Toleranční evangelický kostel (Bučina)

Evangelický kostel v Bučině
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Pardubický
Okres Ústí nad Orlicí
Obec Bučina
Souřadnice 49°53′40,71″ s. š., 16°11′27,5″ v. d.
Základní informace
Církev Českobratrská církev evangelická
Seniorát chrudimský
Sbor Bučina
Současný majitel Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Bučině
Architektonický popis
Výstavba 1786
Další informace
Adresa Bučina, ČeskoČesko Česko
Kód památky 100661 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Toleranční evangelický kostel v Bučině v okrese Ústí nad Orlicí je od roku 2003 památkově chráněný evangelický chrám.

Historie sboru

Tajní nekatolíci v obci i jejím okolí dobu protireformace přežili a po vyhlášení tolerančního patentu v roce 1781 se většina obyvatel obce Bučina a menší část obyvatel z okolí přihlásili k reformovanému vyznání. V oblasti byla i silná pozice sektářství.

Reformovaný sbor se ustavil v roce 1782 a nejprve se jeho členové scházeli ve statku (s čp. 12). Zprvu sbor neměl vlastního kazatele, ustaven byl 30. června 1783.

Sbor požádal o "vrácení" římskokatolického kostela svatého Jakuba Většího, který byl údajně v období před rokem 1620 kostelem evangelický, ale nezískali ho.[1][2] V roce 1786 si na nově zřízeném evangelickém hřbitově postavil vlastní modlitebnu.[3]

Toleranční modlitebna

Základní kámen modlitebny v centru obce, která musila respektovat platné toleranční předpisy, byl položen 18. dubna 1786. Na stavbu přispěl i majitel litomyšlského panství hrabě Jiří Kristián z Valdštejna-Vartenberka. Modlitebna byla postavena na obecním pozemku v době, kdy farářem byl Mihály Gaal,[4] v těsném sousedství dříve založeného evangelického hřbitova. První modlitebna byla jednoduchá a sloužila mnoho let. Neměla věž a vchod byl (a zůstal) přímo ze hřbitova. Opravován byl v roce 1859, kdy byly na střechu byly položeny dvojité tašky. Podle historky, která se v místě dochovala, se tak stalo v době nepřítomnosti evangelického faráře Jana Janaty[4], který nemohl zdálky svůj kostel vůbec poznat.

V roce 1883 byl postaven novorenesanční štít v průčelí s kalichem a nápisem Pojďme chválit Boha našeho.[1] Byl upraven nynější vchod v průčelí a v roce 1884 byla přistavena nízká vížka.

V roce 1831 byly do modlitebny postaveny varhany a v roce 1841 také kazatelna a stůl Páně.[1] Další oprava kostela byla v roce 1928. Oběma opravami a přestavbami se ztratil původní vzhled toleranční modlitebny. Poslední oprava probíhala v roce 1996.[3]

Hřbitov

Evangelický hřbitov v Bučině reformovaná církev zřídila v roce 1782[1], dodatečně byl dostavěna jednoduchá novorenesanční brána.[1] Hřbitov je vymezen ohradní zdí s hlavní branou.[3]

Fara

První dřevěná fara byla postavena již v roce 1787. Téměř o osmdesát let později v roce 1866 byla na stejném místě postavena fara zděná. Slouží dodnes, adaptována byla v letech 1959-1960, 1963 a 1997.[3] Je situována naproti vstupu na evangelický hřbitov obklopujícího kostel. V přízemí je upraven prostor pro sborová shromáždění během zimního období.[5]

Evangelická škola

Neúspěšné pokusy o založení školy se uskutečnily v letech 1827 a znovu v roce 1849, ke zřízení došlo až v roce 1858. V roce 1859 byla postavena nová školní budova. V lednu 1871 bylo jednotřídní škole uděleno právo veřejnosti, velmi brzy o právo přišla. Obecná škola byla v obci zřízena mezi léty 1874-1876 ve stávající budově, kterou sbor pronajal obci.[3]

Památková péče

Je to jeden z prvních tolerančních kostelů v regionu postavený v osmdesátých letech 18. století a doplněný v roce 1883 o reprezentativní průčelí. Výrazným prvkem areálu je vstupní hřbitovní brány z téže doby. Památkově chráněn je toleranční evangelický kostel, hřbitov se vstupní branou a ohradní zdí.[6] Architektonický celek evangelického areálu se významně uplatňuje v prostoru obce.[7]

Reference

  1. ↑ a b c d e Evangelický kostel Bučina. mistareformace.cz [online]. [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ Bučina – Růžový palouček. web Památky reformace [online]. [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie evangelických (a starokatolických kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. Praha: Kalich, 2009. 561 s. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 89–90. 
  4. ↑ a b BOLOM-KOTARI, Sixtus. Zrozeni z osvícenských reforem Toleranční kazatelé z Uher v procesu formování české společnosti (1781-1870). Praha: Nakladatelství Lidové noviny a Historický ústav Akademie věd ČR, 2022. 447 s. ISBN 978-80-7422-897-1. S. 374. 
  5. ↑ Evangelická fara Bučina. mistareformace.cz [online]. [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ ČEJKOVÁ, Mahulena. Po stopách památek reformace v České republice. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2011. 271 s. ISBN 978-80-87098-19-6. S. 134–135. 
  7. ↑ Kostel toleranční evangelický [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. 

Literatura

  • BAŠUS, Bedřich B. Ztroskotání – události – stavba. Příspěvky k historii církve. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 230 s.
  • MEDEK, Rudolf. Doba toleranční ve sboru Bučinském. Reformační sborník, roč. 4, 1931, s. 59-90.

Zdroj