Rozpočitadlo
Rozpočítadlo (dříve též rozpočitadlo[1]) je krátký lidový slovesný útvar, nejčastěji dětská říkanka (říkadlo), která se používá při různých společenských hrách a událostech pro pseudonáhodný výběr některé přítomné osoby (typicky dítěte).
Charakteristika
Rozpočitadla se vyznačují mimo jiné tím, že často používají slova bez významu (obvykle nepoužitá nikde jinde), nejasného původu (někdy alegorizující silným zkomolením cizí, v češtině nejčastěji německá slova), se zvýrazněnou rytmickou funkcí. Rytmus zde udržuje silněji, než v běžné mluvě zvýrazněný přízvuk.
Jedná se o projev dětské lidové slovesnosti, patří mezi tzv. říkadla (sem patří dále škádlivky a jazykolamy).[2] Šíří se ústním podáním od člověka ke člověku, z generace na generaci, podobně jako úsloví, ustálená rčení, pořekadla, průpovídky, aforismy, anekdoty, lidové písničky apod.
Známá rozpočítadla
- Ententýky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky. Bez klobouku, bos, natloukl si nos. Byla boule veliká jako celá Afrika.
- Plave mýdlo po Vltavě, jakou barvu asi má? (vybraný zvolí barvu, např. Zelenou.) Ze – le – ná.
- Enyky benyky kliky bé, ábr, fábr, dominé, [elce, pelce, do pekelce,] ...
- U potoka roste kvítí, říkají mu petrklíč, na koho to slovo padne, ten musí jít z kola pryč.
- Eeny, meeny, miny, moe (anglické)
- Une balle en or tu sors (francouzské, přibližný překlad „zlatý míč, ty jdeš pryč“)
- Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben, budeme ti bubnovati, až vylezeš z vody ven.
- Kolo, kolo sýra a v něm samá díra. Kdo ho vrtal celý den, provrtá se z kola ven.
Odkazy
Reference
- ↑ Příruční slovník jazyka českého 4/2. Praha: Státní nakladatelství, 1935-1937. Dostupné online. Kapitola Rozpočitadlo, s. 929.
- ↑ SCHREIBEROVÁ, Kateřina. Lidová slovesnost v předškolní výchově. , 2011. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Ondřej Hník. s. 29. Dostupné online.
Externí odkazy
- Online rozpočítávadla na stránce ProDětiCokoliv.cz
Související články
