Slivoň vrbová

Jak číst taxoboxSlivoň vrbová
alternativní popis obrázku chybí
Slivoň vrbová s plody
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď růžovité (Rosaceae)
Rod slivoň (Prunus)
Binomické jméno
Prunus salicina
Lindl., 1830
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slivoň vrbová (Prunus salicina; syn. Prunus triflora nebo Prunus thibetica), česky nazývaná také japonská bluma, je malý listnatý strom původem z východní Asie. Pěstuje se v mnoha kultivarech v ovocných sadech ve Vietnamu, Koreji, Japonsku, Spojených státech a Austrálii, ale též v České republice.[2]

Někdy je zaměňována s meruňkou japonskou, příbuzným druhem pěstovaným také v Číně, Japonsku, Koreji a Vietnamu.

Druhové jméno salicina je odvozeno z latinského slova pro vrbu (Salix).[3]

Popis

Slivoň vrbová je menší opadavý strom s rozložitou korunou, který dorůstá 9–12 metrů do výšky. Kůra větví a zimní pupeny jsou červenohnědé. Listy mají 1–2 cm dlouhý řapík, jsou obvejčitého tvaru, 6–12 cm dlouhé a 2,5–5 cm široké, se zoubkovanými okraji, na bázi se dvěma nektariovými žlázkami. Květy se tvoří časně na jaře před rozvinutím listů, jsou uspořádány ve svazcích po třech, každý o průměru asi 2 cm, s pěti bílými korunními lístky.[4]

Plodem je žlutá či červená peckovice o průměru 4–7 cm, se žlutorůžovou dužinou. Ke sklizni dozrává v létě.[5]

Rozšíření

Původní areál výskytu zahrnuje střední a východní Čínu, Vietnam, Tchaj-wan a Přímořský kraj na ruském dálném východě. Vyskytuje se ve dvou variantách: nominátní var. salicina roste v celém areálu ve světlejších lesích a lesních okrajích, v křovinách na svazích, v údolích, podél vodních toků či komunikací. Též je pěstována a místy zplaňuje z kultury i mimo svou domovinu. Varieta pubipes se od předchozí liší hustě chlupatými letorosty, řapíky, listovými čepelemi i češulemi a vyskytuje se pouze v horských oblastech centrální Číny.[6][7]

Pěstování

V Číně se pěstuje mnoho různých odrůd této slivoně a některých jejích hybridních druhů. Široce se pěstuje také v Japonsku, Koreji a Vietnamu. Kultivary byly výrazně prošlechtěny v Japonsku a odtud se ve druhé polovině 19. století dostaly do Spojených států, kde následné šlechtění přineslo ještě mnohem více kultivarů, obvykle s většími plody. Zde se mu věnoval zejména šlechtitel a pomolog Luther Burbank, který na začátku 20. století křížil tento druh s dalšími druhy slivoní, především s Prunus simonii a některými původními americkými druhy (především Prunus americana). Mnoho z těchto amerických kultivarů bylo později vyvezeno do jiných zemí, včetně zpět do Japonska, místa jejich předků.

Významný kultivar je například „Santa Rosa“, pojmenovaný podle města v Kalifornii. Je to hybrid dvou kultivarů P. salicina a má vysokou koncentraci cukru. Většina čerstvých švestek prodávaných v severoamerických supermarketech jsou právě kultivary slivoně vrbové. Pěstují se ve velkém měřítku i v řadě dalších zemí, například v západní Austrálii. Coby "japonské blumy" jsou v nabídce i českých zahradníků a sadařů. Pro pěstování v ČR jsou vesměs otužilé, ale v chladnějších polohách bývají květy poškozovány zimními a jarními mrazy, lépe se jim daří v teplejších oblastech republiky.[8][9]

  • Kůra dospělého stromu
    Kůra dospělého stromu
  • Kvetení
    Kvetení
  • Detail květů
    Detail květů
  • Rašící mladá větev
    Rašící mladá větev
  • Zralé plody
    Zralé plody
  • Plody kultivaru 'Black Amber'
    Plody kultivaru 'Black Amber'
  • 'Africa Rose'
    'Africa Rose'

Použití

Zralé plody se jedí syrové podobně jako jiné slívy a blumy. V Číně se kandované ovoce prodává také konzervované, ochucené cukrem, solí a lékořicí. V Japonsku se používá napůl zralé jako příchuť v likéru zvaném sumomo shu (す も も 酒), v Číně se z něho taktéž vyrábí likér.[10]

Plody se také používají v tradiční čínské medicíně. Japonské blumy kultivaru 'Crimson Globe' lze brát jako zdroj antioxidantů.[11]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prunus salicina na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ JONES, D. F. BURBANK'S RESULTS WITH PLUMS. Journal of Heredity. 1928-08-01, roč. 19, čís. 8, s. 359–372. Dostupné online [cit. 2021-03-04]. ISSN 0022-1503. DOI 10.1093/oxfordjournals.jhered.a103021. (anglicky) 
  3. ↑ Dostupné online. 
  4. ↑ Prunus salicina in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ RESOURCES, University of California Agriculture and Natural. Plum and Prune (Japanese: Prunus salicina; European: Prunus domestica). homeorchard.ucanr.edu [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Prunus salicina Lindl. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Prunus salicina in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ Prunus salicina. Garten.cz [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ PAROULKOVA, Renata. Pěstování japonských slivoní | Flóra na zahradě [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-21. 
  11. ↑ González-Flores D, Velardo B, Garrido M, González-Gómez D, Lozano M, Ayuso M.C, Barriga C, Paredes S.D, Rodríguez A.B. (2011). "Ingestion of Japanese plums (Prunus salicina Lindl. cv. Crimson Globe) increases the urinary 6-sulfatoxymelatonin and total antioxidant capacity levels in young, middle-aged and elderly humans: Nutritional and functional characterization of their content". Journal of Food and Nutrition Research 50(4): 229-236.

Externí odkazy

Zdroj