Tituly a vyznamenání Konrada Adenauera

Konrad Adenauer během svého života obdržel řadu státních i nestátních, národních i mezinárodních ocenění a vyznamenání, která odráží jeho funkci německého kancléře, kterou zastával od roku 1949. Byl také držitelem více než dvaceti čestných doktorátů, které obdržel od německých i zahraničních univerzit. Také po něm byla pojmenována řada staveb, ulic i dalších objektů.
Vyznamenání a ocenění

Státní vyznamenání
-
Afghánistán
-
Řád nejvyššího slunce I. třídy s řetězem – 1963[1]
-
-
Argentina
-
velkokříž Květnového řádu – 14. srpna 1953[2]
-
velkokříž Řádu osvoboditele generála San Martína – 21. března 1962[1]
-
-
Bavorsko
-
Bavorský řád za zásluhy – 3. května 1958[3]
-
-
Belgie
-
velkodůstojník Řádu Leopolda – 22. září 1956[4]
-
-
Bolívie
-
velkokříž Řádu andského kondora – 28. dubna 1955[1]
-
-
Brazílie
-
velkokříž Řádu Jižního kříže – 6. července 1953 – podle Tammanna bylo toto vyznamenání překvapivé s ohledem na to, že Brazílie byla jedinou jihoamerickou zemí, která za druhé světové války vyslala své jednotky do boje proti Německu, ocenění mělo být chápáno jako akt usmíření[5]
-
-
Dominikánská republika
-
velkokříž Řádu za zásluhy Duarta, Sáncheze a Melly – 21. listopadu 1954[1]
-
-
Ekvádor
-
velkokříž Národního řádu za zásluhy – 10. ledna 1955[1]
-
-
Etiopské císařství
-
velkokříž Řádu svaté Trojice – 24. listopadu 1954[1]
-
-
Francie
-
velkokříž Řádu čestné legie – 1962[6]
-
-
Haiti
-
velkokříž Národního řádu cti a zásluh – 20. prosince 1955[1]
-
-
Chile
-
velkokříž Řádu za zásluhy – 30. března 1954[1]
-
-
Írán
-
velkohvězda Řádu koruny – 9. srpna1955[1]
-
-
Island
-
velkokříž Řádu islandského sokola – 29. ledna 1955[7] – jediný skandinávský řád, který Konrad Adenauer během svého života obdržel[1]
-
-
Itálie
-
velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku – 31. prosince 1953[8][9] – první evropské státní vyznamenání, které Adenauer obdržel po druhé světové válce
-
-
Japonsko
-
Řád vycházejícího slunce I. třídy – 22. března 1960 – předán mu byl během jeho státní návštěvy Japonska[1]
-
Řád květů paulovnie – 2. prosince 1963 – předán mu byl japonským velvyslancem Naritou v Bonnu za dlouhodobé porozumění mezi Japonskem a Německem, stejně jako za mír a blahobyt ve světe[1]
-
-
Kolumbie
-
velkokříž Řádu Boyacá – 30. září 1953[10]
-
-
Kuba
-
velkokříž Řádu Carlose Manuela de Céspedes – 6. února 1957[1]
-
-
Libérie
-
velkokříž Řádu africké hvězdy – 7. dubna 1960 – řád mu byl předán liberijským velvyslancem v Bonnu[1]
-
-
Lucembursko
-
velkokříž Řádu dubové koruny – 1. července 1957[11]
-
-
Madagaskar
-
velkokříž I. třídy Národního řádu Madagaskaru – 27. srpna 1962[1]
-
-
Mexiko
-
velkokříž Řádu aztéckého orla – 1955[12]
-
-
Německo
-
velkokříž speciálního vzoru Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – 31. ledna 1954[13]
-
-
Nikaragua
-
velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu Rubéna Daría – udělen prezidentem L. S. Debaylem[1]
-
-
Nizozemsko
-
velkokříž Řádu nizozemského lva – 1960 – řád mu byl předán nizozemským velvyslancem v Bonnu van Vredenburchem, stal se tak 819. rytířem velkokříže v historii existence řádu[1][14]
-
-
Pákistán
-
Řád znamenitosti – 1961[1]
-
-
Peru
-
velkokříž Řádu peruánského slunce – 18. července 1953[15]
-
-
Portugalsko
-
velkokříž Řádu Kristova – 24. ledna 1956[16][17]
-
velkokříž Řádu věže a meče – 15. října 1963[1][17]
-
-
Pruské království
-
Kříž za zásluhy za válečnou pomoc – 17. března 1917
-
Železný kříž na Bílé stuze – 2. ledna 1918
-
rytíř Řádu červené orlice IV. třídy – 30. srpna 1918
-
-
Rakousko
-
velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – 18. října 1956[18]
-
-
Řecko
-
velkokříž Řádu Jiřího I. – 16. března 1954[1][19]
-
-
Salvador
-
velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu José Matíase Delgada – 5. listopadu 1955[1]
-
-
Senegal
-
velkokříž Národního řádu lva – 1961[1]
-
-
Spojené království
-
čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří – 31. prosince 1956[20]
-
-
Španělsko
-
velkokříž Řádu za občanské zásluhy – 27. listopadu 1928[1]
-
velkokříž Řádu Isabely Katolické – 15. února 1967[1]
-
-
Thajsko
-
velkostuha Řádu thajské koruny – 11. srpna 1955[1]
-
velkostuha Řádu bílého slona – 26. července 1960 – udělen při příležitosti státní návštěvy krále Rámy XI. a jeho ženy Sirkit v Německu[1]
-
-
Vatikán
-
rytíř Řádu zlaté ostruhy – 28. prosince 1955 – udělen papežem Piem XII., jako nositel tohoto ocenění získal teoretické právo vjezdu na koni do kostela[21]
-
rytíř Nejvyššího řádu Kristova – 1963 – udělen papežem Pavlem VI.[21]
-
rytíř velkokříže Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského[22]
-
-
Venezuela
-
velkodůstojník Řádu osvoboditele – 3. července 1954[1]
-

