Sicista
 Myšivka | |
|---|---|
Myšivka horská (Sicista betulina)
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Třída |
savci (Mammalia) |
| Řád |
hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď |
tarbíkovití (Dipodidae) |
| Podčeleď |
Sicistinae – myšivky krátkonohé |
| Rod |
Sicista Gray, 1827 |
| Druhy | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Myšivky (rod Sicista) jsou drobní myšovití hlodavci, jedni ze zástupců čeledi tarbíkovitých. Vyskytují se ve východní Evropě a v Asii. Jeden druh – myšivka horská – žije roztroušeně i v horských oblastech v Česku.
Obývají lesy, houštiny, louky i stepi. Živí se semeny, lesními plody i hmyzem. Za potravou se vydávají v noci. Jsou podobní myšovitým hlodavcům, ale nejsou s nimi příbuzní. Systematicky patří spolu s tarbíky, frčíky a americkými myšivkami z podčeledi Zapodinae do čeledi tarbíkovitých.
Výskyt
Myšivky se vyskytují ve střední, severní a východní Evropě, v Palearktické oblasti v Asii až po ostrov Sachalin.
Žijí v lesích, houštinách, podhorských loukách i ve stepi.[1]
Taxonomie
Podčeleď myšivek krátkonohých
Rod Sicista je jediným rodem podčeledi Sicistinae – myšivky krátkonohé. Tento rod zahrnuje 13 druhů:[1]
- Sicista armenica – myšivka arménská – vyskytující se na malém území v severozápadní Arménii,
- Sicista betulina – myšivka horská – žije ostrůvkovitě ve střední a severní Evropě ve Švýcarsku, Rakousku, Česku, Dánsku, Norsku a Švédsku, od Polska a Ukrajiny pak na souvislejším území přes Pobaltské státy, Finsko, evropské části Ruska až na Sibiř k hranicím s Mongolskem,
- Sicista caucasica – myšivka kavkazská – obývající severní Kavkaz,
- Sicista caudata – myšivka dlouhoocasá – žijící v ruském Přímořském kraji na dálném východě a na ostrově Sachalin,
- Sicista concolor – myšivka jednobarevná – vyskytující se ve třech oddělených oblastech: v Kašmíru v severním Pákistánu, v Číně v jižním Sečuánu a v provincii Kan-su,
- Sicista kazbegica – myšivka gruzínská – žijící na hranicích Gruzie a Ruska,
- Sicista kluchorica – myšivka kluchorská – obývající ruský severní Kavkaz u hranic s Gruzií,
- Sicista napaea – myšivka altajská – žijící na severozápadě pohoří Altaj na Sibiři,
- Sicista pseudonapaea – myšivka šedá – žijící na jihu pohoří Altaj v Kazachstánu,
- Sicista severtzovi – myšivka Severcovova – žijící v Rusku v od Voroněže po Volgograd a na severní Ukrajině,
- Sicista strandi – myšivka jižní – vyskytující se v Rusku od měst Kursku a Saratov na severu po severní Kavkaz a na severozápadní Ukrajině,
- Sicista subtilis – myšivka stepní – žijící ostrůvkovitě od východního Maďarska, Rumunska, východní Ukrajiny přes severní Kazachstán po jezero Bajkal na Sibiři; vyskytuje se také na velmi malém slovenském území u maďarských hranic (na jihozápad od Fiľakova),
- Sicista tianshanica – myšivka ťanšanská – vyskytující se v pohoří Ťan-šan.
Podčeleď myšivek dlouhonohých
Kromě rodu Sicista se jako myšivky označují i příslušníci podčeledi Zapodinae (někdy česky souhrnně označované jako myšivky dlouhonohé), která zahrnuje 3 rody s 5 druhy:[2]
- rod Eozapus – myšivka
- rod Napaeozapus – myšivka
- rod Zapus – myšivka
Jsou to menší hlodavci žijící v Severní Americe od Aljašky přes celou Kanadu po většinu území USA; v Asii žije jeden druh ve střední Číně. Oproti myšivkám podčeledi Sicistinae mají prodloužené zadní nohy, pomocí nichž umějí skákat. Živí se podobnou potravou, ale více konzumují např. houby nebo hmyz.
Vzhled
Myšivky podčeledi Sicistinae jsou myším podobní savci, kteří však nejsou příbuzní myším, krysám a dalším podobným hlodavcům zařazeným do čeledi myšovití (Muridae). Blízko mají k tarbíkům a frčkům, s nimiž tvoří čeleď tarbíkovitých.
Jsou to 50–90 mm dlouzí hlodavci. Ocas mají delší než tělo, je částečně chápavý a měří 65–110 mm.[1] Váží 6–14 g. Svrchní část těla mají světle až tmavě hnědou nebo hnědožlutou, spodní světlou, obvykle světle hnědou.
Způsob života
Obývají lesy, houštiny, podhorské louky a stepi.[1] Jsou aktivní především v noci. Na podzim se ukládají k zimnímu spánku do podzemních nor. Tento spánek trvá minimálně 6 měsíců.
Myšivky mívají obvykle jen jeden vrh ročně.[1] Rodí až 11 mláďat, která kojí 4 až 5 týdnů. Sexuální dospělosti dosahují po prvním přezimování.
Konzumují semena, lesní plody i hmyz.
Stupeň ohrožení
Několik myšivek je v červeném seznamu druhů zařazeno mezi ohrožené nebo téměř ohrožené druhy:
- myšivka kluchorská (Sicista kluchorica) je označena jako téměř ohrožená,[3]
- myšivka kavkazská (Sicista caucasica) je označena jako zranitelný druh,[4]
- myšivka arménská (Sicista armenica)[5] a myšivka gruzínská (Sicista kazbegica)[6] jsou zařazeny mezi ohrožené druhy.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Birch Mice, Jumping Mice and Jerboas, s. 1329-31. (anglicky)
- ↑ Profil taxonu myšivky dlouhonohé – Zapodinae [online]. BioLib [cit. 2009-11-13]. Dostupné online.
- ↑ BUKHNIKASHVILI, A.; SHENBROT, G. Sicista kluchorica [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TSYTSULINA, K.; BUKHNIKASHVILI, A.; SHENBROT, G. ISicista caucasica [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BALOYAN, S.; SHENBROT, G.; BUKHNIKASHVILI, A. Sicista armenica [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BUKHNIKASHVILI, A.; SHENBROT, G. Sicista kazbegica [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu myšivka na Wikimedia Commons
- Taxon Sicista ve Wikidruzích
- Profil taxonu myšivka – Sicista v databázi BioLib
