Tamarín běloruký

Jak číst taxoboxTamarín běloruký
alternativní popis obrázku chybí
Tamarín běloruký (Saguinus leucopus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád opice (Haplorrhini)
Čeleď kosmanovití (Callitrichidae)
Rod tamarín (Saguinus)
Binomické jméno
Saguinus leucopus
Günther, 1877
Areál rozšíření
Synonyma
  • Callithrix leucopus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tamarín běloruký (Saguinus leucopus) je menší, ploskonosá opice žijí na severu Jižní Ameriky v Andách, jeden z asi 20 druhů rodu tamarín. Je endemit Kolumbie, kde obývá tropický prales. Studium morfologických znaků naznačuje, že jeho nejbližší příbuzný je tamarín pinčí.[2][3]

Výskyt

Jeho areál je poměrně malý, nedosahuje ani 30 000 km² a rozprostírá se hlavně v údolích dolních toků řek Madalena a Cauca. Obývá různá prostředí v původních i sekundárních tropických lesích, nejvyšší podíl mají lesy vlhké a podstatně nižší lesy suché. Žije v rozlehlých galeriových lesích i v jejich fragmentovaných zbytcích, obvykle se zdržuje nedaleko vody a často v blízkosti lesních okrajů, ve výšce mezi 5 až 10 metry.[2][3][4]

Popis

Samec i samice jsou monoformní, vykazují pouze drobné rozdíly ve velikosti, samec bývá větší. Dospělý jedinec má tělo velké 22 až 29 cm, ocas dlouhý 34 až 41 cm a váží 440 až 490 gramů. Na hřbetě je nahnědlý a směrem k břichu barva zesvětluje, až je téměř stříbřitá. Končetiny, včetně předloktí, má bílé (odtud druhové jméno "běloruký"). Na hrudníku a břiše je tmavě oranžový, obličej má bílý a téměř bez chlupů, mezi ušima a krkem má pás tmavě hnědé srsti. Jeho zubní vzorec je: řezáky 2/2, špičáky 1/1, třeňové 3/3, stoličky 2/2. Přední končetiny má kratší než zadní, prsty jsou zakončeny drápy. Má dobrý zrak, sluch i čich.[2][3][4][5]

Chování

Jsou denní živočichové trávící veškerý čas na stromech, kde se ráno probouzejí mezi 5. a 6. hodinou. Žijí v rodinných skupinách tvořených průměrně 5 a nejvíce 15 členy, jen řídce lze spatřit osamoceného jedince. Skupinu tvoří alfa pár, jejich i pohlavně dospělé dcery a mláďata; mladí samci po dosažení pohlavní dospělosti z rodné skupiny odcházejí.

Jsou téměř po celý den aktivní, ve větvích se pohybují velmi rychle a hbitě přeskakují do korun dalších stromů. Se západem slunce se uchylují ke spánku, pokud je to možno tráví noc v dutinách stromů. Komunikují spolu hlavně vokálně, intenzita je dost hlasitá a odborníci rozeznávají 14 až 19 různých zvuků, své území značkují pachem a používají také výhružné postoje a grimasy.[2][3][4]

Stravování

Jsou to všežravci, kteří poměrně snadno přecházejí na jiný druh potravy. Asi z 80 % žerou rostlinnou stravu, ovoce, květy a jejich nektar, výměšky rostlin a někdy úmyslně dráždí kůru stromu, aby produkoval pryskyřici či latex. Aktivně loví i živočišnou kořist (obojživelníky, ještěrky, pavouky, měkkýše, hmyz).[2][3][4]

Rozmnožování

Jsou to monogamní zvířata a ve skupině se spolu páří vždy pouze dominantní samice a jediný samec. K páření dochází v době, aby po čtyř až pětiměsíční březosti se potomci narodili do období, kdy je dostatek potravy. Rodí se obvykle jedno až tři mláďata a všichni ve skupině se o ně starají, při přesunech je nejčastěji samec nosí na zádech. Pohlavně dospějí ve věku 12 až 18 měsíců a dožívají se až 18 let.[2][4]

Ohrožení

Tamarín běloruký se vyskytuje v oblasti intenzivní kolonizace a ztráty lesa, zvláště ohrožující je stále stoupající roztříštěnost lesních porostů. Přirozená území jsou umenšována těžbou dřeva, růstem domorodých obyvatel a následným rozšiřováním zemědělství a chovem dobytka, jakož i stavbou silnic i přehrady na řece Miel. Opice jsou místními lidmi lapány a prodávány pro obveselení na trzích jako domácí zvířata, přestože jsou na seznamu přílohy CITES 1.

Celkem jen 4 % jeho populace žije na území rezervace, která je navíc špatně chráněná a příroda v ní je zdrojem obživy místních obyvatel. Počet dospělých zvířat ze za poslední tři generace snížil na méně než 50 %. Podle IUCN je populace tamarína bělorukého hodnocena jako klesající a je proto zařazen mezi ohrožené druhy (EN).[2][4][5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c d e f g DUQUE, Néstor J. Roncancio; DÍAZ, Vladimir Rojas; FRANCO, Carlos Andrés Ríos et al. Plan de conservación y manejo del Tití gris (Saguinus leucopus) [online]. Sistema Regional de Áreas, Corporación Autónoma Regional de Risaralda, Pereira, Colombia, rev. 2012 [cit. 2017-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-12. (španělsky) 
  3. ↑ a b c d e ARKive: Saguinus leucopus [online]. ARKive, Wildscreen Trading Ltd., Bristol, UK [cit. 2017-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-14. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f CÉSPEDES, Susana Posada; MENA, Diana Milena Maturana; ORTIZ, Juan Bautista López. Cariotipo del tití gris (Saguinus leucopus) mediante bandas R-replicativas. Revista Facultad Nacional de Agronomía, Medellín, Colombia [online]. SciELO Colombia, Universidad Nacional de Colombia, Bogota, Colombia, 2012 [cit. 30.12.2017]. Roč. 65, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0304-2847. (španělsky) 
  5. ↑ a b MORALES-JIMÉNEZ, A. L.; LINK, A.; STEVENSON, P. IUCN Red List of Threatened Species: Saguinus leucopus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2008 [cit. 2017-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj