Rudolf Kirchschläger

Rudolf Kirchschläger
Prezident Rakouska
Ve funkci:
8. července 1974 – 8. července 1986
Předchůdce Franz Jonas
Nástupce Kurt Waldheim
Stranická příslušnost
Členství Sociálně demokratická strana Rakouska
Narození 20. března 1915
Niederkappel
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. března 2000 (ve věku 85 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Příčina úmrtí kardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbení Vídeňský ústřední hřbitov
Choť Herma Kirchschlägerová
Děti Walter Kirchschläger
Příbuzní Peter G. Kirchschläger (vnuk)[1][2]
Alma mater Vídeňská univerzita
Profese soudce, diplomat, právník, vysokoškolský učitel a politik
Náboženství katolická církev
Ocenění velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1977)
řetěz Řádu Isabely Katolické (1978)
velkokříž s řetězem Řádu Karla III. (1979)
čestný občan Vídně (1986)
honorary doctor of the Maria Curie-Skłodowska University (1986)
… více na Wikidatech
Podpis Rudolf Kirchschläger, podpis
Commons Rudolf Kirchschläger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Kirchschläger (zvuk [ˈʀuːdɔlf ˈkɪʁçˌʃlɛːɡɐ]; 20. března 1915, Niederkappel[3] – 30. března 2000, Vídeň) byl rakouský politik, státník, diplomat a soudce. V letech 1974–1986 byl, jako nestraník, dvakrát zvolen prezidentem Rakouska. Předtím byl v letech 1970–1974 ministrem zahraničních věcí.

Život a činnost

Studoval práva na Vídeňské univerzitě, po anšlusu Rakouska nacistickým Německem roku 1938 však musel studia opustit, když odmítl vstoupit do NSDAP. Pracoval poté jako bankovní úředník, než byl odveden do wehrmachtu, v jehož řadách bojoval na západní i východní frontě. Díky tomu směl během služby dokončit svá studia práv.

V letech 1947–1954 pracoval jako soudce,[4] roku 1954 však nastoupil na ministerstvo zahraničí, kde následně začala jeho diplomatická kariéra.

V letech 1967–1970 byl velvyslancem v Československu, z kteréžto pozice zamířil rovnou na post šéfa rakouské diplomacie do vlády Bruna Kreiskyho. Po čtyřech letech byl zvolen prezidentem jakožto nestranický kandidát sociálnědemokratické strany, roku 1980 byl znovuzvolen (již jako kandidát obou velkých stran – SPÖ i ÖVP) se ziskem 80 procent hlasů – patřil k nejpopulárnějším politikům rakouské historie.

V pozici rakouského velvyslance v Praze proslul tím, že po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 vydával i přes zamítavý příkaz z Vídně výjezdní víza československým státním občanům a umožnil tak tisícům osob pokojně vycestovat do Rakouska.

Vyznamenání

Stát Stuha Název Datum udělení
ČeskoČesko Česko Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy[5] 1996
DánskoDánsko Dánsko rytíř Řádu slona 1979, 3. dubna
FinskoFinsko Finsko velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[6] 1977
ItálieItálie Itálie velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[7] 1971, 30. prosince
LucemburskoLucembursko Lucembursko rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva[8] 1975, 14. července
PortugalskoPortugalsko Portugalsko velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[9] 1984, 18. dubna
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[10] 1978
velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[11] 1979, 3. října
ŠvédskoŠvédsko Švédsko rytíř Řádu Serafínů 1976, 6. května
VatikánVatikán Vatikán velkokříž Řádu Pia IX. 1990
rytíř velkokříže s řetězem Řádu Pia IX. 2000

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Niederkappel, Horní Rakousy
  4. ↑ Die 7 Bundespräsidenten der Zweiten Republik vor Heinz Fischer [online]. salzburg24.at, 2016-04-22 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-02. 
  7. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ SCHOOS., Jean. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Luxemburg: Sankt-Paulus-Druckerei, 1990. 422 s. ISBN 2879630487, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 S. 344. 
  9. ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ BOE.es - Documento BOE-A-1978-7636. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ BOE.es - Documento BOE-A-1979-24283. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj