Tanvald

Tanvald
	Budova tanvaldské radnice
	znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Tanvald
Obec s rozšířenou působností	Tanvald; (správní obvod)
Okres	Jablonec nad Nisou
Kraj	Liberecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°44′15″ s. š., 15°18′21″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	6 070 (2023)
Rozloha	12,45 km²
Nadmořská výška	455 m n. m.
PSČ	468 41
Počet domů	1 028 (2021)
Počet částí obce	3
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	12
Kontakt
Adresa městského úřadu	Palackého 359; 468 41 Tanvald ; meu@tanvald.cz
Starosta	Vladimír Vyhnálek (SLK)
	Oficiální web: www.tanvald.cz
	Tanvald
Další údaje
Kód obce	563820
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tanvald (německy Tannwald, v překladu „jedlový les“) je město, které se nachází v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Jeho původní obyvatelstvo bylo převážně německé národnosti. Ve městě žije přibližně 6 100^[1] obyvatel, 6 706 obyvatel zde žilo počátkem roku 2012 a 6 836 v roce 2006.

Město sousedí na severu s městem Desná (k. ú. Desná I a Desná II; železniční stanice Desná je na území Tanvaldu) a s obcí Albrechtice v Jizerských horách, na severozápadě přes řeku Kamenici s obcí Jiřetín pod Bukovou, na jihozápadě přes Kamenici s městem Smržovka, na jihu s městem Velké Hamry (k. ú. Velké Hamry a Bohdalovice) a na západě s katastrálním územím Příchovice (obec Kořenov).

Historie

První zmínka o dřevařské osadě na levém břehu Kamenice pochází z druhé poloviny 16. století, kdy pravděpodobně byla součástí Smržovky; samostatnou vsí se stal začátkem 17. století.^[4]První písemná zmínka o obci pochází z roku 1611.^[zdroj?]

Zpočátku se obyvatelstvo živilo poddanskou lesnickou a zemědělskou prací. Začátkem 18. století se zde začal pěstovat len a vyrábět příze, v polovině 18. století se v Tanvaldě uchytilo i tkalcovství. Osídlena byla tehdy oblast dnešního Horního Tanvaldu. Počátkem 19. století byly v Tanvaldě i dva mlýny, dvě brusírny skla a dvě bělidla prádla. V roce 1828 ke zdejšímu textilnímu průmyslu přibyla strojová přádelna bavlny, poháněná vodním kolem. Opravárenská dílna přádelny se stala základnou místní strojírenské výroby. V roce 1845 zahájila provoz první tanvaldská mechanická tkalcovna.^[4] V rámci konjunktury po prusko-rakouské válce (1866) došlo k dalšímu rozvoji textilní, sklářské a strojírenské výroby, ke snižování pracovní doby z 15 na 12 hodin a snižování podílu dětských dělníků, hospodářská krize roku 1870 vyvolala vlnu nezaměstnanosti a stávek, z nichž nejznámější byla svárovská stávka (Svárov tehdy patřil k Šumburku).^[4] Zchudnutí oblasti bylo způsobeno nedostatkem bavlny za první světové války a protržením přehrady na Bílé Desné roku 1916. Roku 1918 byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba. Vysokou nezaměstnanost a zastavení výroby v některých továrnách způsobila světová hospodářská krize v letech 1929–1933.^[4]

V roce 1869 měl Tanvald i s osadou Žďár asi 2400 obyvatel, počátkem 20. století asi 3500 obyvatel, převážně Němců. V letech 1848–1928 byl Tanvald samosprávným okresem, od roku 1848 soudním okresem. V dubnu 1895 byl Tanvald povýšen na městys a v roce 1905 na město. Od roku 1897 měla hlavní ulice Tanvaldu a Šumburku elektrické veřejné osvětlení. Od roku 1908 byla v Krkonošské ulici budova okresního soudu s věznicí a roku 1909 byla dokončena secesní budova radnice. Z roku 1930 pochází městské koupaliště a z roku 1931 městské kino. Roku 1942 byl nařízením německých říšských úřadů Šumburk připojen k Tanvaldu a zároveň byl od Šumburku odtržen Svárov a připojen k Velkým Hamrům.^[4]

Mezi převážně německým obyvatelstvem Tanvaldu získala ve 30. letech vliv Sudetoněmecká strana, v rámci Sudet byl Tanvald roku 1938 připojen k Německu a bylo zrušeno české vyučování. Místní textilní firmy vyráběly výstroj pro německou armádu a od roku 1942 zde byl pracovní tábor pro nuceně nasazené Rusy, Poláky, Francouze, Italy a další cizince.^[4]

Po roce 1945 byla většina původního obyvatelstva vysídlena a domy obydleli Češi z vnitrozemí. Znárodněním zde vznikla textilní firma SEBA, strojírenská firma TOTEX a elektrotechnická firma Elektro-Praga.^[4]

V Tanvaldě bylo koncem roku 1947 novinářům předvedeno techniky Československého rozhlasu a Vojenského technického ústavu, kteří navázali na pokusy německých výzkumníků z továrny Palme-Stumpe, první československé televizní vysílání – další vývoj pak převzal podnik Tesla a další výzkumné ústavy. Ve znárodněných Riedlových sklárnách se vyráběly první československé televizní obrazovky.^[4]

V 60. až 80. letech vzniklo panelové sídliště Výšina, v 80. letech malé panelové sídliště Šumburk (144 bytů).^[4]

Po roce 1989 byla průmyslová výroba privatizována a utlumena, na významu nabývá turistický ruch. Na Špičáku ve směru od Albrechtic a Jiřetína pod Bukovou (na jehož území je železniční zastávka Tanvaldský Špičák) je lyžařské středisko se sedačkovou lanovkou a několika lyžařskými vleky. Jeden lyžařský vlek je také nad Českým Šumburkem.

Žďár

Žďár vznikal na východním úpatí Špičáku jako malorolnická osada v 17. století. Zmínka z roku 1647 o tanvaldském rychtáři Adamu Fischerovi dokládá nejstarší osídlení ve Žďáře (pozdější č. p. 1). Kolem roku 1700 se osada osamostatnila a roku 1772 v ní bylo provedeno samostatné číslování domů. Patřila k panství ve Smržovce a k farnosti a škole v Albrechticích, v zimě se vyučovalo v pronajaté místnosti ve Žďáře. Po roce 1848 byl Žďár připojen k Tanvaldu.^[4]

V 19. a 20. století zde vznikla strojová přádelna bavlny (č. p. 44, postavena 1857), čtyři brusírny skla (jedna z nich, v č. p. 118, zaměřená na broušení optického skla), sirkárna a jatka (č. p. 100, rok 1903).^[4]

Roku 1891 byla postavena jednotřídní škola (č. p. 90), roku 1907 vícetřídní škola (č. p. 105).

První hasičský spolek ve Žďáře byl založen roku 1883, nový pak roku 1936.^[4]

Šumburk nad Desnou

Šumburk nad Desnou je dnes vnímán jako integrální součást Tanvaldu, na jeho území se nachází hlavní tanvaldské nádraží.

Šumburk má podobně jako Tanvald počátky na začátku 17. století a jeho obyvatelé se zabývali zpracováním lnu, později i bavlny. Obyvatelé výše položených osad Hoření Šumburk a Český Šumburk se zabývali zemědělstvím. Roku 1880 měl Šumburk asi 2200 obyvatel.^[4]

V srpnu 1901 byl v Šumburku vysvěcen nový kostel sv. Františka z Assisi. Roku 1906 byl Šumburk povýšen na městys a roku 1925 na město. Roku 1942 byla nařízením německých říšských úřadů většina Šumburku připojena k Tanvaldu s výjimkou Svárova, který byl připojen k Velkým Hamrům.^[4]

Doprava

V letech 1847–1850 byla přes Tanvald vybudována státní silnice Liberec–Trutnov (dnešní silnice I/14).^[4]Silnice I/10 (po níž je v tomto úseku vedena mezinárodní silnice E65) vede do Tanvaldu od Turnova a Železného Brodu a pokračuje v souběhu se silnicí I/14 směrem na Harrachov. Ve městě zastavují regionální i dálkové autobusové linky, jedna nepříliš frekventovaná okružní linka plní roli městské dopravy. Autobusové nádraží (Tanvald Centrum) se nachází u křižovatky v dolní části Tanvaldu, některé spoje jezdily přes Šumburk k vlakovému nádraží Tanvald. Což se ale změnilo v roce 2012, kdy město nechalo vybudovat Terminál u železniční stanice za 2 126 588,00 Kč. Teď tam jezdí 90% spojů a navazují i na vlakové spoje Liberec – Harrachov a Tanvald – Železný Brod – Turnov – Praha.

V roce 1875 byla do Šumburku přivedena železniční trať z Železného Brodu a v roce 1894 trať od Liberce a Jablonce nad Nisou. V létě 1902 byl zahájen provoz na ozubnicové železniční trati z Šumburku do Kořenova a ještě téhož roku až do Hirschbergu (dnes Jelení Hora v Polsku).^[4] V letech 1945–2010 byl provoz přes hranice dlouhodobě přerušen.

V současnosti^[kdy?] má Tanvald spojení rychlíky společnosti ARRIVA vlaky s Turnovem a Prahou a četnými osobními vlaky s Jabloncem a Libercem, dále se Železným Brodem a s Kořenovem/Harrachovem, odkud lze několikrát denně pokračovat do polské Szklarské Poręby. Dopravu na této trati zajišťují České dráhy.

Pamětihodnosti

Tanvaldská ozubnicová dráha
Pomník dělnických manifestací na vrchu Špičák
Kaplička svaté Anny
Působiště Josefa Hartiga

Části města

Tanvald (pravý břeh Desné a levý břeh Kamenice před jejich soutokem), zahrnuje při Kamenici sídelní lokality Horní Tanvald a Výšina, kopec Špičák (831 m n. m.) a severozápadně od něj sídelní lokalitu Valašsko
Žďár (v severní části katastrálního území Tanvald, k Tanvaldu připojen 1848)
Šumburk nad Desnou (východní část města, levý břeh Desné, k Tanvaldu připojen 1942), zahrnuje sídelní lokality Český Šumburk, Kamenné Mlýny, Popelnice)

Významné osobnosti města

Rudolf Anděl (29. dubna 1924, Šumburk nad Desnou – 2. ledna 2018, Liberec, historik a pedagog narozen v místní části Tanvaldu
Otto Josef von Berndt (1865–1957), polní podmaršálek a důstojník c. k. jezdectva
Helmut Borufka (1918–2003), generál Lidové armády NDR (Nationale Volksarmee)
Wilhelm Dreßler (1893–19??), politik za NSDAP
Josef „Joe“ Kuna – zakladatel Turistického oddílu mládeže (TOM) v Tanvaldě s více než 50letou tradicí, držitel ocenění Stříbrný hořec
Arnold Hartig (1878–1972), sochař a medailér
Adalbert Hartmann (1895–1949), Jurist und Politiker
Alexandra Hyšková – učitelka, dlouholetá ředitelka Domu dětí a mládeže, členka zastupitelstva města,od roku 2010 členka rady města
František Nechvátal (1905–1983) – básník a překladatel (zemřel v Tanvaldě)
Josef Pavlata (1949) – český politik
Krystyna Rataj Černá (1941–2016) – místní řezbářka, výtvarnice, malířka, spisovatelka
Egon Schwarz (1907–1980), právník a politik
Rudolf Staffen (1898–1965), inženýr a chemik
PhDr. Hana Šebková (29.11.1952 v Tanvaldu - 9.4.2004 v Praze), česká romistka, přeložila do romštiny význačné básně, mimo jiné od J. W. von Goetha, Suchého, nebo Karla Hynka Máchy, ve městech a osadách sbírala romský folklór, přítelkyně a spolupracovnice Mileny Hübschmannové