Staroirština
| staroirština | |
|---|---|
| Počet mluvčích | 0 |
| Písmo | latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | sga |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Staroirština (Goídelc; irsky: Sean-Ghaeilge) je nejstarší formou keltských goidelských jazyků, v níž se dochovalo mnoho psaných textů. Jazyk se používal zhruba v letech 600 až 900. Nejstarší dochované texty jsou datovány zhruba léty 700–850. Kolem roku 900 jazyk již přešel do rané střední irštiny. Některé staroirské texty pocházejí z 10. století, pravděpodobně se jedná o kopie starších textů. Staroirština je předchůdcem moderní irštiny, manštiny a skotské gaelštiny. Staroirština je známá tím, že má zvláště složitý systém morfologie a zejména alomorfie (více či méně nepředvídatelné variace kmenů a přípon za různých okolností) a také složitý zvukový systém zahrnující gramaticky významné souhláskové mutace na počáteční souhlásce slova. Studium staroirštiny je stále výrazně ovlivněno pracemi malého počtu vědců působících na konci 19. a počátku 20. století, jako jsou Rudolf Thurneysen (1857–1940) a Osborn Bergin (1873–1950).
Příklady
Číslovky
| Staroirsky | Česky |
| óen | jeden |
| dá | dva |
| trí | tři |
| cethair | čtyři |
| coíc | pět |
| sé | šest |
| secht | sedm |
| ocht | osm |
| noí | devět |
| deích | deset |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Old Irish na anglické Wikipedii.
