Seznam vítězů mužské dvouhry ve Wimbledonu
Vítězové mužské dvouhry ve Wimbledonu | |
---|---|
Gentlemen's Singles Trophy
| |
www.wimbledon.com | |
Grand Slam | Wimbledon |
Místo | Londýn, Spojené království |
Areál | AELTC |
Organizátor | AELTC / LTA |
První ročník | 1877 |
Povrch | tráva / venku (1877–) |
Odměna | 2 350 000 £ (2023) |
Trofej | Gentlemen's Singles Trophy |
Nejvyšší počet titulů | |
amatérské éry |
7 – William Renshaw (vyzývací finále) 3 – Fred Perry (bez vyzývacího finále) |
mezi amatéry v řadě |
6 – William Renshaw (vyzývací finále) 3 – Fred Perry (bez vyzývacího finále) |
otevřené éry | 8 – Roger Federer |
otevřené éry v řadě |
5 – Pete Sampras Roger Federer |
Současný vítěz | |
Carlos Alcaraz (ESP) (první titul) | |
předávající trofeje: Catherine, princezna z Walesu |
Seznam vítězů mužské dvouhry ve Wimbledonu uvádí přehled šampionů mužské singlové soutěže ve Wimbledonu, nejstaršího tenisového turnaje na světě.
Wimbledon představuje tenisový Grand Slam, každoročně hraný na přelomu června a července. Premiérový ročník se odehrál v roce 1877. Ženská dvouhra se na něm poprvé konala roku 1884. Turnaj probíhá na otevřených travnatých dvorcích areálu All England Lawn Tennis and Croquet Club v londýnské části Wimbledon.[1]
Kvalifikace mužské dvouhry se účastní sto dvacet osm tenistů. Šestnáct z nich postupuje řádně do hlavní soutěže, která se hraje vyřazovacím systémem na tři vítězné sety. V pavouku je sto dvacet osm hráčů, od roku 2001 s třiceti dvěma nasazenými. V roce 1971 byl zaveden tiebreak, jenž se od sezóny 2019 hraje i v páté rozhodující sadě. Od roku 2022 má charakter supertiebreaku do 10 bodů.
Historie
Wimbledon je jedním ze čtyř Grand Slamů tenisové sezóny, probíhající poslední červnový a první červencový týden. Od roku 1987 je opět třetím majorem sezóny a od roku 1988 jediným, který se koná na travnatých dvorcích.[2] Mezi lety 1915–1918 a 1940–1945 se nekonal v důsledku dvou světových válek. V roce 2020 byl jako jediný z grandslamů zrušen kvůli pandemii covidu-19.[3]
Herní formát
Od premiérového ročníku 1877 prošla wimbledonská pravidla mužské dvouhry několika změnami. V letech 1877–1921 byl uplatněn systém kvalifikačního turnaje – tzv. All Comers' Singles, do nějž nastupovali všichni tenisté vyjma obhájce titulu.[4] Ten pak sehrál s vítězem kvalifikace tzv. vyzývací finále (challenge round), kdy v celém turnaji odehrál jediný zápas.[4] V případě absence obhájce se vyzývací finále nehrálo a trofej připadla vítězi kvalifikační soutěže. Tato varianta nastala šestkrát v letech 1879, 1887, 1891, 1895, 1907 a 1908. Systém vyzývacího finále organizátoři opustili v roce 1921 a od následujícího ročníku se z obhájců titulu stali řadoví účastnící nastupující do prvního kola.[5] Nasazování bylo zavedeno v roce 1927.
Od prvního ročníku se utkání hrají na tři vítězné sety. Mezi lety 1877–1883 připadly sety za stavu gamů 5–5 vítězi následující hry, vyjma finále kvalifikačního turnaje a vyzývacího finále, kde pro výhru bylo třeba dosáhnout dvougamového rozdílu. Mezi roky 1884–1970 byl ve všech sadách praktikován formát nutnosti zisku rozdílu dvou her. V sezóně 1971 byl zaveden standardní tiebreak, v němž hráč musel získat alespoň sedm míčů při minimálním dvoubodovém rozdílu. V sezónách 1971–1978 byla zkrácená hra uplatňována až za stavu 8–8 na gamy. Od roku 1979 se konala při poměru her 6–6. Do roku 2019 nebyl tiebreak hrán v rozhodujícím setu.[5][6][7] Kvůli nadměrné délce zápasů však byl do páté sady zařazen za stavu her 12–12.[8] Se sjednocením ukončení rozhodujících setů na všech grandslamech ze strany ITF byla v roce 2022 za stavu 6–6 na gamy implementována zkrácená hra do 10 bodů s dvoubodovým rozdílem.[9][10]
Pohár pro vítěze
Vítěz získává putovní pohár „Gentlemen's Singles Trophy“ udělovaný od roku 1887, jenž nahradil předchozí poháry „Field Cup“ (1877–1883) a „Challenge Cup“ (1884–1886). Vyryta jsou na něm jména všech šampionů. Od roku 1949 si vítěz odváží ¾ repliku z pozlaceného stříbra.[11]
Rekordy
V rané fázi amatérské éry, se systémem vyzývacího finále, vytvořil rekord sedmi tituly Brit William Renshaw (1881–1886, 1889). Z toho však pouze dvakrát prošel celou soutěží od prvního kola. Jako jediný dokázal ovládnout šest ročníků v řadě. Po zrušení vyzývacího finále si stále v amatérském období (1922–1967) odvezl nejvyšší počet tří trofejí Brit Fred Perry (1934–1936), a to bez přerušení.
Po otevření grandslamu profesionálům v roce 1968 získal rekordní počet osmi titulů Švýcar Roger Federer (2003–2007, 2009, 2012, 2017), který se Švédem Björnem Borgem (1976–1980) sdílí rekordní zápis v počtu pěti triumfů v řadě. V letech 2003–2009 se Federer probojoval do sedmi finále za sebou, čímž překonal šest účastí Borga z ročníků 1976–1981. Švýcar se také objevil v nejvyšším počtu dvanácti finále. Švéd drží rekordní šňůru 41 zápasové neporazitelnosti.[12] Bez ztráty setu turnajem v otevřené éře prošli pouze Borg (1976) a Federer (2017).[13]
Nejmladším šampionem se v roce 1985 stal Němec Boris Becker, když zvítězil ve věku 17 let a 7 měsíců.[2] Jako nejstarší se do statistik zapsal Brit Arthur Gore, který ovládl ročník 1909 ve věku 41 let a 6 měsíců. Druhým v pořadí je 37letý Bill Tilden, jenž triumfoval v roce 1930.[14] V open éře se nejstarším šampionem stal v ročníku 2017 Roger Federer, jemuž bylo 35 let a 342 dní. Nejstarším finalistou v tomto období je Australan Ken Rosewall. O titul si zahrál ve Wimbledonu 1974, kdy mu bylo 39 let a 246 dní.[15][14] Jedinými nenasazenými šampiony, od počátku nasazování v roce 1927, jsou Boris Becker (1985) s Chorvatem Goranem Ivaniševićem, který v roce 2001 jako jediný ovládl grandslamovou dvouhru z pozice hráče na divokou kartu i jako nejníže postavený, 125. tenista žebříčku ATP.[16]
Nejkratší fínále se konalo v roce 1881. William Renshaw v něm za 36 minut ztratil pouze dva gamy s Johnem Hartleym.[4][17] Naopak nejdelší se stala pětisetová bitva v roce 2019, v níž Srb Novak Djoković zdolal Federera po odvrácení dvou mečbolů až v tiebreaku páté sady hrané za stavu gamů 12–12. Celková délka 4 hodiny a 57 minut o devět minut překonala předchozí rekord mezi Federerem a Nadalem z roku 2008.[18][19] V amatérské éře, do roku 1967, připadl primát nejdelšího finále duelu mezi Drobným a Rosewallem z roku 1954, s délkou 2 hodin a 35 minut.[4]
Levorukými šampiony se stali Norman Brookes, Jaroslav Drobný, Neale Fraser, Rod Laver, Jimmy Connors,[4]John McEnroe, Goran Ivanišević a Rafael Nadal.[20] Všechny tři soutěže (dvouhru, čtyřhru a mix) v jediném ročníku vyhráli Američané Don Budge (1937, 1938) a Bobby Riggs (1939) a Australan Frank Sedgman (1952).[4]
Dominantní tenisté bez titulu
Za nejlepší tenisty světa v průběhu dvacátého století, kteří ve Wimbledonu nikdy nezvítězili byli považování trojnásobný finalista Gottfried von Cramm ve 30. letech,[4] čtyřnásobný finalista Ken Rosewall v 50.–60. letech[4] a dvojnásobný finalista Ivan Lendl v 80. letech.[21][22]
Přehled finále
Legenda éry vyzývacího finále (1878–1921) |
---|
vítěz kvalifikačního turnaje a vítěz vyzývacího finále |
obhájce trofeje a vítěz vyzývacího finále |
vítěz kvalifikačního turnaje, vyzývací finále nehráno |
Amatérská éra
Amatérská éra (1877–1967) | |||
---|---|---|---|
Rok | vítěz | poražený finalista | výsledek |
1877 | Spencer Gore (BRI)[p 1] | William Marshall (BRI) | 6–1, 6–2, 6–4 |
1878 | Frank Hadow (BRI) | Spencer Gore (BRI) | 7–5, 6–1, 9–7 |
1879 | John Hartley (BRI) | Vere St. Leger Goold (BRI) | 6–2, 6–4, 6–2 |
1880 | John Hartley (BRI) | Herbert Lawford (BRI) | 6–3, 6–2, 2–6, 6–3 |
1881 | William Renshaw (BRI) | John Hartley (BRI) | 6–0, 6–1, 6–1 |
1882 | William Renshaw (BRI) | Ernest Renshaw (BRI) | 6–1, 2–6, 4–6, 6–2, 6–2 |
1883 | William Renshaw (BRI) | Ernest Renshaw (BRI) | 2–6, 6–3, 6–3, 4–6, 6–3 |
1884 | William Renshaw (BRI) | Herbert Lawford (BRI) | 6–0, 6–4, 9–7 |
1885 | William Renshaw (BRI) | Herbert Lawford (BRI) | 7–5, 6–2, 4–6, 7–5 |
1886 | William Renshaw (BRI) | Herbert Lawford (BRI) | 6–0, 5–7, 6–3, 6–4 |
1887 | Herbert Lawford (BRI) | Ernest Renshaw (BRI) | 1–6, 6–3, 3–6, 6–4, 6–4 |
1888 | Ernest Renshaw (BRI) | Herbert Lawford (BRI) | 6–3, 7–5, 6–0 |
1889 | William Renshaw (BRI) | Ernest Renshaw (BRI) | 6–4, 6–1, 3–6, 6–0 |
1890 | Willoughby Hamilton (BRI) | William Renshaw (BRI) | 6–8, 6–2, 3–6, 6–1, 6–1 |
1891 | Wilfred Baddeley (BRI) | Joshua Pim (BRI) | 6–4, 1–6, 7–5, 6–0 |
1892 | Wilfred Baddeley (BRI) | Joshua Pim (BRI) | 4–6, 6–3, 6–3, 6–2 |
1893 | Joshua Pim (BRI) | Wilfred Baddeley (BRI) | 3–6, 6–1, 6–3, 6–2 |
1894 | Joshua Pim (BRI) | Wilfred Baddeley (BRI) | 10–8, 6–2, 8–6 |
1895 | Wilfred Baddeley (BRI) | Wilberforce Eaves (BRI) | 4–6, 2–6, 8–6, 6–2, 6–3 |
1896 | Harold Mahony (BRI) | Wilfred Baddeley (BRI) | 6–2, 6–8, 5–7, 8–6, 6–3 |
1897 | Reginald Doherty (BRI) | Harold Mahony (BRI) | 6–4, 6–4, 6–3 |
1898 | Reginald Doherty (BRI) | Laurence Doherty (BRI) | 6–3, 6–3, 2–6, 5–7, 6–1 |
1899 | Reginald Doherty (BRI) | Arthur Gore (BRI) | 1–6, 4–6, 6–3, 6–3, 6–3 |
1900 | Reginald Doherty (BRI) | Sydney Smith (BRI) | 6–8, 6–3, 6–1, 6–2 |
1901 | Arthur Gore (BRI) | Reginald Doherty (BRI) | 4–6, 7–5, 6–4, 6–4 |
1902 | Laurence Doherty (BRI) | Arthur Gore (BRI) | 6–4, 6–3, 3–6, 6–0 |
1903 | Laurence Doherty (BRI) | Frank Riseley (BRI) | 7–5, 6–3, 6–0 |
1904 | Laurence Doherty (BRI) | Frank Riseley (BRI) | 6–1, 7–5, 8–6 |
1905 | Laurence Doherty (BRI) | Norman Brookes (AUS) | 8–6, 6–2, 6–4 |
1906 | Laurence Doherty (BRI) | Frank Riseley (BRI) | 6–4, 4–6, 6–2, 6–3 |
1907 | Norman Brookes (AUS) | Arthur Gore (BRI) | 6–4, 6–2, 6–2 |
1908 | Arthur Gore (BRI) | Herbert Roper Barrett (BRI) | 6–3, 6–2, 4–6, 3–6, 6–4 |
1909 | Arthur Gore (BRI) | Major Ritchie (BRI) | 6–8, 1–6, 6–2, 6–2, 6–2 |
1910 | Anthony Wilding (NZL) | Arthur Gore (BRI) | 6–4, 7–5, 4–6, 6–2 |
1911 | Anthony Wilding (NZL) | Herbert Roper Barrett (BRI) | 6–4, 4–6, 2–6, 6–2skreč[p 2] |
1912 | Anthony Wilding (NZL) | Arthur Gore (BRI) | 6–4, 6–4, 4–6, 6–4 |
1913 | Anthony Wilding (NZL) | Maurice McLoughlin (USA) | 8–6, 6–3, 10–8 |
1914 | Norman Brookes (AUS) | Anthony Wilding (NZL) | 6–4, 6–4, 7–5 |
1915 | nehráno[p 3] | ||
1916 | |||
1917 | |||
1918 | |||
1919 | Gerald Patterson (AUS) | Norman Brookes (AUS) | 6–3, 7–5, 6–2 |
1920 | Bill Tilden (USA) | Gerald Patterson (AUS) | 2–6, 6–3, 6–2, 6–4 |
1921 | Bill Tilden (USA) | Brian Norton (JAU) | 4–6, 2–6, 6–1, 6–0, 7–5 |
1922 | Gerald Patterson (AUS) | Randolph Lycett (GBR) | 6–3, 6–4, 6–2 |
1923 | Bill Johnston (USA) | Francis Hunter (USA) | 6–0, 6–3, 6–1 |
1924 | Jean Borotra (FRA) | René Lacoste (FRA) | 6–1, 3–6, 6–1, 3–6, 6–4 |
1925 | René Lacoste (FRA) | Jean Borotra (FRA) | 6–3, 6–3, 4–6, 8–6 |
1926 | Jean Borotra (FRA) | Howard Kinsey (USA) | 8–6, 6–1, 6–3 |
1927 | Henri Cochet (FRA) | Jean Borotra (FRA) | 4–6, 4–6, 6–3, 6–4, 7–5 |
1928 | René Lacoste (FRA) | Henri Cochet (FRA) | 6–1, 4–6, 6–4, 6–2 |
1929 | Henri Cochet (FRA) | Jean Borotra (FRA) | 6–4, 6–3, 6–4 |
1930 | Bill Tilden (USA) | Wilmer Allison (USA) | 6–3, 9–7, 6–4 |
1931 | Sidney Wood (USA) | Frank Shields (USA) | bez boje[p 4] |
1932 | Ellsworth Vines (USA) | Bunny Austin (GBR) | 6–4, 6–2, 6–0 |
1933 | Jack Crawford (AUS) | Ellsworth Vines (USA) | 4–6, 11–9, 6–2, 2–6, 6–4 |
1934 | Fred Perry (GBR) | Jack Crawford (AUS) | 6–3, 6–0, 7–5 |
1935 | Fred Perry (GBR) | Gottfried von Cramm (GER) | 6–2, 6–4, 6–4 |
1936 | Fred Perry (GBR) | Gottfried von Cramm (GER) | 6–1, 6–1, 6–0 |
1937 | Don Budge (USA) | Gottfried von Cramm (GER) | 6–3, 6–4, 6–2 |
1938 | Don Budge (USA) | Bunny Austin (GBR) | 6–1, 6–0, 6–3 |
1939 | Bobby Riggs (USA) | Elwood Cooke (USA) | 2–6, 8–6, 3–6, 6–3, 6–2 |
1940 | nehráno[p 5] | ||
1941 | |||
1942 | |||
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | Yvon Petra (FRA) | Geoff Brown (AUS) | 6–2, 6–4, 7–9, 5–7, 6–4 |
1947 | Jack Kramer (USA) | Tom Brown (USA) | 6–1, 6–3, 6–2 |
1948 | Bob Falkenburg (USA) | John Bromwich (AUS) | 7–5, 0–6, 6–2, 3–6, 7–5 |
