Třída B 97

Třída B 97
SMS B 112
SMS B 112
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Kaiserliche Marine Kaiserliche Marine
Italské královské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 8
Zahájení stavby 1914
Spuštění na vodu 1914–1915
Uvedení do služby 1915
Osud 6 ztraceno
2 vyřazeny
Předchůdce SMS G 96
Nástupce třída G 101
Technické údaje SMS B 97
Výtlak 1374 t (standardní)
1843 t (plný)
Délka 96 m (na vodorysce)
98 m (celková)
Šířka 9,35 m
Ponor 3,87 m
Pohon 4 kotle, 2 parní turbíny
Rychlost 36,5 uzlu
Dosah 2600 nám. mil při 20 uzlech
Posádka 114
Výzbroj 4× 88mm kanón (4×1)
4× 500mm torpédomet (4×1)
24 min
Technické údaje SMS V 99
Výtlak 1350 t (standardní)
1847 t (plný)
Délka 98 m (na vodorysce)
99 m (celková)
Šířka 9,36 m
Ponor 4,05 m
Pohon 4 kotle, 2 parní turbíny
Rychlost 36,5 uzlu
Dosah 2250 nám. mil při 20 uzlech
Posádka 114
Výzbroj 4× 88mm kanón (4×1)
4× 500mm torpédomet (4×1)
24 min

Třída B 97 byla třída torpédoborců německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Vzhledem k jejich velikosti je německé námořnictvo označovalo jako torpédoborce. Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Do služby byly přijaty roku 1915. Za světové války byl jeden potopen a pět dalších bylo po jejím skončení internováno ve Scapa Flow, kde je roku 1919 potopila vlastní posádka. Po jednom toprédoborci v rámci reparací získala Velká Británie a Itálie, která své plavidlo zařadila do služby.[1]

Stavba

Potopený torpédoborec SMS V 99

Před vypuknutím první světové války byla pro ruské carské námořnictvo stavěna série torpédoborců, pro které byly v zahraničí objednány pohonné systémy. Po vypuknutí války proto byly v německé loděnici Blohm & Voss v Hamburku zabaveny čtyři sady turbín o výkonu 40 000 hp, původně určené pro vývoz do Ruska. Loděnice nabídla, že s využitím těchto pohonů postaví sérii velkých torpédoborců pro německé námořnictvo. Návrh se nesetkal s pozitivním přijetím ze strany námořnictva, které provozovalo torpédoborce menších rozměrů. Stavbu plavidel nakonec prosadil velkoadmirál Alfred von Tirpitz, dokonce v dvojnásobném množství.

Nová plavidla představovala první německé tříkomínové torpédoborce, které svou velikostí, rychlostí a výzbrojí překonávaly své předchůdce. Celkem bylo objednáno osm jednotek od dvou loděnic. Šest jednotek postavila loděnice Blohm & Voss v Hamburku a dva loděnice AG Vulcan Stettin ve Hamburku. Stavba torpédoborců byla zahájena roku 1914. Do služby byly přijaty roku 1915.[2][3]

Jednotky třídy B 97:[2][3]

Jméno Loděnice Zahájení stavby Spuštění na vodu Zařazena do služby Status
B 97 Blohm & Voss 1914 15. prosince 1914 únor 1915 Dne 16. září 1920 zařazen do italského námořnictva jako Cesare Rossarol. V letech 1932–1935 testovací plavidlo. Vyřazen 1939.[4]
B 98 Blohm & Voss 1914 2. ledna 1914 března 1915 Roku 1920 předán Velké Británii. Dne 17. února 1920 během vlečení ztroskotal v zátoce Lopness Bay na ostrově Sanday. Vrak byl později částečně sešrotován, přičemž jeho zbytky zůstaly ležet na pláži.[5]
V 99 AG Vulcan Stettin 1914 9. února 1915 duben 1915 Dne 17. srpna 1915 v Baltském moři potopen ruským torpédoborcem Novik.
V 100 AG Vulcan Stettin 1914 8. března 1915 červen 1915 V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou. Vyzvednut a šesrotován.
B 109 Blohm & Voss 1914 11. března 1914 červen 1915 V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou. Vyzvednut a šesrotován.
B 110 Blohm & Voss 1914 31. března 1914 červen 1915 V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou. Vyzvednut a šesrotován.
B 111 Blohm & Voss 1914 8. června 1914 srpen 1915 V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou. Vyzvednut a šesrotován.
B 112 Blohm & Voss 1914 17. června 1914 září 1915 V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 při incidentu ve Scapa Flow potopen vlastní posádkou. Vyzvednut a šesrotován.

Konstrukce

Zničená příď torpédoborce SMS B 98
Italský torpédoborec Cesare Rossarol (ex SMS B 97)

Hlavní výzbroj představovaly čtyři 88mm/42 kanóny TK L/45 C/14 a šest 500mm torpédomety se zásobou osmi torpéd. Dva jednoduché torpédomety byly umístěny před můstkem a dva dvojité za komíny v ose lodi. Dále bylo neseno až 24 námořních min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Marine a dvě parní turbíny Marine o výkonu 40 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,5 uzlu (B 109 až B 112 pouze 36 uzlů). Dosah 2600 námořních mil při rychlosti dvacet uzlů (B 109 až B 112 měly dosah 2620 námořních mil).[2]

Torpédoborce V 99 a V 100 se od svých sesterských plavidel řadě aspektů mírně lišily rozměry. Shodná zůstala výzbroj. Kotle Marine dodávaly páru turbínám AEG-Vulcan o výkonu 40 000 hp, pohánějícím dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,5 uzlu. Dosah byl 250 námořních mil při rychlosti dvacet uzlů.[3]

Modernizace

Roku 1916 byly přeživší plavidla přezbrojena čtyřmi 105mm/42 kanóny TK L/45 C/16.[2]

Italský torpédoborec Cesare Rossarol (ex SMS B 97) byl v letech 1920–1924 přezbrojen a modernizován. Úpravy na něm byly prováděny i v dalších letech. Roku 1935 nesl tři 120mm kanóny, dva 76mm kanóny, dva 6,5mm kulomety, čtyři 450mm torpédomety a 29 námořních min.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 167. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d B97 destroyers (1915) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c V99 destroyers (1915) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b CESARE ROSSAROL flotilla leader (1915 / 1920) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Visiting the wreck of German destroyer B98 [online]. UHI Archeology Institute [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj