Stykač

Třífázový stykač upevněný na DIN lištu. Popis svorek: L1-T1, L2-T2, L3-T3 -hlavní (výkonové) kontakty; NO (v azbuce НО) 13-14-pomocný kontakt (samodržný/signalizační); A2-A1 (na horní straně není vidět) — cívka. Možno nasadit rozšiřující jednotku pomocných kontaktů

Stykač je přístroj pro spínání nebo rozepínání elektrického spojení, ve většině případů využívající elektromagnetický pohon.

Princip

Vnitřek třífázového stykače.

Stykače mají podobnou konstrukci, princip i charakteristické parametry jako relé. Když přivedeme napětí na svorky cívky, vzniká magnetické pole a tím i magnetická síla. Kotva s pohyblivými kontakty je tak přitažena a pohyblivé kontakty se spojí s pevnými kontakty nebo přeruší stávající spojení. Kontakty drženy v pracovní poloze cizí silou, jakmile tato síla přestane působit, kontakty se vrací do klidové polohy.[1]

Stykače mají hlavní (též silové) kontakty, které spínají velké proudy tekoucí do ovládaného spotřebiče. Tyto kontakty jsou nejčastěji zapínací (v klidové poloze jsou rozepnuty a v pracovní poloze sepnuty), ale mohou být i rozpínací (v klidu sepnuté a v pracovní poloze rozepnuté). Vedle hlavních kontaktů mají stykače kontakty pomocné určené k ovládání, blokování, signalizaci atd. (opět mohou být zapínací i rozpínací). Výměnou jednotlivých částí, například sady kontaktů nebo cívky, je možno stykač upravit pro jiné napětí nebo vybavit jiným typem kontaktů.[2]

Rozdělení

Stykač - schematická značka třífázového stykače s pomocnými kontakty (1NC+1NO)

Stykače rozdělujeme:[1]

  • podle přídržné síly na elektromagnetické, hydraulické a pneumatické;
  • podle proudu na stykače pro střídavý proud (AC) a stykače pro stejnosměrný proud (DC);
  • podle chlazení na vzduchové stykače a olejové stykače;

přičemž nejčastějším typem jsou elektromagnetické vzduchové stykače.

Při popisu stykače, na schématech i na skutečných stykačích se používá označení:

  • A1, A2 - svorky ovládací cívky
  • NO (Normaly Open) pomocné kontakty spínací
  • NC (Normaly Closed) pomocné kontakty rozpínací.

Údržba

Stykače nevyžadují téměř žádnou údržbu. Při 500 sepnutích za hodinu a provozu 8 hodin denně se doporučuje kontrola funkce stykače jednou za rok.[zdroj?] Doba údržby stykačů se většinou stanoví podle namáhání a podle životnosti udávané výrobcem.

Při častém spínání lze místo stykače použít solid state relé, které se skládá z polovodičů a neobsahuje žádné pohyblivé součásti.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b VAVŘIŇÁK, Petr. ELEKTRICKÉ STROJE A PŘÍSTROJE [online]. Ostrava: Střední škola elektrotechnická, Ostrava, Na Jízdárně 30, p. o., 2006 [cit. 2022-04-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ TKOTZ, Klaus. Příručka pro elektrotechniky. 23. vyd. Haan: Europa-Lehrmittel, 2001. ISBN 80-86706-00-1. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj