Teng Siao-pching
| Teng Siao-pching 邓小平 | |
|---|---|
 Teng Siao-pching v lednu 1979 ve Washingtonu, D.C.
| |
| Předseda Ústřední poradní komise Komunistické strany Číny | |
|
Ve funkci: 13. září 1982 – 2. listopadu 1987 | |
| Prezident | Li Sien-nien |
| Předseda vlády | Čao C’-jang |
| Předchůdce | funkce vznikla |
| Nástupce | Čchen Jün |
| Předseda Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny | |
|
Ve funkci: 28. června 1981 – 9. listopadu 1989 | |
| Předchůdce | Chua Kuo-feng |
| Nástupce | Ťiang Ce-min |
| Předseda Ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky | |
|
Ve funkci: 6. června 1983 – 19. března 1990 | |
| Předchůdce | funkce vznikla |
| Nástupce | Ťiang Ce-min |
|
Vicepremiér Čínské lidové republiky (čtvrtý → třetí → první) | |
|
Ve funkci: 28. září 1954 – říjen 1968 | |
|
Ve funkci: 10. března 1973 – 7. dubna 1976 | |
|
Ve funkci: 21. července 1977 – 10. září 1980 | |
| Předseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění | |
|
Ve funkci: 8. března 1978 – 18. června 1983 | |
| Předchůdce | Čou En-laj (do 1976) |
| Nástupce | Teng Jing-čchao |
| Generální tajemník Sekretariátu ústředního výboru Komunistické strany Číny | |
|
Ve funkci: 13. září 1956 – 25. března 1967 | |
| Předchůdce | funkce vznikla |
| Nástupce | Chu Jao-pang (od 1980) |
| Náčelník Generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády | |
|
Ve funkci: 5. ledna 1975 – 7. dubna 1976 7. července 1977 – 2. března 1980 | |
| Předchůdce | Chuang Jung-šeng (do 1971) |
| Nástupce | Jang Te-č’ |
| 2. ministr financí Čínské lidové republiky | |
|
Ve funkci: 18. září 1953 – 19. června 1954 | |
| Předchůdce | Po I-po |
| Nástupce | Li Sien-nien |
| Stranická příslušnost | |
| Členství |
 Komunistická strana Číny(od roku 1924) |
| Vojenská služba | |
| Služba |
Čínská Rudá armáda Osmá pochodová armáda Čínská lidová osvobozenecká armáda |
| Doba služby | 1929–1952; 1975–1980 |
| Narození |
22. srpna 1904 Pchaj-fang, Sie-sing, prefektura Kuang-an, provincie Sečuán  říše Čching
|
| Úmrtí |
19. února 1997 (ve věku 92 let) Peking  Čína
|
| Příčina úmrtí | Parkinsonova nemoc |
| Choť | Čang Si-jüan (1928–1929) Ťin Wej-jing (1931–1939) Čuo Lin (1939–1997) |
| Děti |
Teng Lin Teng Pchu-fang Teng Nan Teng Žung Teng Č’-fang |
| Příbuzní | Teng Čuo-ti (vnuk) |
| Alma mater | Sunjatsenova univerzita pracujících Číny Komunistická univerzita pracujících východu |
| Profese | politik, novinář a diplomat |
| Náboženství | ateismus |
| Ocenění | Osoba roku Financial Times (1978 a 1992) stratég Čínské lidové osvobozenecké armády |
| Podpis |  |
| Commons | Deng Xiaoping |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Teng Siao-pching (
výslovnost, čínsky pchin-jinem Dèng Xiǎopíng, znaky zjednodušené 邓小平, tradiční 鄧小平; 22. srpna 1904 Sie-sing – 19. února 1997 Peking) byl čínský komunistický politik a reformátor. I když nezastával formálně úřad prezidenta, byl faktickým vůdcem Čínské lidové republiky od konce 70. až do počátku 90. let 20. století.
Prosazoval strategii „socialistické tržní ekonomiky“ a otevřel Čínu světovému trhu. Převzal zemi zpustošenou kulturní revolucí a dalšími maoistickými politickými experimenty a pomohl ji přeměnit v jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik světa. Na druhou stranu byl spoluodpovědný za pokračující potlačování lidských práv, například za brutální potlačení pokojných protestů studentů v roce 1989 a tzv. politiku jednoho dítěte.
Život
Teng Siao-pching (původním jménem Teng Si-sien) se narodil ve vesnici Pchaj-fang v provincii S’-čchuan (česky: Sečuán,Sečuánsko). Tam také absolvoval základní a střední školu a tam se roce 1919 přihlásil do programu studia spojeného se zaměstnáním ve Francii. V říjnu 1920 jako šestnáctiletý přišel se skupinou dalších mladíků do Marseille a zůstal ve Francii pět let. Vystřídal několik zaměstnání jako pomocný dělník, ale jelikož nedostával finanční pomoc z domova, sotva mu to stačilo na obživu. Pod vlivem starších studentů, mezi nimiž byl i pozdější předseda vlády ČLR Čou En-laj, se začal zajímat o marxismus a v roce 1922 se zapojil do komunistického hnutí. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Číny, respektive do její odbočky v Evropě. Ta ho začátkem roku 1926 vyslala studovat do Moskvy, kde byl jeho spolužákem i nejstarší Čankajškův syn Chiang Ching-kuo, pozdější prezident na Tchaj-wanu.
Na jaře 1927 se Teng vrátil do Číny, kde se vyhrotily spory KS Číny s jejich spojenci ve straně Kuomintang, které vyústily v občanskou válku, jež skončila vítězstvím komunistické armády na čínské pevnině v roce 1949. Společně s pozdějším maršálem Liou Po-čchengem velel Osmé pochodové armádě a účastnil se bojů proti japonským okupantům (viz druhá čínsko-japonská válka 1937-1945). Jako Liou Po-čchengův politický komisař na konci občanské války byl v čele ozbrojených sil, které v roce 1949 ovládly S’-čchuan a další oblasti jihozápadní Číny.
V roce 1952 byl povolán do Pekingu, kde byl střídavě jmenován do řady vládních funkcí, z nichž nejdůležitější byla místopředseda vlády. O čtyři roky později byl pak povýšen do stálého výboru politického byra ÚV KS Číny, čímž se stal jedním z šesti nejmocnějších mužů Číny. Po vypuknutí tzv. velké proletářské kulturní revoluce v roce 1966 byl Teng Siao-pching obviňován ultralevicovými příznivci, že prosazuje „kapitalistickou cestu“. Byl sesazen a jeho syna Teng Pchu-fanga „rudí gardisté“ vyhodili z okna, čímž mu způsobili ochrnutí dolní poloviny těla. Po tři roky pak Teng Siao-pching musel pracovat jako dělník ve vesnické opravně traktorů v provincii Ťiang-si.
S podporou předsedy vlády Čou En-laje bylo Tengovi povoleno vrátit se do úřadu místopředsedy vlády v roce 1972. Jeho mocenský boj proti ultralevicovým oponentům vyvrcholil v období 1975–1976. Teng byl opět na čas sesazen, ale po zásahu armády a sesazení ultralevicové „bandy čtyř“ se vrátil do úřadu v roce 1977. Na zasedání ÚV KS Číny v roce 1978 pak jeho politická frakce plně ovládla situaci v zemi. Teng si formálně ponechával jen nižší úřady, přesto byl až do konce života považován za nejmocnější osobnost v Číně.
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Teng Siao-pching na Wikimedia Commons
