Třebíška

Třebíška
Hrázděný dům če. 17
Hrázděný dům če. 17
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Výsluní
Okres Chomutov
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°27′31″ s. š., 13°13′40″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 10 (2021)[1]
Katastrální území Třebíška (2,68 km²)
Nadmořská výška 725 m n. m.
PSČ 431 83
Počet domů 6 (2011)[2]
Třebíška
Třebíška
Další údaje
Kód části obce 187798
Kód k. ú. 787795
Zaniklé obce.cz 90
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třebíška (německy Triebischl) je malá vesnice, část města Výsluní v okrese Chomutov. Nachází se asi jeden kilometr jihozápadně od Výsluní. V roce 2011 zde trvale žilo pět obyvatel.[3]

Název

Název vesnice je odvozen ze jména Třebucha ve významu ves lidí Třebuchových. Později bylo poněmčeno a z německého tvaru byl uměle vytvořen název Třebíška. V historických pramenech se vesnice vyskytuje ve tvarech Tribussle (1431), in Trzybissle (1446), w Trzebyssle (1543), Trybyssli (1519), Triebissel (1562), Trywisel (1608), Tribischl (1787) nebo Tribischel (1846).[4]

Historie

První písemná zmínka o Třebíšce pochází z roku 1431 a nachází se ve smlouvě, kterou si Aleš a Vilém ze Šumburka rozdělili rodový majetek. Třebíšku získal Aleš a spravoval ji jako část svého perštejnského panství prostřednictvím přísečnického statku. Třebíšku roku 1446 koupili Lobkovicové a připojili ji k hasištejnskému panství, resp. k hasištejnské části přísečnického statku.

Po Mikuláši III. Hasištejnském z Lobkovic Třebíšku roku 1518 zdědil syn Václav z Lobkovic, který ji o rok později prodal svému bratru Vilémovi. Od něj ji roku 1533 koupili Šlikové. Statek Přísečnice se roku 1545 stal královským majetkem, ale v polovině šestnáctého Třebíšku s dalšími vesnicemi koupil Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, a vytvořil z nich tzv. suniperský podíl.[5] Ten poté Lobkovicům patřil až do roku 1594, kdy císař Rudolf II. za velezradu zkonfiskoval veškerý majetek Jiřího Popela z Lobkovic.[6] Suniperský podíl patřil k Hasištejnu až do roku 1606, kdy se vrátil zpět k přísečnickému panství. Dva roky předtím byla vesnice se třinácti poddanými oceněna na 459 kop a sedmnáct grošů.[5]

Během třicetileté války vesnice strádala častými průchody armád. Podle berní ruly z roku 1654 v ní žilo třináct chalupníků, kteří vlastnili 23 potahů a chovali 29 krav, 25 jalovic, tři ovce, šest prasat a 32 koz. Na polích se pěstoval oves, ale hlavním zdrojem obživy býval chov dobytka, práce v lese a prodej dřeva v Kadani. Tereziánský katastr z roku 1748 ve vsi uvádí pět formanů, dva voziče pytlů, tkalce, punčocháře, krejčího a nádeníka, ale hlavním zdrojem obživy bývalo stále zemědělství. Sedmiletou válku lidé v Třebíšce pocítili v roce 1762, kdy vesnici přepadl oddíl pruských vojáků a vymohli si vyplacení výpalného ve výši 27 dukátů.[5]

Dům na návsi
Vodní nádrž a bývalá kaple

Kostel v Třebíšce nikdy nestál. Vesnice bývala částí farnosti Výsluní, ale lidé chodili do kostela svatého Petra a Pavla ve Volyni. Malá kaple na návsi byla ve druhé polovině dvacátého století přestavěna na garáž. Před rokem 1879 do Volyně docházely také děti do školy a poté začaly chodit do Výsluní.[5]

Po druhé světové válce ubývalo obyvatel, až se vesnice zcela vylidnila a změnila se na rekreační osadu. Noví trvalí obyvatelé se do ní vrátili až v polovině devadesátých let dvacátého století.[5]

Přírodní poměry

Třebíška stojí ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 2,68 km²,[7] jeden kilometr jihozápadně od Výsluní a třináct kilometrů západně od Chomutova v nadmořské výšce okolo 725 metrů. Oblast se nachází v Krušných horách, konkrétně v jejich okrsku Přísečnická hornatina[8] tvořeném starohorními a prvohorními svory, pararulami a ortorulami krušnohorského krystalinika.[9] Nejvyšším bodem je Šibeniční vrch (811 metrů) severozápadně od vesnice, zatímco nejnižší bod se nachází v jižním cípu katastrálního území v údolí Třebíškého potoka. Největší vodní plochou je Rybníček poblíž fotbalového hřiště severozápadně od Výsluní.[8]

Z půdních typů převažuje podzol kambický, ale v jižní části území se vyskytuje kambizem dystrická a na severu jsou oblasti pokryté rašelinou a gleji. Vodu od vesnice odvádí Třebíšský potok, který se vlévá do Prunéřovského potoka.[8] Krajina východně od silnice z Výsluní do Volyně je součástí přírodního parku Údolí Prunéřovského potoka a do severní části území zasahuje přírodní památka Na loučkách II.[10]

V Quittově klasifikaci podnebí se Třebíška nachází v chladné oblasti CH7,[11] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů, sníh zde leží 100–120 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30.[12]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 88 obyvatel (z toho 39 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 97 obyvatel: 94 Němců a tři cizince. Kromě tří evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[14]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3][15][16]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 111 109 100 87 84 88 97 29 20 7 . . 4 5 10
Domy 22 20 22 22 20 18 20 19 . 1 . . 2 6 6
Počet domů z roku 1961 a údaje z let 1980 a 1990 je zahrnut v přehledu města Výsluní.

Obecní správa

Po zrušení patrimoniální správy se Třebíška roku 1850 stala obcí,[5] kterou zůstala až do roku 1950. Během té doby se nacházela v okrese Kadaň nebo Přísečnice. Od roku 1950 bývala osadou Výsluní a 1. ledna 1973 úředně zanikla. Jako část obce Výsluní byla obnovena 1. ledna 1999.[17]

Pamětihodnosti

Památkově chráněný dům če. 17 pochází z první poloviny devatenáctého století. Má zděné přízemí, hrázděné patro a sedlovou střechu. Přízemní okna jsou segmentově zaklenutá a v prvním patře se nachází pavlač se zdobně vyřezávanými kuželkami.[18]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 294. 
  4. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 359. 
  5. ↑ a b c d e f BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl V. Přísečnicko. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 56 s. Kapitola Třebíška, s. 43–45. Dále jen Binterová (1996). 
  6. ↑ Binterová (1996), s. 12.
  7. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-27. 
  8. ↑ a b c CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Přísečnická hornatina, s. 366–367. 
  10. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. 
  11. ↑ Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  13. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 295. 
  15. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  16. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Chomutov [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  17. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 582. Dostupné online. 
  18. ↑ Dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj