélnými otvory. Strohá pravidelnost pravoúhlého dvora je potlačena arkádovými oblouky otevřenými v rozích. Na severní straně přiléha ke stavbě jednolodní barokní kostel svatého Víta. V 18. století bylo k zámku připojeno dnešní patrové vstupní křídlo členěné svislými plochými zdobnými pásy s obdélnými okny a průjezdem sklenutým plackami.[3] Na nádvoří poblíž rezidence se dochoval původní barokní špýchar z roku 1711 a hospodářská budova. Před budovou stojí nověji upravovaný kamenný kříž z roku 1770.

Současnost

V současnosti je zámek pro veřejnost nepřístupný. Od roku 1998 využívá bývalý jezuitský klášter Komunita Chemin Neuf jako řeholní dům.[4]

Galerie

  • Vstupní křídlo s kostelem sv. Víta
    Vstupní křídlo s kostelem sv. Víta
  • Nádvoří s průjezdem
    Nádvoří s průjezdem
  • Hospodářská budova na nádvoří
    Hospodářská budova na nádvoří
  • Vývěska komunity Chemin Neuf
    Vývěska komunity Chemin Neuf
  • Kamenný kříž před zámkem (1770)
    Kamenný kříž před zámkem (1770)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-01-04]. Identifikátor záznamu 37147/2-2325 : rezidence jezuitská. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Zámek Tuchoměřice – Stručná historie majitelů panství[nedostupný zdroj]
  3. ↑ Klášter sv. Víta (Tuchoměřice, Česko)[nedostupný zdroj]
  4. ↑ Klášter Komunity Chemin Neuf v Tuchoměřicích. www.chemin-neuf.cz [online]. [cit. 2017-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-07. 

Literatura

  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa Království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém : díl 5.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911. (Posvátná místa Království českého). Dostupné online. Kapitola Tuchoměřice, s. 119-135. 
  • POCHE, Emanuel; a kol. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. 4. Praha: Academia, 1982, s. 111.
  • HOLEC, František; a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988, s. 170.
  • Okolí Prahy západ. 1. vyd. Praha: Olympia, 1990, s. 362.

Související články

Externí odkazy

Zdroj