Rudolf Bellegarde

Rudolf hrabě Bellegarde
Nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Valerie
Ve funkci: 1913 – 1918
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	plukovník
Narození	28. února 1862 Velké Heraltice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	30. října 1937 (ve věku 75 let) Bad Ischl Rakouský stát Rakouský stát
Titul	hrabě
Choť	(1891) Karolína Pejacsevich z Veröcze (1861–1927)
Rodiče	František Bellegarde a Rudolfina Kinská z Vchynic a Tetova
Děti	Marie Rudolfina z Bellegarde Vilemína z Bellegarde Ladislava z Bellegarde
Příbuzní	Marie Eleonore Marzani von Stainhof und Neuhaus[1], Marie Therese Gräfin Marzani von Stainhof und Neuhaus[1] a Maximilian Graf Marzani von Stainhof und Neuhaus[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Ferdinand Emanuel hrabě Bellegarde (německy Rudolph Ferdinand Emanuel Graf von Bellegarde) (28. února 1862 Velké Heraltice – 30. října 1937 Bad Ischl) byl rakouský šlechtic, důstojník a dvořan. Od mládí sloužil v c. k. armádě, několik let jako nižší důstojník strávil v Olomouci. Koncem 19. století aktivní službu ve vojsku opustil a díky rodinným vazbám poté zastával funkce u císařského dvora ve Vídni, nakonec byl v letech 1913–1918 nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Valerie, nejmladší dcery císaře Františka Josefa. Po zániku monarchie žil v soukromí.

Pocházel ze starého šlechtického rodu Bellegarde, který v 19. století získal majetky na Moravě a ve Slezsku.^[2][3] Narodil se na zámku Velké Heraltice jako druhorozený syn hraběte Františka Bellegarda (1833–1912) a jeho manželky Rudolfiny, rozené Kinské (1836–1899).^[4][5] Od mládí sloužil v armádě a v roce 1886 získal titul c. k. komořího.^[6] Jako nadporučík (1888) byl důstojníkem jedné z císařských gard.^[7] V roce 1894 dosáhl hodnosti rytmistra a sloužil u 2. pluku dragounů v Olomouci,^[8] pobýval také v Přerově, kde se narodily dvě jeho děti.^[9] Později působil u dvora ve Vídni, kde byl v letech 1900–1902 prvním komorníkem arcivévodkyně Alžběty, jediné dcery korunního prince Rudolfa (jejím nejvyšším hofmistrem byl v té době Rudolfův otec František Bellegarde).^[10] Jako důstojník c. k. armády byl v té době formálně příslušný k 1. hulánskému pluku. Později byl osobním komořím arcivévody Františka Salvatora.^[11][12]. Nakonec se v roce 1913 stal nejvyšším hofmistrem jeho manželky arcivévodkyně Marie Valerie, nejmladší dcery Františka Josefa.^[13] V těchto funkcích byl mimo aktivní službu v armádě povýšen do hodnosti majora, podplukovníka a nakonec plukovníka. Po rozpadu monarchie žil v soukromí ve Vídni a v Ischlu.

Během své služby u dvora obdržel několik ocenění, byl komturem Řádu Františka Josefa, nositelem Řádu železné koruny III. třídy, držitelem Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací a Jubilejní pamětní medaile. Několik vyznamenání získal také v zahraničí (německý Řád červené orlice, Řád württemberské koruny, Záslužný řád bavorské koruny).^[14]

V roce 1891 se ve Vídni oženil s hraběnkou Karolínou Pejacsevichovou (1861–1927), dcerou Ladislava Pejacseviche,^[15][16] která se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodily tři dcery. Nejstarší Marie Rudolfina (1892–1948) se provdala za hraběte Georga Marzaniho a žila s ním v Itálii. Nejmladší Ladislaja (1895–1966) byla manželkou hraběte Josefa hraběte Walterskirchena.^[17]

Rudolfův starší bratr August (1858–1929) zastával u dvora řadu let funkci nejvyššího kuchmistra. Mladší bratr František (1866–1915) byl státním úředníkem, poslancem Říšské rady a za první světové války zemřel v ruském zajetí.

Rudolfovým švagrem byl hrabě Manfred Clary-Aldringen (1852–1928), dlouholetý místodržitel ve Štýrsku a krátce rakouský předseda vlády. Dalším švagrem byl hrabě Julius von Seilern-Aspang (1858–1932), majitel zámku Přílepy, kde se narodila Rudolfova nejstarší dcera Marie Rudolfina.

Zdroj