Rozvědčík

Jaroslav Franěk
Narození 8. října 1897
Nezabudice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. července 1943 (ve věku 45 let)
Věznice Plötzensee
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí popraven gilotinou
Národnost česká
Povolání hospodský
Ocenění Československý válečný kříž 1939
Choť Matylda Rozmarýnová, Antonie Hornofová
člen Sokola
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Franěk (známý též jako Rozvědčík, 8. října 1897 Nezabudice[1] – 1. července 1943 Věznice Plötzensee) byl československý legionář a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Život

Mládí a první světová válka

Jaroslav Franěk v legionářském stejnokroji a se svatojiřskými řády

Jaroslav Franěk se narodil 8. října 1897 v Nezabudicích v okrese Rakovník do rodiny hutníka Josefa Fraňka a jeho manželky Julie, rozené Zýkové jako nejmladší z jejich sedmi dětí. Vychodil měšťanskou školu v Křivoklátu a vyučil se strojním zámečníkem. Po vypuknutí první světové války byl v roce 1915 povolán do c. a k. armády bojovat na ruskou frontu.

Na jaře 1916 přeběhl do zajetí (zajat byl 23. dubna 1916 v Burganovu). Okamžitě podal v Darnici přihlášku do Československých legií, kam byl 5. května 1916 přijat a zařazen k 1. střeleckému pluku.[2] Sloužil jako rozvědčík. Bojoval v bitvě u Zborova, kde byl raněn, zasypán zeminou, ale opět vyproštěn. O jeho hrdinství se ve svém díle zmiňuje generál Rudolf Medek. Po prodělaném šoku trpěl epilepsií a do roku 1919 se léčil ve francouzské nemocnici v Saigonu.

Do vlasti se vrátil 15. října 1919.[2]

Mezi světovými válkami

J. Franěk v době služby na chebském letišti v roce 1921

Po návratu do Československa absolvoval poddůstojnickou školu a kurz leteckých mechaniků.[3] Do roku 1923 sloužil na letišti v Chebu.

V roce 1925 byl v hodnosti rotmistra z armády propuštěn.[3] Dne 8. listopadu 1924 se v Praze oženil s Matyldou Rozmarýnovou, ale manželství bylo v květnu 1934 rozvedeno.[4]

Po návratu do Nezabudic pracoval jako pojišťovací agent.[3] V roce 1935 vybudoval v blízkosti rodných Nezabudic u řeky Berounky Hostinec U Rozvědčíka, kterému předcházela dřevěná bouda, a který se stal velmi oblíbeným a populárním. Mezi jeho hosty patřila i rodina Oty Pavla.

Dne 27. června 1936 se podruhé oženil, s Antonií Hornofovou (1904–1981, civilní sňatek).[5] Manželství zůstalo bezdětné.[3] Manželka Antonie Fraňková vedla hostinec po zatčení svého muže, za okupace pomáhala partyzánům, žila zde i po svém odchodu do důchodu.[6][7]

Druhá světová válka

Po německé okupaci v březnu 1939 aktivně vstoupil do protinacistického odboje v rámci Obrany národa. Vytvořil odbojovou skupinu "Za svobodu"[3], sháněl zbraně, které dopravoval v pivních sudech. Byl dvakrát zatčen a dvakrát propuštěn, poprvé českými četníky, podruhé gestapem, kdy mu k propuštění pomohl prodělaný epileptický záchvat. Vězněn byl na Křivoklátě a na Pankráci.[2]

Spolupracoval také s odbojářem Josefem Mašínem[8], svým spolubojovníkem z legií[9], a s odbojovou skupinou Tři Králové.[10] Hostinec U Rozvědčíka jim sloužil jako skrýš pro sklad zbraní a mimo jiné v ní schovali protiletadlový kulomet, pušky, revolvery i spoustu nábojů.[8]

Hostinec U Rozvědčíka (2025)

Potřetí a naposledy byl zatčen v lednu 1941. Vězněn byl ve věznici Gollnow v Pomořanech (dnes Goleniów v Polsku), poté v berlínské věznici Plötzensee. Dne 16. prosince 1942 byl odsouzen k trestu smrti a 1. července 1943 v Plötzensee popraven gilotinou.[8]

Pár hodin před popravou napsal Jaroslav Franěk poslední dopis na rozloučenou své ženě. Je vystavený v pamětní síni v Nezabudicích.[11] Manželce také věnoval vyšívaný kapesník s vypodobněním jeho restaurace a hvězdičkami se speciálním vzkazem pro Josefa Mašína a lidi kolem něj, aby hledali "hračky" (poschovávané zbraně). Žádné úkryty se však podle této "mapy" nalézt nepodařilo.[10]

Posmrtná ocenění

  • Jaroslav Franěk byl 15. prosince 1945 in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939.
  • V roce 1997 byla Jaroslavu Fraňkovi odhalena na hostinci U Rozvědčíka pamětní deska.[12]
  • V roce 1998 byla Jaroslavu Fraňkovi v obci Nezabudice zřízena pamětní síň.[13]
  • Jméno Jaroslava Fraňka je uvedeno na pomníku obětem světových válek v Nezabudicích.[14]
  • V roce 2024 mu byla na památku (a dle jeho přání v dopise na rozloučenou) vystavěna kaplička v blízkosti hostince U Rozvědčíka.[15][11][16]
  • Pamětní deska Jaroslava Fraňka na hostinci U Rozvědčíka v Nezabudicích
    Pamětní deska Jaroslava Fraňka na hostinci U Rozvědčíka v Nezabudicích
  • Kaplička Jaroslava Fraňka v blízkosti hostince U Rozvědčíka v Nezabudicích
    Kaplička Jaroslava Fraňka v blízkosti hostince U Rozvědčíka v Nezabudicích
  • Detail kapličky Jaroslava Fraňka
    Detail kapličky Jaroslava Fraňka
  • Vystavené exponáty z pozůstalosti v pamětní síni Jaroslava Fraňka, včetně vyšívaného kapesníku
    Vystavené exponáty z pozůstalosti v pamětní síni Jaroslava Fraňka, včetně vyšívaného kapesníku
  • Součást expozice pamětní síně Jaroslava Fraňka
    Součást expozice pamětní síně Jaroslava Fraňka
  • Pomník obětem světových válek v Nezabudicích se jménem Jaroslava Fraňka
    Pomník obětem světových válek v Nezabudicích se jménem Jaroslava Fraňka

Jaroslav Franěk v kultuře

Postava rozvědčíka Jaroslava Fraňka se objevuje v dílech Oty Pavla. Díky pobytu Jaroslava Fraňka v Saigonu vznikla legenda, že bojoval v Indočíně, kterou do svých děl převzal i Ota Pavel. Ve filmu Zlatí úhoři jeho postavu ztvárnil Radoslav Brzobohatý, ve filmu Smrt krásných srnců Alois Švehlík.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c CSOL.CZ. 22357 [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e ČVANČARA, Jaroslav; ČVANČARA, Jaroslav. Československý odboj a nacistická okupační moc: 1939-1941. Druhé rozšířené vydání, v Ottově nakladatelství první. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství 496 s. (Někomu život, někomu smrt / Jaroslav Čvančara). ISBN 978-80-7451-871-3. 
  4. ↑ Matriční záznam o sňatku
  5. ↑ Matrika oddaných, Rakovník, 1936-1942, snímek 17. [s.l.]: SOA Praha Dostupné online. 
  6. ↑ Hospodská z Rozvědčíka. Lidová demokracie. 1981-11-03, s. 4. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-1143. 
  7. ↑ KŘIVÁNEK, Josef. Lidé z "ryb" Oty Pavla. Květy. 1990-07-13, s. 55. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 023-5849. 
  8. ↑ a b c Poprvé od pádu třetí říše uctí Berlín výstavou popravené Čechy. I odbojáře z knihy Oty Pavla. CNN Prima NEWS [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ Mašínův statek - památník tří odbojů, z.s.. www.masinuvstatek.cz [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b ČERNÝ, Pavel. Morávkova zpověď aneb věřím v Boha a ve své pistole. Ilustrace Milan Fibiger. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 24. 4. 2024. 416 s. (Kalibr). ISBN 978-80-242-9683-8. 
  11. ↑ a b Slavného Rozvědčíka od Berounky připomíná kaplička. Poslední přání vyslovil v dopisu před popravou. Střední Čechy [online]. 2024-10-29 [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ Pamětní deska Jaroslav Franěk | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ Pamětní síň Jaroslava Fraňka na stránkách Info Čechy.cz
  14. ↑ Pomník Obětem 1. a 2. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-08-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ Postavení kapličky na počest odbojáře Jaroslava Fraňka - Oficiální stránky obce Nezabudice. www.obec-nezabudice.cz [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ Kaplička Jaroslava Fraňka | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj