Tomáš Holoubek

Jeho Milost
ThDr. Tomáš Holoubek
Generální vikář litoměřické diecéze
ThDr. Tomáš Holoubek v kapitulním chórovém oděvu
ThDr. Tomáš Holoubek v kapitulním chórovém oděvu
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Předchůdce Eduard Oliva
Nástupce Josef Hendrich
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 29. června 1949 Litoměřice
Osobní údaje
Datum narození 23. února 1920
Místo narození Jílovice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí 14. ledna 1981
(ve věku 60 let)
Místo úmrtí Litoměřice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Městský hřbitov, Litoměřice
50°32′2″ s. š., 14°7′10″ v. d.
Národnost česká
Povolání římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

J.M. can. ThDr. Tomáš Holoubek (23. února 1920, Jílovice14. ledna 1981, Litoměřice) byl český římskokatolický kněz, kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích a v letech 19681974 generální vikář, dále kancléř a ekonom litoměřické diecéze.

Život

Kanovník Tomáš Holoubek (2. 7. 1977)

Kněžské svěcení přijal 29. června 1949 v Litoměřicích. Působil jako duchovní správce v Cítolibech, následně ve Vtelně (do června 1955), odkud spravoval excurrendo také farnosti Slatinice a Židovice, a později v Teplicích-Trnovanech (od roku 1965). Během zdejšího působení zachránil mezi lety 1967-69 kostel sv. Alžběty v Teplicích-Šanově od demolice. Když se biskup Trochta v roce 1968 znovu ujal vedení litoměřické diecéze, jmenoval Holoubka svým generálním vikářem. Dne 28. září 1972 byl jmenován kanovníkem katedrální kapituly u sv. Štěpána s kanonikátem königseggovským II. Od 70. let byl Holoubek také předsedou Sdružení katolických duchovních Pacem in terris v Severočeském kraji. Po Trochtově smrti zůstal na litoměřickém biskupství jako kancléř. Zemřel 14. ledna 1981 ve věku 60 let a 21. ledna 1981 byl po koncelebrované mši svaté v katedrále sv. Štěpána pohřben na litoměřickém hřbitově do kanovnické kapitulní hrobky.

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

Zdroj