Setswanština

Setswana
Počet mluvčích 4 500 000
Písmo latinka
Postavení
Regulátor Pan South African Language Board
Úřední jazyk není úředním
Kódy
ISO 639-1 tn
ISO 639-2 není
ISO 639-3 tsn
Ethnologue tsn
Wikipedie
tn.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozšíření jazyka v Jihoafrické republice

Setswana, také tswanština nebo bečuánština, je bantuský jazyk, kterým hovoří asi pět milionů Tswanů v Botswaně a Jihoafrické republice.

Popis

Podle Guthrieho klasifikace jazyků patří setswana do nejjižnější skupiny S bantuských jazyků (společně s jazyky sesotho a xhosa). Hovoří jím tři a půl až čtyři miliony obyvatel JAR,[1][2] především v bývalém bantustanu Bophuthatswana. Je jedním z jedenácti oficiálních jazyků Jihoafrické republiky. V Botswaně se počet mluvčích odhaduje na něco přes milion, zároveň slouží jako lingua franca, kterou používají k domlouvání i příslušníci dalších etnik.[3] Setswana je spolu s angličtinou úředním jazykem Botswany. Také v Namibii žije tswanská menšina, která čítá okolo šesti tisíc osob.[4]

Historie

Jazyk popsal v roce 1806 německý cestovatel Heinrich Lichtenstein. Robert Moffat přeložil Bibli do tohoto jazyka. Nejvýznamnějším spisovatelem v tswanštině byl národní buditel Solomon Plaatje (1876–1932).[5]

Morphonologie

Jako všechny bantuské jazyky je setswana tónický jazyk, používá i mlaskavky. Podstatná jména jsou rozdělena podle významu do deseti tříd, které určují skloňování. To se děje pomocí předpon - např. název řeči setswana vznikl přidáním předpony se- k názvu národa Tswana.

Příklady

Číslovky

Setswansky Česky
nngwe jeden
pedi dva
tharo tři
nne čtyři
tlhano pět
thataro šest
supa sedm
robedi osm
robongwe devět
(le)some deset

Vzorový text

Otčenáš (modlitba Páně):

Rara wa rona
yo o kwa legodimong,
leina ja gago a le itshepisiwe

Reference

  1. http://www.sa-venues.com/language-setswana.htm
  2. http://africanlanguages.com/setswana/
  3. http://www.knowbotswana.com/botswana-language-setswana.html
  4. Archivovaná kopie. www.namibian.org [online]. [cit. 2013-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-29. 
  5. www.ru.ac.za [online]. [cit. 19-11-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 15-11-2013. 

Externí odkazy

Zdroj