Tony Blair

The Rt. Hon. Sir Anthony Blair, KG
Tony Blair (2019)
Tony Blair (2019)
Premiér Spojeného království 
Ve funkci:
2. května 1997 – 27. červen 2007
Panovník Alžběta II.
Vicepremiér John Prescott
Předchůdce John Major
Nástupce Gordon Brown
Poslanec Dolní sněmovny
Ve funkci:
9. červen 1983 – 27. červen 2007
Předchůdce David Reed
Nástupce Phil Wilson
Volební obvod Sedgefield
Většina 18 449 (44,5 %)
Stranická příslušnost
Členství Labouristická strana
Narození 6. května 1953 (70 let)
Edinburgh, SkotskoSkotsko Skotsko
Choť Cherie Blairová
Rodiče Leo Blair a Hazel Elizabeth Rosaleen Corscaden
Děti Euan Blair
Nicholas Blair
Kathryn Blair
Leo George Blair
Příbuzní William Blair[1] a Sarah Blair[2] (sourozenci)
Alma mater Oxfordská univerzita
Profese advokát
Náboženství katolík
Ocenění Osoba roku Financial Times (1997)
Cena Karla Velikého (1999)
Thomas J. Dodd Prize in International Justice and Human Rights (2003)
Prezidentská medaile svobody (2009)
Cena Dana Davida (2009)
… více na Wikidatech
Webová stránka institute.global
Commons Tony Blair
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anthony „Tony“ Charles Lynton Blair (* 6. května 1953 Edinburgh) je britský právník, diplomat a labouristický politik, v letech 1997 až 2007 premiér Spojeného království a mezi roky 1994 až 2007 vůdce Labouristické strany.

Vzdělání

Narodil se v právnické rodině a práva také vystudoval na Oxfordské univerzitě. Tímto povoláním se živil až do svého zvolení do parlamentu.

Veřejná činnost

V opozici

Ve volbách v roce 1983 byl zvolen poslancem Dolní sněmovny za Labouristickou stranu. Po nečekané smrti jejího předsedy Johna Smithe v roce 1994, tou dobou u veřejnosti byl nejpopulárnější ze všech kandidátů, zvítězil ve volbách nového předsedy strany, když se jeho blízký přítel a spolupracovník Gordon Brown, který mohl představovat nejvážnější konkurenci, zavázal proti němu nekandidovat.

Po svém nástupu do čela strany vyhlásil program tzv. New Labour (volně přeloženo s důrazem na význam – nová tvář Labouristické strany), který posunul její postavení do středu politického spektra. Opustil doktrínu fabiánského socialismu, podpořil privatizaci britského průmyslu a reformy posilující tržní prostředí. Jeho politika se nevyhnula kritice ze strany levice. Byl kritizován za to, že svou politiku pod vlivem sociologa Anthonyho Giddense, autora teorie strukturace, příliš posunul ke středu a přestal hájit tradiční levicové hodnoty.

Premiér

Ve volbách 1. května 1997 labouristé po 18 letech vyhráli volby. V premiérském křesle tak vystřídal konzervativce Johna Majora. Tehdy mu bylo 44 let, a stal se tak nejmladším britským premiérem od roku 1812. V únoru 2005 se stal britským premiérem nejdéle vykonávajícím tuto funkci za labouristy.

V úřadě se mu podařilo dosáhnout míru v Severním Irsku, které bylo po desetiletí zmítáno nepokoji překračujícími mnohdy hranici občanské války. Velký význam též mělo obnovení autonomie Skotska, Walesu a Severního Irska.

Po 11. září 2001 podpořil zahraniční politiku amerického prezidenta George W. Bushe, i když se snažil o odstranění rozporů mezi USA a Evropskou unií. V roce 2001 se Velká Británie podílela na invazi do Afghánistánu, v roce 2003 do Iráku. Jeho zahraniční politika vyvolávala ve Velké Británii masové protesty obyvatelstva.

Po letech dohadů 10. května 2007 ve svém domovském stranickém klubu v Sedgefieldu oznámil, že 27. června předá královně Alžbětě II. svou rezignaci na funkci premiéra a že se vzdá funkce lídra labouristů.

Dne 27. června 2007 jej vystřídal ve funkci ministerského předsedy Gordon Brown, bývalý ministr financí jeho vlády a po jeho rezignaci jeho nástupce i ve funkci předsedy Labouristické strany.

Po odchodu z premiérské funkce

V současné době zastává funkci zvláštního velvyslance/zmocněnce Blízkovýchodního kvartetu. Po odchodu z vrcholné politiky se těšil několika velkorysým finančním odměnám od různých bank, fondů, institucí i jednotlivců – celková částka těchto plateb za posledních pět let byla odhadnuta na 80 milionů liber.[3] Existuje několik iniciativ (např. Tony Blair Watch[4] či Arrest Tony Blair[5]), které chtějí dosáhnout Blairova civilního zatčení[6][7] a dostat jej před spravedlnost.

Rodina a osobní život

Za studentských let hrával v rockové skupině Ugly Rumors. Od roku 1980 je ženatý s právničkou Cherie Blairovou, která vykonává advokátní praxi pod svým dívčím jménem Booth. Mají spolu čtyři děti. Poslední syn Leo se narodil v roce 2000, tedy v době jeho premiérského funkčního období.

Často byl srovnáván s bývalým americkým prezidentem Billem Clintonem. Oba byli zvoleni do vysoké státnické funkce v podobně mladém věku, byli si názorově blízcí a měli silné osobní charisma.

Dne 22. prosince 2007 přestoupil od anglikánství k římskému katolicismu.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tony Blair na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ How war criminal Tony Blair earned £80 million in the past five years. stopwar.org.uk [online]. [cit. 2013-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-14. 
  4. ↑ Archivovaná kopie. stopwar.org.uk [online]. [cit. 2013-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-03. 
  5. ↑ ArrestBlair.org. www.arrestblair.org [online]. [cit. 2013-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-09. 
  6. ↑ Nowhere safe for Tony Blair as yet another attempt to arrest him for war crimes. stopwar.org.uk [online]. [cit. 2013-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-14. 
  7. ↑ Bounty hunters search for Tony Blair after latest sightings of UK's most wanted war criminal. stopwar.org.uk [online]. [cit. 2013-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-15. 
  8. ↑ Archivovaná kopie. cs.christiantoday.com [online]. [cit. 2007-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-24. 

Externí odkazy

Zdroj