Rudolf Barta (podnikatel)

Rudolf Barta
Komerční rada a průmyslník Rudolf Barta (1936)
Komerční rada a průmyslník Rudolf Barta (1936)
Jiná jména Rudolf Bárta (starší)
Narození 13. října 1868[1]
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. září 1952[1]
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzdělání obchodní akademie (ukončena v roce 1887)[2]
Povolání podnikatel v oboru staviv;[2] komerční rada; národohospodářský pracovník[3]
Domovské město Praha
Choť Božena Bartová (rozená Tichá) (1875–1943)[4] (sňatek v roce 1896)[2]
Děti syn: Dr. techn. ing. Rudolf Bárta (1897–1985);[2] dcery: Božena Jakovljevičová (rozená Bartová) (1897–1986);[5] Jarmila Šindelková Laušmanová (rozená Bartová) (* 1900);[6] Jiřina Mayová (rozená Bartová) (* 1903);[7] Vladana Tikalová Plocková (rozená Bartová) (* 1906)[8]
Rodiče Ferdinand Barta;[9] Barbora Bartová (rozená Stomeová) (1846–1878);[10] (sňatek v roce 1864)
Příbuzní vnuk: Čestmír Bárta; tchán: Karel Tichý;[11] tchyně: Marie Tichá (rozená Košťálková) (1842–1899)[12]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Křtitelnice – výrobek z červeného slivenského mramoru (devonský vápenec z oblasti Prahy)
Vápencové skály v Přírodní rezervaci Radotínské údolí u Kosoře a Prahy-Radotína
Původně stěnový lom Kamčatka (v Dalejském údolí u pražských Řeporyjí), později Černý lom (pojmenovaný v roce 1923 sběratelem zkamenělin Františkem Hanušem (1860–1937) podle tmavých silurských vápenců), byl 275 metrů dlouhý s 30 metrů vysokou stěnou. V nadloží černých vápenců se těžily světlé vysokoprocentní vápence pro výrobu vápna

Rudolf Barta (13. října 1868 Praha – 12. září 1952 Praha) byl podnikatel v oboru staviv,[2]komerční rada a národohospodářský pracovník.[3]

Život

Rodinný původ

Rudolf Barta se narodil 13. října 1868 v Praze. Jeho otcem byl podnikatel v oboru stavebních hmot Ferdinand Barta.[pozn. 1] Jeho matkou byla Barbora Bartová (rozená Stomeová) (1846–1878) – dcera majitele žižkovského statku Pražačka.[13][pozn. 2]

První kroky v oboru

Po skončení studia na obchodní akademii v roce 1887 nastoupil Rudolf Barta jako zaměstnanec (obchodní cestující s vápnem)[14] do firmy na výrobu stavebního materiálu Barta & Tichý.[2] Po předčasné smrti Ferdinanda Barty v roce 1892 převzal vedení společnosti Karel Tichý.[14] Později se ale postupně i Rudolf Barta účastnil na řízení společnosti.[14][2]

Rozvoj firmy v 90. letech 19. století

Rudolf Barta založil u nádraží Praha-Smíchov další podnik na výrobu betonových dlaždic a tašek[2] podle italského vzoru a jako první v Čechách začal i s výrobou umělého kamene (k dekoračním účelům).[14][2] Od poloviny 90. let 19. století rozšířil činnost firmy i na těžbu a zpracování mramoru.[2] Jako zdroj mramoru využíval lomy v jižním okolí Prahy.[2] Od řádu Křižovníků s červenou hvězdou si pronajal v roce 1895 lomy na červený mramor ve Slivenci.[14] Později koupil také mramorové lomy v Kosoři, Českém Šternberku, Soběšíně a Bohdanči.[14] Na pražském Zlíchově založil Rudolf Barta provoz na zpracování mramoru a od roku 1911 provozoval také lom na bílý mramor v Bohdanči u Ledče nad Sázavou.[2]

Božena Bartová (rozená Tichá)[4] byla jedinou dcerou Bartova firemního společníka Karla Tichého[11] a jeho ženy Marie Tiché (rozené Košťálkové).[12] Svatba se odehrála v roce 1896 a Rudolf Barta se tímto stal zetěm Karla Tichého.[2]

Firma v první dekádě 20. století

Po roce 1906 se firma dostala do finančních potíží.[2] Po smrti ředitele firmy a Bartova tchána Karla Tichého (v roce 1908) se Rudolf Barta stal jeho nástupcem.[2] Firma Barta & Tichý musela přežít úpadek vídeňské pobočky a s ním spojenou finanční ztrátu a navíc ještě přijmout nevýhodné kartelové podmínky.[14]

Po první světové válce

Po první světové válce patřila firma Barta & Tichý k největším československým podnikům na výrobu staviv.[14][2] Sílící tlak konkurence donutil Rudolfa Bartu dohodnout v roce 1920 spojení s radotínskou továrnou Max Herget[2] – firmou Maxe Hergeta a vznikla tak akciová společnost Spojené pražské továrny na staviva.[14] V této firmě, jejíž akciový kapitál obnášel hodnotu 16 milionů korun, zastával Rudolf Barta funkci prezidenta a generálního ředitele.[14]

Prastav

V roce 1923 se firma dostala do finanční tísně, z níž jí pomohl kapitálový vstup pražského velkoobchodníka s uhlím Rudolfa Weinmanna, jenž se stal v roce 1924 akcionářem a v témže roce (1924) se firma přejmenovala na Českou akciovou společnost k vyrábění a zužitkování staviva (se sídlem v Podolí) respektive na Spojené pražské továrny na staviva, a. s. – Prastav.[14] Rudolf Barta se stal v této firmě předsedou správní rady a generálním ředitelem.[2]

Firma odkoupila od Josefa Procházky vápenku v Loděnicích u Berouna, od Křižovníků další pozemky ve Slivenci a Holyni a v roce 1938 také železárny a válcovny v Pečkách na Kolínsku.[14] Ve 30. letech 20. století firma zaměstnávala více než jeden tisíc zaměstnanců.[14][2] Firma vlastnila několik lomů (vápencové lomy v Podolí, Holyni a v Řeporyjích),[14] cementárnu v Radotíně, vápenky na Zlíchově, v Hlubočepech, Holyni, Berouně, Loděnicích a Bohdanči, továrnu na dlaždice, kameninové roury a žáruvzdorné zboží v Hlubočepech.[2] V pražském Radotíně založil Rudolf Barta výzkumný a zkušební ústav firmy Prastav.[2][pozn. 3]

Další aktivity Rudolfa Barty

Kromě podnikání Rudolf Barta intenzivně vykonával za první republiky řadu funkcí ve veřejném životě: v Jednotě průmyslu vápenického, Ústředním svazu československých průmyslníků, Ústřední uhelné radě, Ústřední celní radě, předsedal Pražským vzorkovým veletrhům.[2] Rovněž zasedal v několika správních radách a také se podílel na reorganizaci dělnického úrazového pojištění.[2] Členem Národohospodářského ústavu České akademie věd a umění byl od roku 1927.[2] A byl to právě Rudolf Barta, kdo patřil mezi spoluzakladatele odborného časopisu Stavivo.[2][15] Podporoval i kulturu, například byl předsedou Městských divadel pražských.[2] Byl nositelem několika vyznamenání za zásluhy a to nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí (mimo jiné měl i francouzský Řád čestné legie).[2] Do důchodu odešel ke konci roku 1938, kdy opustil vedení podniku a svoje ředitelské místo přenechal svému prvorozenému (a jedinému) synu Dr. techn. ing. Rudolfu Bártovi (1897–1985) (používal v příjmení Bárta dlouhé „á“).[14][pozn. 4]

Rodina

Rudolf Barta měl s manželkou Boženou Bartovou (rozenou Tichou) (* 27. ledna 1875, Praha – 24. února 1943; sňatek v roce 1896)[4][2] celkem 5 dětí:

