Stanislav Jiránek

Stanislav Jiránek
Základní informace
Narození 23. října 1867
Všejany, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. srpna 1934 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatel, pedagog a dirigent
Příbuzní Alois Jiránek a Josef Jiránek (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Jiránek (23. října 1867 Všejany – 19. srpna 1934 Praha[1]) byl český hudební pedagog a skladatel.

Život

Byl synem Petra Jiránka (1825–1899), řídícího učitele v Ledcích a ředitele kůru ve Všejanech. Otec byl všestranným hudebníkem. Hrál na všechny dostupné nástroje a měl vlastní kapelu, pro kterou psal taneční písničky. U něj získal Josef základní hudební vzdělání. Rodina zřejmě hudbou žila, neboť hudbě se profesionálně věnovali i další bratři: Alois, František, Karel a Josef.

V letech 1882 až 1886 studoval na učitelském ústavu v Praze. Hru na housle studoval u Ferdinanda Hellera, hru na klavír u svých starších bratrů Josefa a Aloise a teorii a skladbu u Zdeňka Fibicha. Nejprve suploval na různých školách v Praze, Hradci Králové a Kutné Hoře. V roce 1890 se stal profesorem hudby na učitelském ústavu v Praze. Byl sbormistrem vinohradského Hlaholu a na Vinohradech také založil pěveckou školu pro děti (od roku 1910 Pěvecká škola umělecké výchovy). Tato škola měla velký úspěch a podle jejího vzoru vznikly obdobné školy v Čechách, ale i německé školy v Brně a ve Vídni.

Po roce 1918 se stal prvním československým inspektorem zpěvu a hudby pro učitelské ústavy, od roku 1921 působil v této funkci i na Slovensku. Byl rovněž zkušebním komisařem pro státní zkoušky z hudby při Pražské konzervatoři.

Význam díla Stanislava Jiránka tkví v jeho práci pedagogické a metodické. Napsal řadu příruček zaměřených zejména na tonální metodu hudební výuky. Podílel se na vytváření moderních osnov hudebních škol.

Dílo

Metodické práce

  • Katechismus vyučování zpěvu na školách obecných (1900)
  • Škola pro varhany (spoluautor Ferdinand Bachtík, 1903)
  • Hudební gramatika (doplněný překlad Maxe Battkeho[2], 1911)
  • Osnovy pro učitelské ústavy (1919)
  • Tonální metoda v praxi na školách (1931)
  • Podrobné osnovy zpěvu na školách obecných a měšťanských (1917)
  • Zatímní osnovy zpěvu nepovinného pro školy střední (1922)
  • Zatímní osnovy zpěvu relativně povinného (1930)
  • Zpěvník maličkých (3 sešity, 1935)

Orchestrální skladby

  • Gondoliéra (1900)
  • Tři lužické reje (1905)
  • Serenáda (1908)
  • Vzpomínka z mládí (1930)

Drobnější skladby klavírní, houslové a příležitostné sbory.

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z1, s. 216
  2. ↑ http://is.muni.cz/th/66158/pedf_m/Vokalni_dovednosti_ve_vseobecne_HN_2.txt

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha

Externí odkazy

Zdroj