Nestátní ocenění
- Cena Karla Velikého – Cáchy, 1954
- Muž roku 1953 podle časopisu Time
Čestná občanství
-
Baden-Baden
-
Bad Honnef
-
Berlín
-
Kolín nad Rýnem
-
Cadenabbia
Akademické tituly

Adenauer obdržel celkem 23 čestných doktorátů, z toho bylo pět z Univerzity v Kolíně nad Rýnem a 8 z univerzit ve Spojených státech amerických.[23]
Eponyma
Po Adenauerovi byla pojmenována řada objektů včetně letiště Köln/Bonn. Jeho jméno nese také berlínské sídlo strany CDU Konrad-Adenauer-Haus. Pojmenována po něm byla také čestná náměstí, ulice a mosty. Jmenuje se po něm i nadace blízká CDU (Nadace Konrada Adenauera, Konrad-Adenauer-Stiftung.
Odkazy
Literatura
- TAMMANN, Gustav Andreas; HOMMEL, Engelbert. Die Orden und Ehrenzeichen Konrad Adenauers. The orders and decorations awarded to Konrad Adenauer.. Bad Honnef: Stiftung Bundeskanzler-Adenauer-Haus, 1999. 205 s. ISBN 3-9806090-1-4. dále jen Tammann.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Konrad Adenauer na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa Orden und Ehrenzeichen :: Konrad Adenauer. www.konrad-adenauer.de [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-09.
- ↑ Tammann, s. 29–31
- ↑ Tammann, s. 39
- ↑ Tammann, s. 41
- ↑ Tammann, s. 47
- ↑ Tammann, s. 79
- ↑ Tammann, s. 107–109
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online.
- ↑ Tammann, s. 111
- ↑ Tammann, s. 123
- ↑ Tammann, s. 131–134
- ↑ Tammann, s. 141–143
- ↑ Tammann, s. 61–66
- ↑ Tammann, s. 145
- ↑ Tammann, s. 165–167
- ↑ Tammann, s. 169
- ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online.
- ↑ https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
- ↑ Tammann, s. 61–65
- ↑ Tammann, s. 85
- ↑ a b Tammann, s. 91–93 a 97–102
- ↑ Tammann, s. 95
- ↑ Ehrendoktor :: Konrad Adenauer. www.konrad-adenauer.de [online]. [cit. 2019-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-27.