Tabebuja růžová
 Tabebuja růžová | |
|---|---|
 Tabebuja růžová (Tabebuia rosea) před klasicistickou budovou v Brisbane (AU)
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
rostliny (Plantae) |
| Podříše |
cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení |
krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída |
vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád |
hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď |
trubačovité (Bignoniaceae) |
| Rod |
tabebuja (Tabebuia) |
| Binomické jméno | |
|
Tabebuia rosea (Bertol.) DC., 1845 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tabebuja růžová (Tabebuia rosea) je tropický strom, vysoký až 30 m, původem z amerického kontinentu. V období sucha dřevině opadají listy a s nástupem období dešťů vyraší levandulově zbarvené květy, z kterých se po opylení vyvinou podlouhlé tobolky.
Rodové jméno Tabebuia je odvozeno z brazilského pojmenování stromu „tabebuia“ a druhové jméno rosea znamená růžový.[2][3]
Rozšíření
Je původní druh ve státech Střední Ameriky, kde roste počínaje Mexikem na severu a konče Panamou na jihu a dále v Kolumbii a Venezuele na severu Jižní Ameriky. Druhotně byla jako okrasný a místy i zplaňující strom rozšířena do Brazílie i Ekvádoru a na četné ostrovy v Karibiku, stejně jako do jihovýchodní Asie i centrální Afriky. V pevninské Evropě se k vůli chladnému počasí nepěstuje, roste ale na pobřeží Kanárských ostrovů.[2][4]
Ekologie
Dřevina vyrůstá jako součást polo opadavých lesů i jako solitéra na otevřených pastvinách, vystupuje nejvýše do nadmořské výšky kolem 1000 m. Je choulostivá na chlad, roste v místech s teplotou neklesající pod 20 °C a ročními srážkami nad 500 mm. Vyskytuje se ve vlhkém prostředí, místy i v blízkosti mangrovů kde snáší zasolenou půdu i slaný vítr, nejlépe se ji daří v propustné půdě, na hodnotě pH není závislá.
V období sucha stromu opadají listy, po jeho konci je nastalými silnými dešti vyvoláno kvetení, při kterém květy raší současně s novými listy. Květy zůstávají rozvité po několik dnů, po odkvětu opadnou a vytvoří na zemi pod stromem růžový koberec.[2][3][4][5]
Popis
Tabebuja růžová je strom vysoký 25 až 30 m s kmenem tlustým až 1 m a opadávajícími listy v období sucha. U mladého jedince bývá kmen z počátku díky převažujícímu vidličnatému větvení zdeformovaný, později se obvykle úspěšně vyrovnává a prodlužuje, někdy však kmen zůstane zvlněný a strom je nepravidelně větvený. Ve stáří má šedohnědou až žlutohnědou kůru tlustou 1,5 až 3 cm povrchově síťovitě rozpraskanou, hluboce zkorkovatělou a z vnitřní strany zbarvenou růžově až krémově, letorosty jsou porostlé šupinatými, více buněčnými chlupy.
Velké, leskle zelené, vstřícně vyrůstající listy s řapíkem 5 až 30 cm dlouhým jsou dlanitě složené z pěti celokrajných lístků se zpeřenou žilnatinou. Široce eliptické, na bázi klínovité či zaoblené a na vrcholu zašpičatělé lístky mají řapíček dlouhý 2 až 11 cm. Čepel prostředního lístku bývá dlouhá 8 až 35 cm a široká 3 až 18 cm, postranní lístky jsou o málo menší a spodní jsou nejmenší, také jejich řapíčky jsou úměrně kratší. Listy jsou oboustranně pokryté šupinatými chlupy a mají kopinaté či šídlovité palisty dlouhé asi 6 mm.
Oboupohlavné, pětičetné, trubkovité, velké 5 až 8 cm, růžově nachové květy se stopkami dlouhými až 9 cm vyrůstají v terminálních latách na koncích větviček. Tři kopinaté trojhranné listeny dlouhé 0,5 až 1 cm vytvářejí kalíšek. Zvonkovitý vytrvalý kalich je zelený, pětizubý a má lístky dlouhé asi 2 cm. Souměrná koruna je růžově nachová či řidčeji bělavá, má po obvodě zvlněné lístky velké 4 × 3,5 cm, korunní trubku dlouhou 5 až 10 cm a v ústí širokou 2 až 3 cm a nažloutlou, vně chlupatou a uvnitř lysou. V květu jsou čtyři dvoumocné tyčinky se zakřivenými nitkami dlouhými až 0,5 cm nesoucí prašníky. gyneceum je vytvořeno ze dvou plodolistů, čárkovitý semeník s početnými vajíčky je přisedlý, pestík bývá dlouhý 2 až 3 cm. Květy jsou opylovány různým hmyzem i ptáky, hlavně z čeledí tangarovitých, vlhovcovitých i kolibříky.
Plod je válcovitá, tmavě žlutá, podélně pukající tobolka dlouhá 22 až 38 cm a široká 1 až 2 cm. Tobolka se ve zralosti rozštěpí a vypustí velký počet, ke střední stěně přichycených semen. Semeno má bělavé, asymetrické, membránovité křídlo zajišťující rozptýlení větrem, s křídlem je velké 2,5 × 4 cm a bez křídla 1 × 0,5 cm. Je velmi lehké, do jednoho kilogramu je jich zapotřebí v průměru 40 tisíc.[2][3][4][5][6][7]
Rozmnožování
Nejčastěji se druh samovolně rozšiřuje semeny zanášenými větrem na velké vzdálenosti. Semena klíčí zhruba z 80 % účinností. Prvá semena začínají ve vlhké půdě klíčit po sedmi dnech a 75 % jich vzklíčí do čtyř týdnů. Novou rostlinu lze také získat hřížením větví na jaře a z polo vyzrálých řízků sázených v létě. Semenáče začínají kvést ve věku dvou či tří let.[3][6][7]
Využití
Tento strom je často vidět v amerických tropických městech, kde je vysazován v parcích a zahradách. Na konci období sucha jsou na defoliovaných stromech přítomné bohaté květy, s listy poskytují hojný stín. Na stromech někdy žijí symbiotičtí mravenci rodů Ectatomma a Camponotus, kteří využívají nektar pryštící z extraflorálních nektarií na spodní straně listů.
Dřevo stromů je tvrdé, pevné a odolné vůči hnilobě a termitům, má specifickou hmotnost 0,56 kg/m³. Jádrové dřevo je bílé nebo šedé, bělové dřevo je barvou podobno jádrovému. Používá se jako konstrukční materiál pro zařízení s vysokým namáhání v přístavech, pro mostní konstrukce, na venkovní terasy a extrémně namáhané podlahy i na železniční pražce. Zhotovuje se z něj také nábytek a z drobnějších částí různé nářadí pro domácnost a rukojeti nástrojů, obkladové dýhy a také je pro velkou výhřevnost žádaným palivem.
Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) je populační trend tabebuje růžové hodnocen jako stabilní a je považována za málo dotčený taxon (LC).[3][6][7][8][9]
Odkazy
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Tabebuja růžová [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2012-04-16 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Tabebuia rosea [online]. National Parks Board, Singapore, SG, rev. 2020-04 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c POWO: Tabebuia rosea [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Dendrologie.cz: Tabebuja růžová [online]. Petr Horáček a Jaroslav Mencl, rev. 2007-02-09 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c Tabebuia rosea [online]. CONABIO, Comisión Nacional Biodiversidad Mexicana, Mexico City, Mexico [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b c JAGTAP, Sarjerao. Tabebuia rosea [online]. www.indiaplants.com, Pune, MH, India [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RIEDEL, Judith; DORN, Silvia; MODY, Karsten. Effects of ants on arthropod assemblages of a native timber tree in a tropical reforestation plantation. S. 418 – 428. Journal of Applied Entomology [online]. Wiley-Blackwell Publishing Ltd, 2013-06 [cit. 2022-03-06]. Čís. 137, s. 418 – 428. Dostupné online. ISSN 1439-0418. (anglicky)
- ↑ IUCN Red List of Threatened Species: Tabebuia rosea [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2019-02 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tabebuja růžová na Wikimedia Commons
- Taxon Tabebuia rosea ve Wikidruzích