1949 | Ted Schroeder (USA) | Jaroslav Drobný (TCH) | 3–6, 6–0, 6–3, 4–6, 6–4 |
1950 | Budge Patty (USA) | Frank Sedgman (AUS) | 6–1, 8–10, 6–2, 6–3 |
1951 | Dick Savitt (USA) | Ken McGregor (AUS) | 6–4, 6–4, 6–4 |
1952 | Frank Sedgman (AUS) | Jaroslav Drobný (EGY) | 4–6, 6–2, 6–3, 6–2 |
1953 | Vic Seixas (USA) | Kurt Nielsen (DEN) | 9–7, 6–3, 6–4 |
1954 | Jaroslav Drobný (EGY) | Ken Rosewall (AUS) | 13–11, 4–6, 6–2, 9–7 |
1955 | Tony Trabert (USA) | Kurt Nielsen (DEN) | 6–3, 7–5, 6–1 |
1956 | Lew Hoad (AUS) | Ken Rosewall (AUS) | 6–2, 4–6, 7–5, 6–4 |
1957 | Lew Hoad (AUS) | Ashley Cooper (AUS) | 6–2, 6–1, 6–2 |
1958 | Ashley Cooper (AUS) | Neale Fraser (AUS) | 3–6, 6–3, 6–4, 13–11 |
1959 | Alex Olmedo (USA) | Rod Laver (AUS) | 6–4, 6–3, 6–4 |
1960 | Neale Fraser (AUS) | Rod Laver (AUS) | 6–4, 3–6, 9–7, 7–5 |
1961 | Rod Laver (AUS) | Chuck McKinley (USA) | 6–3, 6–1, 6–4 |
1962 | Rod Laver (AUS) | Martin Mulligan (AUS) | 6–2, 6–2, 6–1 |
1963 | Chuck McKinley (USA) | Fred Stolle (AUS) | 9–7, 6–1, 6–4 |
1964 | Roy Emerson (AUS) | Fred Stolle (AUS) | 6–4, 12–10, 4–6, 6–3 |
1965 | Roy Emerson (AUS) | Fred Stolle (AUS) | 6–2, 6–4, 6–4 |
1966 | Manuel Santana (ESP) | Dennis Ralston (USA) | 6–4, 11–9, 6–4 |
1967 | John Newcombe (AUS) | Wilhelm Bungert (FRG) | 6–3, 6–1, 6–1 |
Otevřená éra
Otevřená éra (od 1968)[p 6] | |||
---|---|---|---|
Rok | vítěz | poražený finalista | výsledek |
1968 | Rod Laver (AUS) | Tony Roche (AUS) | 6–3, 6–4, 6–2 |
1969 | Rod Laver (AUS) | John Newcombe (AUS) | 6–4, 5–7, 6–4, 6–4 |
1970 | John Newcombe (AUS) | Ken Rosewall (AUS) | 5–7, 6–3, 6–2, 3–6, 6–1 |
1971 | John Newcombe (AUS) | Stan Smith (USA) | 6–3, 5–7, 2–6, 6–4, 6–4 |
1972 | Stan Smith (USA) | Ilie Năstase (ROU) | 4–6, 6–3, 6–3, 4–6, 7–5 |
1973 | Jan Kodeš (TCH) | Alex Metreveli (URS) | 6–1, 9–8(7–5), 6–3 |
1974 | Jimmy Connors (USA) | Ken Rosewall (AUS) | 6–1, 6–1, 6–4 |
1975 | Arthur Ashe (USA) | Jimmy Connors (USA) | 6–1, 6–1, 5–7, 6–4 |
1976 | Björn Borg (SWE) | Ilie Năstase (ROU) | 6–4, 6–2, 9–7 |
1977 | Björn Borg (SWE) | Jimmy Connors (USA) | 3–6, 6–2, 6–1, 5–7, 6–4 |
1978 | Björn Borg (SWE) | Jimmy Connors (USA) | 6–2, 6–2, 6–3 |
1979 | Björn Borg (SWE) | Roscoe Tanner (USA) | 6–7(4–7), 6–1, 3–6, 6–3, 6–4 |
1980 | Björn Borg (SWE) | John McEnroe (USA) | 1–6, 7–5, 6–3, 6–7(16–18), 8–6 |
1981 | John McEnroe (USA) | Björn Borg (SWE) | 4–6, 7–6(7–1), 7–6(7–4), 6–4 |
1982 | Jimmy Connors (USA) | John McEnroe (USA) | 3–6, 6–3, 6–7(2–7), 7–6(7–5), 6–4 |
1983 | John McEnroe (USA) | Chris Lewis (NZL) | 6–2, 6–2, 6–2 |
1984 | John McEnroe (USA) | Jimmy Connors (USA) | 6–1, 6–1, 6–2 |
1985 | Boris Becker (FRG)[p 7] | Kevin Curren (USA) | 6–3, 6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–4 |
1986 | Boris Becker (FRG)[p 7] | Ivan Lendl (TCH) | 6–4, 6–3, 7–5 |
1987 | Pat Cash (AUS) | Ivan Lendl (TCH) | 7–6(7–5), 6–2, 7–5 |
1988 | Stefan Edberg (SWE) | Boris Becker (FRG) | 4–6, 7–6(7–2), 6–4, 6–2 |
1989 | Boris Becker (FRG)[p 7] | Stefan Edberg (SWE) | 6–0, 7–6(7–1), 6–4 |
1990 | Stefan Edberg (SWE) | Boris Becker (FRG) | 6–2, 6–2, 3–6, 3–6, 6–4 |
1991 | Michael Stich (GER) | Boris Becker (GER) | 6–4, 7–6(7–4), 6–4 |
1992 | Andre Agassi (USA) | Goran Ivanišević (CRO) | 6–7(8–10), 6–4, 6–4, 1–6, 6–4 |
1993 | Pete Sampras (USA) | Jim Courier (USA) | 7–6(7–3), 7–6(8–6), 3–6, 6–3 |
1994 | Pete Sampras (USA) | Goran Ivanišević (CRO) | 7–6(7–2), 7–6(7–5), 6–0 |
1995 | Pete Sampras (USA) | Boris Becker (GER) | 6–7(5–7), 6–2, 6–4, 6–2 |
1996 | Richard Krajicek (NED) | MaliVai Washington (USA) | 6–3, 6–4, 6–3 |
1997 | Pete Sampras (USA) | Cédric Pioline (FRA) | 6–4, 6–2, 6–4 |
1998 | Pete Sampras (USA) | Goran Ivanišević (CRO) | 6–7(2–7), 7–6(11–9), 6–4, 3–6, 6–2 |
1999 | Pete Sampras (USA) | Andre Agassi (USA) | 6–3, 6–4, 7–5 |
2000 | Pete Sampras (USA) | Patrick Rafter (AUS) | 6–7(10–12), 7–6(7–5), 6–4, 6–2 |
2001 | Goran Ivanišević (CRO) | Patrick Rafter (AUS) | 6–3, 3–6, 6–3, 2–6, 9–7 |
2002 | Lleyton Hewitt (AUS) | David Nalbandian (ARG) | 6–1, 6–3, 6–2 |
2003 | Roger Federer (SUI) | Mark Philippoussis (AUS) | 7–6(7–5), 6–2, 7–6(7–3) |
2004 | Roger Federer (SUI) | Andy Roddick (USA) | 4–6, 7–5, 7–6(7–3), 6–4 |
2005 | Roger Federer (SUI) | Andy Roddick (USA) | 6–2, 7–6(7–2), 6–4 |
2006 | Roger Federer (SUI) | Rafael Nadal (ESP) | 6–0, 7–6(7–5), 6–7(2–7), 6–3 |
2007 | Roger Federer (SUI) | Rafael Nadal (ESP) | 7–6(9–7), 4–6, 7–6(7–3), 2–6, 6–2 |
2008 | Rafael Nadal (ESP) | Roger Federer (SUI) | 6–4, 6–4, 6–7(5–7), 6–7(8–10), 9–7 |
2009 | Roger Federer (SUI) | Andy Roddick (USA) | 5–7, 7–6(8–6), 7–6(7–5), 3–6, 16–14 |
2010 | Rafael Nadal (ESP) | Tomáš Berdych (CZE) | 6–3, 7–5, 6–4 |
2011 | Novak Djoković (SRB) | Rafael Nadal (ESP) | 6–4, 6–1, 1–6, 6–3 |
2012 | Roger Federer (SUI) | Andy Murray (GBR) | 4–6, 7–5, 6–3, 6–4 |
2013 | Andy Murray (GBR) | Novak Djoković (SRB) | 6–4, 7–5, 6–4 |
2014 | Novak Djoković (SRB) | Roger Federer (SUI) | 6–7(7–9), 6–4, 7–6(7–4), 5–7, 6–4 |
2015 | Novak Djoković (SRB) | Roger Federer (SUI) | 7–6(7–1), 6–7(10–12), 6–4, 6–3 |
2016 | Andy Murray (GBR) | Milos Raonic (CAN) | 6–4, 7–6(7–3), 7–6(7–2) |
2017 | Roger Federer (SUI) | Marin Čilić (CRO) | 6–3, 6–1, 6–4 |
2018 | Novak Djoković (SRB) | Kevin Anderson (RSA) | 6–2, 6–2, 7–6(7–3) |
2019 | Novak Djoković (SRB) | Roger Federer (SUI) | 7–6(7–5), 1–6, 7–6(7–4), 4–6, 13–12(7–3) |
2020 | nehráno kvůli pandemii koronaviru | ||
2021 | Novak Djoković (SRB) | Matteo Berrettini (ITA) | 6–7(4–7), 6–4, 6–4, 6–3 |
2022 | Novak Djoković (SRB) | Nick Kyrgios (AUS) | 4–6, 6–3, 6–4, 7–5(7–3) |
2023 | Carlos Alcaraz (ESP) | Novak Djoković (SRB) | 1–6, 7–6(8–6), 6–1, 3–6, 6–4 |
Statistiky
Vícenásobní vítězové
Tenista | éra | roky vítězství[p 8] | ||
---|---|---|---|---|
amatérská | open | celkově | ||
Roger Federer (SUI) | 0 | 8 | 8 | 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2009, 2012, 2017 |
William Renshaw (BRI) | 7 | 0 | 7 | 1881, 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1889 |
Pete Sampras (USA) | 0 | 7 | 7 | 1993, 1994, 1995, 1997, 1998, 1999, 2000 |
Novak Djoković (SRB) | 0 | 7 | 7 | 2011, 2014, 2015, 2018, 2019, 2021, 2022 |
Laurence Doherty (BRI) | 5 | 0 | 5 | 1902, 1903, 1904, 1905, 1906 |
Björn Borg (SWE) | 0 | 5 | 5 | 1976, 1977, 1978, 1979, 1980 |
Reginald Doherty (BRI) | 4 | 0 | 4 | 1897, 1898, 1899, 1900 |
Anthony Wilding (NZL) | 4 | 0 | 4 | 1910, 1911, 1912, 1913 |
Rod Laver (AUS) | 2 | 2 | 4 | 1961, 1962, 1968, 1969 |
Wilfred Baddeley (BRI) | 3 | 0 | 3 | 1891, 1892, 1895 |
Arthur Gore (BRI) | 3 | 0 | 3 | 1901, 1908, 1909 |
Bill Tilden (USA) | 3 | 0 | 3 | 1920, 1921, 1930 |
Fred Perry (GBR) | 3 | 0 | 3 | 1934, 1935, 1936 |
John Newcombe (AUS) | 1 | 2 | 3 | 1967, 1970, 1971 |
John McEnroe (USA) | 0 | 3 | 3 | 1981, 1983, 1984 |
Boris Becker (GER) | 0 | 3 | 3 | 1985, 1986, 1989 |
John Hartley (BRI) | 2 | 0 | 2 | 1879, 1880 |
Joshua Pim (BRI) | 2 | 0 | 2 | 1893, 1894 |
Norman Brookes (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1907, 1914 |
Gerald Patterson (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1919, 1922 |
Jean Borotra (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1924, 1926 |
René Lacoste (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1925, 1928 |
Henri Cochet (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1927, 1929 |
Don Budge (USA) | 2 | 0 | 2 | 1937, 1938 |
Lew Hoad (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1956, 1957 |
Roy Emerson (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1964, 1965 |
Jimmy Connors (USA) | 0 | 2 | 2 | 1974, 1982 |
Stefan Edberg (SWE) | 0 | 2 | 2 | 1988, 1990 |
Rafael Nadal (ESP) | 0 | 2 | 2 | 2008, 2010 |
Andy Murray (GBR) | 0 | 2 | 2 | 2013, 2016 |
Vítězové podle státu
Stát | éra | titul | |||
---|---|---|---|---|---|
amatérská | open | celkově | první | poslední | |
Spojené království | 35 | 2 | 37 | 1877 | 2016 |
Spojené státy americké | 18 | 15 | 33 | 1920 | 2000 |
Austrálie | 15 | 6 | 21 | 1907 | 2002 |
Švýcarsko | 0 | 8 | 8 | 2003 | 2017 |
Francie | 7 | 0 | 7 | 1924 | 1946 |
Švédsko | 0 | 7 | 7 | 1976 | 1990 |
Srbsko | 0 | 7 | 7 | 2011 | 2022 |
Německo[p 7] | 0 | 4 | 4 | 1985 | 1991 |
Nový Zéland | 4 | 0 | 4 | 1910 | 1913 |
Španělsko | 1 | 3 | 4 | 1966 | 2023 |
Chorvatsko | 0 | 1 | 1 | 2001 | 2001 |
Československo[p 9] | 0 | 1 | 1 | 1973 | 1973 |
Egypt | 1 | 0 | 1 | 1954 | 1954 |
Nizozemsko | 0 | 1 | 1 | 1996 | 1996 |
Odkazy
Poznámky
- ↑ „British Isles“ (BRI), Britské ostrovy – zkratka použitá u tenistů reprezentujících Spojené království Velké Británie a Irska (1801–1922); od roku 1922 je použita zkratka „Great Britain“ (GBR) pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska.[23][24]
- ↑ Anthony Wilding vyhrál vyzývací finále po skreči vyčerpaného Herberta Ropera Barretta před rozhodujícím pátým setem.[25]
- ↑ Nehráno pro první světovou válku.[23]
- ↑ Sidney Wood vyhrál finále bez boje, když do něj Frank Shields nenastoupil pro poraněné koleno ze semifinálového duelu. Američtí funkcionáři mu doporučili nehrát, aby stihl o dva týdny později mezipásmové finále Davis Cupu v Paříži proti Velké Británii, v němž nastoupil do obou dvouher.[26][4]
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[23]
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistkům.
- ↑ a b c d Boris Becker vyhrál tři tituly jako reprezentant Spolkové republiky Německo (FRG, 1949–1990) před znovusjednocením Německa (GER) v říjnu 1990.
- ↑ Rok psaný kurzivou znamená, že vítěz získal titul jako obhájce ve vyzývacím finále; na turnaji odehrál jediný zápas.
- ↑ šedě zvýrazněn zaniklý stát.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Wimbledon gentlemen's singles champions na anglické Wikipedii.
- ↑ History. www.wimbledon.com [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Becker becomes youngest player to win Wimbledon. Tennis Majors [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Slavný Wimbledon letos nebude. Pořadatelé ho zrušili kvůli koronaviru. Deník.cz [online]. 2020-04-01 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. Kapitola Wimbledon, s. 331–341.
- ↑ a b BARRETT, John. 100 Wimbledon Championships: A Celebration. [s.l.]: Collins Willow, 1986. ISBN 978-0-00-218220-1. (anglicky)
- ↑ ROBERTS, John. Tennis: Fast, fan friendly - but full of faults [online]. The Independent, 1998-08-05 [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Breaking with tradition [online]. The Age Company Ltd, 2004-01-25 [cit. 2009-07-27]. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Ve Wimbledonu skončí tenisové maratony. Za stavu 12:12 přijde tie-break. iDNES.cz [online]. 2018-10-19 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
- ↑ SHITOLE, Sarthak. Massive rule change to Grand Slams as 10-point tiebreaker to be played at all majors starting from 2022 French Open. FirstSportz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Grandslamové turnaje otestují jednotný tie break do deseti bodů v pátém setu. Sport.cz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ Trophies. www.wimbledon.com [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MAJUMDAR, Subhashish. Where does Novak Djokovic's current unbeaten run at Wimbledon rank in the tournament's history?. Sportskeeda.com [online]. 2022-07-04 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Federer Claims Historic Eighth Wimbledon Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2017-07-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b 5 Oldest Wimbledon Singles Champions. Sportskeeda.com [online]. 2018-10-03 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wimbledon final 2017: Roger Federer vs Marin Cilic, records at Swiss master’s mercy in decider. Fox Sports [online]. 2017-07-14 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRENNAN, Feargal. Who is Ryan Peniston? Full list of British wild cards at Wimbledon 2022. www.sportingnews.com [online]. 2022-06-28 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MANUEL, Dave. What Was The Shortest Tennis Match Ever?. www.sports-king.com [online]. 2022-05-09 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil. Djokovič ve finále Wimbledonu opět udolal Federera, 16. titul z grandslamu má po přežití mečbolů [online]. TenisPortal.cz, 2019-07-14 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ Wimbledon: Novak Djokovic beats Federer after longest-ever final. CBBC Newsround [online]. 2019-07-15 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Why are left-handers more likely to win Wimbledon?. BBC Teach [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JAIN, Rajat. Ivan Lendl: Greatest Grass-Court Player Never to Win Wimbledon. Bleacherreport [online]. 2009-04-25 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CAMBERS, Simon. Wimbledon the one crown to elude Lendl. www.wimbledon.com [online]. 2012-06-15 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Gentlemen's Singles. www.wimbledon.com [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
- ↑ History - Rolls of Honour: Country abbreviations. www.wimbledon.com [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
- ↑ MYERS, Arthur Wallis. Captain Anthony Wilding. [s.l.]: Hodder & Stoughton, 1916. Dostupné online. ISBN 978-0-548-88688-5.
- ↑ History - 1930s. www.wimbledon.com [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Seznam vítězů mužské dvouhry ve Wimbledonu na oficiální stránce (anglicky)