Studijský klášter

Studijský klášter
Základní informace
Sloh byzantská architektura
Výstavba 5. století
Poloha
Adresa Istanbul, TureckoTurecko Turecko
Souřadnice 40°59′46″ s. š., 28°55′43″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Interiér bývalého kláštera Svatého Jana Křtitele ve Studiu v Istanbulu v roce 2017

Hagios Ioannes Prodromos en tois Studiou (Svatý Jan Křtitel ve Studiu), často zkracováno na Studijský klášter či Studion byl jedním z nejvýznamnějších klášterů Konstantinopole, hlavního města byzantské říše, pocházející z 5. století.

Historie

Počátky jeho existence spadají do poloviny 5. století, kdy ho založil konzul Studios. Jejich zásady a způsoby se staly vzorem následovaným mnichy mnoha byzantských klášterů, včetně těch na hoře Athos. V mnohém ohledu se ale od převážné části byzantských klášterů lišil, zejména zde existovala rozsáhlá knihovna a dílna na opisování rukopisů, což v běžných byzantských klášterech obvyklé nebylo.[1][pozn. 1] tato dílna v pozdějších letech dosáhla velkého věhlasu.[2] Zdejší mniši opakovaně osvědčili svoji oddanost ortodoxii a to zvláště během ikonoklasmu, kdy v čele se svým tehdejším opatem Theodorem Studijským vystupovali jako rozhodní zastánci uctívání ikon. Ke konci existence byzantské říše, v 15. století, byl klášter jedním z posledních center byzantské vzdělanosti. Působili zde například Josef Bryennios a bratři Jan a Marek Eugenikové.[3] Dochované zbytky kláštera se nacházejí nedaleko Marmarského moře v jedné z městských částí dnešního Istanbulu zvané Samatya.

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky

  1. ↑ Na rozdíl od západní Evropy, kde se kláštery staly středisky vzdělanosti, se udržovala v byzanci bez přerušení původní světská vzdělanost a její tradice. Z tohoto důvodu existovalo pouze omezené množství klášterů, jež by mělo kulturní zaměření.[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monastery of Stoudios na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b DOSTÁLOVÁ, Růžena. Byzantská vzdělanost. Vyšehrad: Praha, 2003. ISBN 80-7021-409-0. S. 50. Dále jen Byzantská vzdělanost. 
  2. ↑ Byzantská vzdělanost, s. 94
  3. ↑ Byzantská vzdělanost, s 313

Literatura

Související články

Zdroj