Skořetín

Skořetín
Stavení na Skořetínu
Stavení na Skořetínu
Lokalita
Charakter samota
Obec Rozsochatec
Okres Havlíčkův Brod
Kraj Kraj Vysočina
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°42′ s. š., 15°38′42″ v. d.
Základní informace
Katastrální území Rozsochatec
Nadmořská výška 510 [1] m n. m.
Skořetín
Skořetín
Další údaje
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Polní cesta od Chotěboře ke Skořetínu (vlevo v dáli lze vidět zahradu obklopující samotu)

Skořetín (německy Skorzetin) je samota nacházející se u železniční trati mezi městem Chotěboř a vesnicí Rozsochatec v okrese Havlíčkův Brod, v Kraji Vysočina. V minulosti se zde nacházela vesnice a později poplužní dvůr.

Název

Skořetín je často uváděn také jako Škvořetín,[2]Skvořetín nebo Škořetín. [3]Německý název usedlosti je Skorzetin[4] či Skworzetin. Pojmenování této usedlosti je pravděpodobně odvozeno od osobního jména Skořata.[5] To může pocházet ze staročeského výrazu pro špačka skořec. Původní slovanský název pro špačka je patrně skorec či skvorec, který se dodnes používá v některých slovanských jazycích.[6]

Poloha

Skořetín se nachází na polní (a dále lesní) cestě z Chotěboře do Rozsochatce, podél železniční trati. Vzdálenost ze Skořetína do Chotěboře je přibližně 2 km a do Rozsochatce 3,5 km. Tato cesta, jež původně spojovala Rozsochatec s Chotěboří, se nazývá "mlynářská".[7][8] Prochází tudy také žlutě značená, 18,05 km dlouhá turistická stezka "Úpatím železných hor", která vede z Chotěboře, přes Skořetín, Rozsochatec, zříceninu hradu Ronovec a Břevnici až do Havlíčkova Brodu.[1]

Poblíž Skořetína také protéká Břevnický potok, rozkládají se zde lesy a zemědělsky využívaná půda.

Historie

První zmínka o Skořetínu pochází z roku 1351.[9] Skořetín patřil, spolu se sídly, jako je Dolní Krupá, Horní Krupá, Rozsochatec, Čachotín, Kojetín, Kyjov, Knyk a dalšími, do panství hradu Ronovec.[10] Jednalo se o rozsáhlou vesnici a sídlo rodiny Vladyckých. Další zmínky o Skořetínu pocházejí například z roku 1385, kdy je jmenován Jan řečený Střela a Přibek ze Skvořetína, či 1488, kdy Jiří Slavíkovec ze Slavíkova žádal po králi odúmrť na Skvořetíně.[11]

Na začátku 17. století patřila tvrz a vesnice Rozsochatec, a sním i Skořetín, Čachotín, Kyjov, Břevnice a další, Albrechtovi Bechyňovi z Lažan. Tento majetek byl ale roku 1626 pro jeho účast ve stavovském povstání změněn na manství. Jeho syn Bohuslav jej z manství v roce 1651 získal zpět a Rozsochatec, včetně Skořetína, byl nadále majetkem rodu Bechyňů z Lažan. V této době se na Skořetíně udává 33 popisných čísel.[11]

Vesnice na Skořetíně postupně zanikla a zůstal zde poplužní dvůr. Podle čachotínské farní kroniky měl v roce 1845 dvůr Skořetín 1 dům a 13 obyvatel.[12] V roce 1892 prodal Emanuel Adolf Bechyně rozsochatecké panství JUDr. Ottovi Metallovi. Na jeho popud se uskutečnila rekonstrukce celého panství, v rámci které byl přestavěn i dvůr Skořetín.[13]

Současnost

V současné době se zde nachází bývalé panské domky s evidenčními čísly 1 (bývalé čp. 28), 2 (bývalé čp. 43) a 3 (bývalé čp. 44) a bývalý strážní domek železnic s evidenčním číslem 4 (bývalé čp. 50). Ty jsou dnes využívány k rekreačním účelům.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Archivovaná kopie. ns.jizdni-rady.vyletnik.cz [online]. [cit. 2014-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-29. 
  2. ↑ Škvořetín [online]. Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta. Dostupné online. 
  3. ↑ ROUBÍK, František. Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959. 161 s. 
  4. ↑ RAINOLD, Carl Eduard. Reise-Taschen-Lexikon für Böhmen. Medau: [s.n.], 1835. Dostupné online. S. 537. (německy) 
  5. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl: S-Z.. [s.l.]: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 77, 78. 
  6. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov - špaček 1° (pták). Naše řeč. Roč. 1956, čís. 9–10. Dostupné online [cit. 2014-07-26]. 
  7. ↑ KOLÁŘ, Antonín. Obecní kronika. Rozsochatec: [s.n.], 1934-1936. Kapitola 1, s. 40–41. 
  8. ↑ HYRŠOVÁ, Lenka. Z historie obce - silnice. Rozsochatecký občasník. Roč. 2009, čís. 1, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08.  Archivováno 8. 8. 2014 na Wayback Machine.
  9. ↑ ŠIMÁK, Josef Vítězslav. České dějiny. Dílu I. část 5., Středověká kolonisace v zemích českých. Praha: Jan Laichter, 1938. S. 1215. 
  10. ↑ Archivovaná kopie. www.rybnikpilsky.cz [online]. [cit. 2014-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-23. 
  11. ↑ a b KOLÁŘ, Antonín. Obecní kronika. Rozsochatec: [s.n.], 1934-1936. Kapitola 1, s. 4–6. 
  12. ↑ KOLÁŘ, Antonín. Obecní kronika. Rozsochatec: [s.n.], 1934-1936. Kapitola 1, s. 27. 
  13. ↑ KOLÁŘ, Antonín. Obecní kronika. Rozsochatec: [s.n.], 1934-1936. Kapitola 1, s. 39. 

Externí odkazy

Zdroj