Selfaktor

Vynálezce selfaktoru Richard Roberts (1789-1864)

Selfaktor, česky také zvaný samopřed, je dopřádací stroj vynalezený ve 30. letech 19. století anglickým konstruktérem Robertsem. [1][2]

Konstrukce a způsob práce stroje

[3][1] Stroj sestává

- z pevné části s rámem na přástové vály a s podávacím ústrojím a

- z vozu s vřeteny a navinovacími elementy, který se během předení vzdaluje od pevné části až na 3 metry.

Selfaktor ve španělském textilním muzeu

Předení probíhá jako přetržitý proces v několika fázích:

  • Válečky dodávají přást, vůz se vzdaluje od podávání, přást se protahuje (zjemňuje) a vřetena ho mírně zakrucují
  • Dodávka přástu se zastaví, vřetena se otáčí maximální rychlostí, dokončují zakrucování a vůz se pomalu přibližuje k pevné části stroje
  • Vůz se zastaví, vřetena se několikrát otočí opačným směrem (záloha k navíjení), vůz se vrací do základní polohy v blízkosti podávání, vřetena se otáčí původním směrem a příze se navíjí na dutinku (nasazenou na vřetenu)

Jisté zjednodušení představovala konstrukce selfaktoru z počátku 20. století s pevnou vřetenovou lavicí a s pojízdným rámem na přástové vály. Na technologii předení a vlastnostech příze se však při této alternativě nic nezměnilo (viz Nötzold) .

Výhody oproti prstencovým dopřádacím strojům

Selfaktory v anglické přádelně vigoně v roce 1942

Při zakrucování a protahování přástu se posunují vlákna tak, že se vyrovnávají tenká a tlustá místa v průřezu příze. Selfaktorová příze je stejnoměrnější a na selfaktoru se nechá vyrobit jemnější příze. Rozdíly jsou zřetelné zejména u přízí z mykané vlny a z vlákenných odpadů.

Nevýhody

Výrobní náklady na selfaktorovou přízi jsou podstatně vyšší zejména proto, že rychlost stroje je oproti prstencovým dopřádačkám méně než poloviční, výrobní plocha více než trojnásobná, mechanizmus a seřizování stroje podstatně složitější.


Z historie

V roce 1830 byl R.Robertsovi udělen patent na „samočinný“, self-acting mule = selfaktor. Roberts zdokonalil a zmechanizoval stroj spinning mule konstruktéra Cromptona z roku 1779, při čemž převzal Cromptonův koncept periodického (přerušovaného) procesu předení a všechny základní elementy původní konstrukce. [2]

Selfaktor se uplatnil při výrobě vlněných i bavlněných přízí i v konkurenci s produktivnějším prstencovým strojem (ve stejné době zaváděným). Kolem roku 1900 se v Evropě a v Americe vyráběla na selfaktorech asi polovina všech přízí[4]. V roce 1920 se ještě podílely selfaktory na celkovém počtu ve světě instalovaných vřeten 45 %, [5] (V československých vlnařských přádelnách bylo ještě v 60. letech 20. století z 500 tisíc instalovaných vřeten 290 tisíc na selfaktorech)[6]). Ve 20. století se však postupně prosadily jiné technologie dopřádání, takže ke konci tohoto období bylo v provozu jen několik málo strojů.

V roce 2013 byl na světě známý jen jeden výrobce selfaktorů. Ten nabízel stroj s otáčkami vřeten do 12 000/min, vhodný zejména pro výrobu dražších, jemných mykaných přízí (až do 17 tex) např. z kašmírské vlny, velbloudí srsti nebo angory. [7]

Reference

  1. ↑ a b Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986, str. 227-233
  2. ↑ a b Richard Roberts [online]. Grace´s Guide, 2017 [cit. 2017-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Nötzold: Handbuch der Streichgarn- und Vigognespinnerei, VEB Fachbuchverlag Leipzig 1970, str. 316-334
  4. ↑ Mecheels, Vogler, Kurz: Kultur- und Industriegeschichte der Textilien, Hohensteininstitute Bönningheim 2009, ISBN 978-3-9812485-3-1, str. 463
  5. ↑ Technological Evolution [online]. stanford.edu, 2000 [cit. 2017-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. (anglicky) 
  6. ↑ Československý vlnařský průmysl v letech 1945-1960 [online]. Filozofická fakulta Brno, 1964 [cit. 2020-11-21]. [G_Sociologica_08-1964-1_6.pdf (muni.cz) Dostupné online]. 
  7. ↑ mule spinning frame [online]. Cormatex, 2017 [cit. 2017-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Spinning mule, Prstencový dopřádací stroj, Vigoň

Externí odkazy

Zdroj