Slavko Mihalić

Slavko Mihalić
Narození 16. března 1928
Karlovac
Úmrtí 5. února 2007 (ve věku 78 let)
Záhřeb
Místo pohřbení Mirogoj (45°50′28″ s. š., 15°59′5″ v. d.)
Povolání básník, překladatel, spisovatel, prozaik, literární kritik a novinář
Alma mater Záhřebská univerzita
Témata literatura, literární kritika a žurnalistika
Ocenění Tin Ujević Award (1982)
Cena Vladimira Nazora (1992)
Cena Vladimira Nazora (1996)
Zlatý věnec (2002)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Slavko Mihalić (16. března 1928, Karlovac[1] – 5. února 2007) byl chorvatský básník. Spolu s Ivanem Slamnigem patří k významným osobnostem chorvatské poválečné poezie.

Mihalić byl středoškolsky vzdělán a po dokončení svých studií pracoval jako technický kreslič a novinář. V padesátých letech se rozhodl studovat filozofii v Záhřebu. Během studií začal být literárně činný.[2]

Jako experimentátor dokázal v 50. letech prolomit ledy nepříliš dlouhého období socialistického realismu v jugoslávské, potažmo chorvatské literatuře. Jeho aktivity neušly pozornosti tehdejší literární elity, která se shromažďovala okolo časopisu Krugovi (tzv. Krugovaši). Mihalićova tvorba se vyznačovala řadou filozofických, či existencialistických motivů; častými tématy byly strach, osamělost, smrt, bezmocnost atp. Mihalić patřil také k jedněm ze signatářů Deklarace o názvu a postavení chorvatského spisovného jazyka, která odstartovala tzv. Chorvatské jaro na konci 60. let. Nebyl významněji antikomunisticky zaměřen, avšak na druhou stranu s komunistickým režimem příliš nesympatizoval, byť čas od času zastával některou z oficiálních funkcí.[3]

Tvorba (do r. 2005.)

  • Komorna muzika, Záhřeb 1954.
  • Put u nepostojanje, Záhřeb 1956.
  • Početak zaborava, Zagreb 1957.
  • Darežljivo progonstvo, Zagreb 1958.
  • Godišnja doba, Záhřeb 1961.
  • Ljubav za stvarnu zemlju, Záhřeb 1964.
  • Prognana balada, Kruševac 1965.
  • Jezero, Bělehrad 1966.
  • Izabrane pjesme, Záhřeb 1966.
  • Posljednja večera, Záhřeb 1969.
  • Vrt crnih jabuka, Záhřeb 1972.
  • Orfejeva oporuka, Záhřeb 1974.
  • Krčma na uglu, Trst-Koper 1974.
  • Petrica Kerempuh, u starim i novim pričama, Záhřeb 1975.
  • Klopka za uspomene, Záhřeb 1977.
  • Izabrane pjesme, u: Pet stoljeća hrvatske književnosti, knj. 164, Záhřeb 1980.
  • Pohvala praznom džepu, Záhřeb 1981.
  • Atlantida, Beograd 1982.
  • Tihe lomače, Záhřeb 1985.
  • Iskorak, Záhřeb 1987.
  • Izabrane pjesme, Záhřeb 1988.
  • Mozartova čarobna kočija, Záhřeb 1990.
  • Ispitivanje tišine, Záhřeb 1990.
  • Zavodnička šuma, Záhřeb 1992.
  • Baršunasta žena, Záhřeb 1993.
  • Karlovački diptih, Karlovac 1995.
  • Približavanje oluje, Záhřeb 1996.
  • Pandorina kutija, Záhřeb 1997.
  • Sabrane pjesme, Záhřeb 1998.
  • Akordeon, Záhřeb 2000.
  • Močvara, Záhřeb 2004.
  • Posljednja večera, Vinkovci 2005.

V roce 1996 byl za celoživotní dílo vyznamenán chorvatskou Cenou Vladimira Nazora.

Reference

  1. ↑ PROSPEROV NOVAK, Slobodan. Povijest hvratske književnosti - sjećanje na dobro i zlo. [s.l.]: Marijan tisak ISBN 953-214-207-X. Kapitola Mihailićeva lirika egzistencijalne tjeskobe, s. 167. (chorvatština) 
  2. ↑ FRANGEŠ, Ivo. Povijest hrvatske književnosti. Záhřeb, Lublaň: Cankarjeva založba, 1987. S. 392. (srbochorvatština) 
  3. ↑ PROSPEROV NOVAK, Slobodan. Povijest hvratske književnosti - sjećanje na dobro i zlo. [s.l.]: Marijan tisak ISBN 953-214-207-X. Kapitola Stanja pretvorena u anegdote, s. 172. (chorvatština) 

Zdroj