  • Dr. techn. ing. Rudolf Bárta (* 30. ledna 1897, Praha – 1. března 1985, Praha);
  • Božena Jakovljevičová (rozená Bartová) (* 14. prosinec 1897 – 11. prosinec 1986);[5]
  • Jarmila Šindelková Laušmanová (rozená Bartová) (* 17. března 1900, Praha);[6]
  • Jiřina Mayová (rozená Bartová) (* 9. ledna 1903, Praha)[7] a
  • Vladana Tikalová Plocková (rozená Bartová) (* 13. října 1906, Praha).[8]
Celkový pohled na tovární komplex vápenky a cementárny firmy Barta & Tichý v pražských Hlubočepích (rok 1925)[19]
Celkový pohled na tovární komplex vápenky a cementárny firmy Barta & Tichý v pražských Hlubočepích (rok 1925)[19]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Ferdinand Barta se oženil s Barborou Stomeovou (1846–1878) v roce 1864.
  2. ↑ Usedlost Pražačku v Praze 3-Žižkově vlastnila rodina Stomeových od roku 1800 až do roku 1947, kdy byla budova zbořena při výstavbě nových komunikací.
  3. ↑ Zdroj[15] uvádí jeho název jako Výzkumný ústav staviv, ale tato instituce není totožná s Výzkumným ústavem staviv a stavebních konstrukcí, který je uváděn ve zdroji.[16] Tato instituce byla zřízena ve Zlíně a v roce 1940 ve své zprávě pojednávala o nedostatcích ve stavebnictví firmy Baťa v kontextu Baťových obchodních domů.[16]
  4. ↑ Pramen[2] uvádí, že vedení firmy předal svému synovi Dr. techn. ing. Rudolfu Bártovi (1897–1985) již v roce 1930, ale jiné prameny (např.[17]) uvádějí shodně rok předání 1938. Např. zdroj[17] uvádí: „V prosinci 1938 odešel do důchodu dlouholetý generální ředitel Rudolf Barta a jeho nástupcem se stal jeho syn dr. ing. Rudolf Bárta.“[17] Oporou pro rok 1938 je i tvrzení ve zdroji:[18] ... „Rudolf Bárta mladší byl od roku 1939 ředitel firmy Spojené pražské továrny na staviva“[18] ...

Reference

  1. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Rudolf Barta (* 13. října 1868 – 12. září 1952) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac BÁRTA, Čestmír; VLAŠÍMSKÝ, Pavel. BARTA, Rudolf (též BÁRTA), (* 13. 10. 1868, Praha – † 12. 9. 1952, Praha) – podnikatel v oboru staviv [online]. Web: Biografický slovník [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Barta, Rudolf, 1868-1952; Narozen 13.10.1868 v Praze, zemřel 12.9.1952 tamtéž. Komerční rada, národohospodářský pracovník. [online]. Web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2021-06-11]. Identifikační číslo: jk01010811. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c KITLAR, Tomáš, Dr. Božena Bartová (rozená Tichá) (* 27. ledna 1875, Praha – 24. února 1943) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-25 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Božena Jakovljevičová (rozená Bartová) (* 14. prosinec 1897 – 11. prosinec 1986) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-21 [cit. 2021-06-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Jarmila Šindelková Laušmanová (rozená Bartová) (* 17. března 1900, Praha) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-17 [cit. 2021-06-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Jiřina Mayová (rozená Bartová) (* 9. ledna 1903, Praha) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Vladana Tikalová Plocková (rozená Bartová) (* 13. října 1906, Praha) [online]. Web: Geni com, rev. 2000-02-22 [cit. 2021-06-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Ferdinand Barta (1838 – 24. dubna 1892) – továrník [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Místo pohřbení: Olšany II-1-#487. Dostupné online. 
  10. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Barbora Bartová (rozená Stomeová) (* 1846 – 20. prosince 1878) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Místo pohřbení: Olšany II-1-#487. Dostupné online. 
  11. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Karel Tichý (* 20. ledna 1839, Slaný, Kladno – 22. srpna 1908) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-21 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Marie Tichá (rozená Košťálková) (* 21. září 1842, Praha – 22. května 1899, Praha) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-21 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ VLAŠÍMSKÝ, Pavel. BARTA Ferdinand (též BÁRTA) (* 5. srpna 1838, Praha - 24. dubna 1892, Praha) – podnikatel v oboru staviv [online]. Web: Biografický slovník [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o ŠIMEK, Robert. Ferdinand Bárta, Karel Tichý: Králové stavebních hmot [online]. Web: Redakce EURO.CZ, 2008-12-10 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Barta st., Rudolf [online]. Web: Online archiv (Langhans) [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b STAŠA, Eduard, akad. arch. Vznik a vývoj továrny na obuv z pohledu architekta [online]. Web: Zlín e-stránky cz [cit. 2021-06-14]. (Tep nebo Naše pravda, asi 1987-1988). Dostupné online. 
  17. ↑ a b c GARKISCH, Miloš. Příběhy pražských cementáren (140 let výroby cementu v Radotíně 1871–2011). [s.l.]: (Mokrá-Horáková): Českomoravský cement - Závod Králův Dvůr-Radotín, 2011. 374 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-0492-9. Kapitola Pod novým názvem, s. 86. Ke stažení ve formátu *.pdf.  Archivováno 5. 5. 2016 na Wayback Machine.
  18. ↑ a b GECKO, Tomáš. Cementárna v Radotíně – založení, produkce, podnikatelské strategie 1871 - 1921. Praha, 2011 [cit. 2021-06-14]. 66 s. Bakalářská. Univerzita Karlova v Praze; Filozofická fakulta; Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK. Vedoucí práce prof. PhDr. Eduard Kubů, CSc.. s. 25. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.
  19. ↑ BOURKA. (Areál) Vápenka a cementárna Barta & Tichý, Hlubočepská, Praha 5 - Hlubočepy [online]. Web: KoDa - Komínová databáze, rev. 2014-02-17 [cit. 2021-06-15]. Dostupné online. 

Literatura

  • NĚMEC, Bohumil, ed. Ottův slovník naučný nové doby: dodatky k Velikému Ottovu slovníku naučnému. V Praze: J. Otto, 1930-1943. 12 svazků (Díl I. / svazek 1. Hesla A-bo. 1930. 701 stran, (72 stran obrazových příloh)), strana 460.
  • Rudolf Barta mladší, Průmysl hlíny a kamene v Praze a okolí, in: Chemický obzor, čísla 5–7, rok 1930, strany 5 a další
  • Příspěvky k dějinám skla a keramiky I, Rozpravy NTM (Rozpravy Národního technického muzea); svazek 45, 1971, strana 171;
  • MYŠKA, Milan a kolektiv. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003–2008. 2 svazky (519 stran, 447 stran); strana 28 a další (kde je i soupis literatury); ISBN 80-7042-612-8
  • Biografický slovník českých zemí (2. sešit obsahuje první část písmene „B“ tj. hesla „B-Bař“; Praha 2005; rozsah stran 154-264; strana 224). Vydání první. Praha: Libri, 2004-2013; (celkem 23 svazků); ISBN 80-7277-214-7.
  • GARKISCH, Miloš a kolektiv. Příběhy pražských cementáren. (Mokrá-Horáková): Českomoravský cement - Závod Králův Dvůr-Radotín, 2011; 374 stran; ISBN 978-80-260-0492-9.

Související články

Externí odkazy

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Barta
  • Dobové fotografie Rudolfa Barty
  • GECKO, Tomáš. Cementárna v Radotíně – založení, produkce, podnikatelské strategie 1871 - 1921. Praha, 2011 [cit. 2021-06-14]. 66 s. Bakalářská. Univerzita Karlova v Praze; Filozofická fakulta; Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK. Vedoucí práce prof. PhDr. Eduard Kubů, CSc.. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.
  • GARKISCH, Miloš. Příběhy pražských cementáren (140 let výroby cementu v Radotíně 1871–2011). [s.l.]: (Mokrá-Horáková): Českomoravský cement - Závod Králův Dvůr-Radotín, 2011. 374 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-0492-9. Kapitola Pod novým názvem. Ke stažení ve formátu *.pdf.  Archivováno 5. 5. 2016 na Wayback Machine.

Zdroj