Staroseverština

stará severština
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
Počet mluvčích není znám
Písmo Mladší Futhark, později Latinka
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk není úředním
Kódy
ISO 639-1 není
ISO 639-2 není
ISO 639-3 non
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Stav začátkem 10. století
     nářečí západní staré severštiny
     nářečí východní staré severštiny
     stará angličtina
     ostatní germánské jazyky

Stará severština či staroseverština (švédsky fornnordiska, dánsky a norsky urnordisk, islandsky fornnorræna) byl germánský jazyk, z nějž se později vyvinuly dnešní severogermánské jazyky – dánština, švédština, norština, faerština a islandština.

Historie

V praseverském období – zhruba v letech 200–800 – se tímto jazykem hovořilo ve Skandinávii. O vlastní staré severštině se obvykle hovoří mezi roky 800 (začátek vikinského období) a 1300. V 9. století došlo k postupnému nářečnímu štěpení na východní a západní větev. Východní starou severštinou se hovořilo na území dnešního Dánska a Švédska – jazyky označované jako stará dánština a stará švédština byly v tomto období v podstatě identické. Západní stará severština byla používána na území dnešního Norska, odkud Vikingové pronikali do dalších oblastí, jako je Island. Proto je stará islandština totožná se starou norštinou. Rozdíly mezi východními a západními nářečími spočívají v odlišném vývoji fonologického systému samohlásek a dvojhlásek. Mimo toto rozdělení stojí stará gotlandština, která prošla odlišným vývojem.

Nejstarší písemné památky jsou psány runovým písmem. S příchodem křesťanství (od 11. století) byla postupně zavedena latinka. Stará severština byla flektivní jazyk se systémem 4 pádů, 3 rodů a bohatým časováním podle osoby a čísla. Tento starý mluvnický systém se zachoval v ostrovních skandinávských jazycích (islandština, faerština), zatímco v kontinentálních (dánština, norština, švédština) byl v pozdějším období zjednodušen a tyto jazyky nabyly charakter analytických jazyků.

Příklady

Číslovky

Stará severština Česky
einn, ᛅᛁᚾ jedna
tveir, ᛏᚢᛅᛁᚱ dva
þrír, ᚦᚱᛁᚱ tři
fjórir, ᚠᛁᚬᚱᛁᚱ čtyři
fimm, ᚠᛁᛘ pět
sex, ᛋᛁᚴᛋ šest
sjau, ᛋᛁᛅᚢ sedm
átta, ᛅᛏᛅ osm
níu, ᚾᛁᚢ devět
tíu, ᛏᛁᚢ deset

Vzorový text

Öll lét senn enn svinni
sönn Einriða mönnum
herjum kunn of herjuð
hofs lönd ok vé banda,
áðr veg jötna vitni
valfalls, of sjá allan,
þeim stýra goð, geira
garðs Hlóriði farði.
Ok herþarfir hverfa,
Hlakkar móts, til blóta,

Všeobecná deklarace lidských práv

stará severština

Allir menn eru bornir frjálsir ok jafnir at virðingu ok réttum. Þeir eru allir viti gœddir ok samvizku, ok skulu gøra hvárr til annars bróðurliga.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Old Norse na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj