Sulfid kademnatý
| Sulfid kademnatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Sulfid kademnatý |
| Ostatní názvy | kadmiová žluť |
| Anglický název | Cadmium sulfide |
| Německý název | Cadmiumsulfid |
| Sumární vzorec | CdS |
| Vzhled | žlutý prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1306-23-6 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 215-147-8 |
| Indexové číslo | 048-010-00-4 |
| UN kód | 2570 |
| Číslo RTECS | EV3150000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 144,48 g/mol |
| Teplota varu | 1 750 °C (10 MPa) |
| Teplota sublimace | 980 °C (v dusíku) |
| Hustota | 4,82 g/cm³ (20 °C) |
| Index lomu |
nDř= 2,506 nDm= 2,529 |
| Tvrdost | 3–3,5 |
| Rozpustnost ve vodě | 0,000 13 g/100 g (18 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
roztok čpavku (málo) |
| Součin rozpustnosti | 7,9×10−27 (α) 3,8×10−12 (β) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −4,31×10−6 cm3g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura |
šesterečná (α) krychlová plošně centrovaná (β) |
| Hrana krystalové mřížky |
α-modifikace a= 413,1 pm c= 669,1 pm β-modifikace a= 582,5 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −161,9 kJ/mol (α) −144,3 kJ/mol (α) |
| Standardní molární entropie S° | 64,9 JK−1mol−1 (α) 71,1 JK−1mol−1 (β) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −156,5 kJ/mol (α) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,302 9 J K−1 g−1 (α) |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H350 H341 H361fd H372 H302 H413 |
| R-věty | R22, R45, R48/23/25, R50/53, R62, R63, R68 |
| S-věty | S45, S53, S61 |
| NFPA 704 |  0
3
0
|
|
Některá data mohou pocházet z datové položky.
| |
Sulfid kademnatý je anorganická sloučenina síry a kadmia se vzorcem CdS. Má podobu žluté tuhé látky.[2] Vyskytuje se v přírodě v podobě vzácných nerostů greenockitu a hawleyitu, mnohem rozšířenější je však jako příměs v podobně strukturovaných zinkových rudách sfaleritu a wurtzitu, které jsou hlavními zdroji kadmia. Protože lze sulfid kademnatý snadno izolovat a čistit, je základním zdrojem kadmia pro všechny komerční aplikace.[2]
Použití
CdS se používá hlavně jako pigment.[3]
Sulfid a selenid kademnatý se používají při výrobě fotorezistorů citlivých ve viditelné a krátkovlnné infračervené oblasti.
Ve formě tenkého filmu lze CdS kombinovat s jinými vrstvami pro použití v některých typech solárních článků.[4] Byl také jedním z prvních polovodičových materiálů použitých pro tenkovrstvé tranzistory (TFT).[5] Ovšem zájem o použití CdS pro TFT podstatně opadl po rozvoji technologie amorfního křemíku koncem 70. let 20. století.
Pigment
CdS je znám jako kadmiová žluť[2] (CI pigmentová žluť 37[6]). Přidáním různých množství selenu v podobě selenidu kademnatého lze získat celou škálu barev, například CI pigmentovou oranž 20 nebo CI pigmentovou červeň 108.[6]
Syntetické kademnaté pigmenty založené na sulfidu kademnatém jsou cenné pro svou dobrou tepelnou stabilitu, odolnost vůči světlu, povětrnostním vlivům a působení chemikálií a pro vysokou opacitu.[7]
Všeobecná komerční dostupnost sulfidu kademnatého ve 40. letech 19. století vedla k jeho častému používání umělci, zejména Van Goghem, Monetem (v jeho londýnské sérii a dalších dílech) a Matissem (Bathers by a river 1916–1919).[8] Přítomnost kadmia v barvách se používá k odhalování padělků maleb, jejichž originály byly namalovány před 19. stoletím.[9] CdS se používá jako pigment i v plastech.[7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium sulfide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Cadmium sulfide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Egon Wiberg, Arnold Frederick Holleman (2001) Inorganic Chemistry, Elsevier ISBN 0-12-352651-5
- ↑ Karl-Heinz Schulte-Schrepping, Magnus Piscator "Cadmium and Cadmium Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2007 Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a04 499.
- ↑ ZHAO, H.; FARAH, Alvi; MOREL, D.; FEREKIDES, C. S. The effect of impurities on the doping and VOC of CdTe/CdS thin film solar cells. S. 2365–2369. Thin Solid Films [online]. 2009-02-02 [cit. 2020-11-23]. Roč. 517, čís. 7, s. 2365–2369. Dostupné online. DOI 10.1016/j.tsf.2008.11.041. (anglicky)
- ↑ WEIMER, Paul. The TFT A New Thin-Film Transistor. S. 1462–1469. Proceedings of the IRE [online]. 1962-06 [cit. 2020-11-23]. Roč. 50, čís. 6, s. 1462–1469. Dostupné online. DOI 10.1109/JRPROC.1962.288190. (anglicky)
- ↑ a b R. M. Christie 2001 Colour Chemistry, p. 155 Royal Society of Chemistry ISBN 0-85404-573-2
- ↑ a b Hugh MacDonald Smith. High Performance Pigments. [s.l.]: Wiley-VCH, 2002. ISBN 3527302042. (anglicky)
- ↑ Sidney Perkowitz, 1998, Empire of Light: A History of Discovery in Science and Art Joseph Henry Press, ISBN 0-309-06556-9
- ↑ W. Stanley Taft, James W. Mayer, Richard Newman, Peter Kuniholm, Dusan Stulik (2000) The Science of Paintings, Springer, ISBN 0-387-98722-3
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sulfid kademnatý na Wikimedia Commons
- IARC Monograph: "Cadmium and Cadmium Compounds" Last access November 2005.
- International Chemical Safety Card 0404
- [1] Archivováno 10. 1. 2007 na Wayback Machine. Report by the Academy of Medical Sciences to the Chief Scientific Adviser, Ministry of Defence on the zinc cadmium sulphide dispersion trials undertaken in the United Kingdom between 1953 and 1964.
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
