Sylvie Guillem

Sylvie Guillemová
Narození 25. února 1965 (59 let)
Paříž
Povolání baletka, choreografka a tanečnice
Ocenění komandér Řádu britského impéria (2003)
důstojník Řádu čestné legie (2008)
komandér Národního řádu za zásluhy (2014)
Society of London Theatre Special Award (2015)
Praemium Imperiale (2015)
South Bank Sky Arts Award (2015)
komandér Řádu umění a literatury (2019)
… více na Wikidatech
Webová stránka sylvieguillem.com
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sylvie Guillemová (* 23. února 1965 Paříž) je bývalá francouzská baletka. Vynikala nezvyklou výškou 167 cm a mimořádným pohybovým rozsahem, dokázala na špičkové úrovni zvládnout klasický balet i moderní scénický tanec.[1]

V dětství se věnovala závodně gymnastice a tančit začala ve dvanácti letech pod vedením Claude Bessyho. Od roku 1981 byla členkou Ballet de l'Opéra national de Paris, v roce 1983 vyhrála baletní bienále ve Varně a v roce 1984 se stala nejmladší étoile (primabalerínou) v historii divadla.[2] V roce 1989 se rozhodla kvůli nespokojenosti s repertoárem pařížskou operu opustit a nastoupila do londýnského The Royal Ballet, což vyvolalo ve Francii bouřlivé reakce a ministr kultury Jack Lang musel odpovídat na interpelace poslanců. Jejími dalšími působišti byly Sadler's Wells Theatre, Finský národní balet a La Scala. Pro svoji komplikovanou povahu a uměleckou náročnost získala od spolupracovníků přezdívku Mademoiselle Non.

Jejími tanečními partnery byli Rudolf Nurejev, Laurent Hilaire a Akram Khan, spolupracovala s předními choreografy jako Maurice Béjart nebo William Forsythe.

Získala Benoisovu cenu, Řád čestné legie, Národní řád za zásluhy, Řád britského impéria, Řád umění a literatury, Nižinského cenu a Praemium Imperiale.

Kariéru ukončila představením Ravelova Bolera v japonské televizi, které skončilo přesně o silvestrovské půlnoci roku 2015.[3]

Je vegankou a podporuje organizaci PETA.[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Zdroj