Roger Etchegaray

Jeho Eminence
Roger Etchegaray
Kardinál-biskup
Emeritní více-děkan kolegia kardinálů
Církev římskokatolická
Jmenování 30. dubna 2005
Předchůdce Angelo Sodano
Titulární kostel Porto–Santa Rufina (suburbikální diecéze)
Svěcení
Kněžské svěcení 13. června 1947
světitel Jean Saint-Pierre
Biskupské svěcení 27. května 1969
světitel Auguste François Marty
1. spolusvětitel Joseph Marie Gouyon
2. spolusvětitel Wladyslaw Rubin
Kardinálská kreace 30. června 1979
kreoval Jan Pavel II.
Titul Kardinál-biskup
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady

(2008-dosud)

Zúčastnil se
Osobní údaje
Země FrancieFrancie Francie
Datum narození 25. září 1922
Místo narození Espelette, Francie
Datum úmrtí 4. září 2019 (ve věku 96 let)
Místo úmrtí Cambo-les-Bains
Místo pohřbení Espelette
Povolání diplomat, katolický kněz, duchovní a katolický biskup
Alma mater Papežská univerzita Gregoriana
Řády a ocenění Cena míru Félixe Houphouët-Boignyho
velkokříž Řádu čestné legie
komandér Národního řádu za zásluhy
Mezinárodní cena Viareggio-Versilia
velkokříž Maďarského záslužného řádu
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roger Marie Élie kardinál Etchegaray (25. září 1922, Espelette – 4. září 2019) byl francouzský římskokatolický kněz, vysoký úředník římské kurie, kardinál.

Život

Kněžské svěcení přijal 13. července 1947, poté ještě dále studoval na Papežské univerzitě Gregoriana. Působil v diecézi Bayonne jako kněz, sekretář biskupa a generální vikář. V roce 1966 se stal sekretářem Francouzské biskupské konference.

V březnu 1969 byl jmenovaný pomocným biskupem Paříže, biskupské svěcení mu udělil 27. května téhož roku pařížský arcibiskup François Marty. V prosinci 1970 přešel na arcibiskupský stolec v Marseille. V letech 1971 až 1979 byl prvním předsedou Rady evropských biskupských konferencí.

Při konzistoři 30. června 1979 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem knězem s titulárním římským chrámem sv. Lva I., který držel až do 24. června 1998, kdy jej papež povýšil do sboru kardinálů-biskupů a udělil mu jako suburbikální diecézi Porto-Santa Rufina. Od dubna 1984 se věnoval práci v římské kurii – byl jmenován prezidentem Papežské komise „Justitia et pax“ a Papežské rady „Cor Unum“. Na funkci arcibiskupa Marseille proto rezignoval (13. dubna 1985). Podílel se na organizaci akcí Jubilejního roku 2000. V prosinci 1995 rezignoval na vedení Papežské rady „Cor Unum“ a po dovršení kanonického věku také na předsednictví Papežské komise „Justitia et pax“.

Vícekrát reprezentoval Jana Pavla II. na církevních slavnostech jako jeho speciální vyslanec či legát. Angažoval se v diplomatických krocích Vatikánu s cílem zabránění válce v Iráku v roce 2003.

Dne 30. dubna 2005 se stal viceděkanem kardinálského kolegia. Dne 13. května 2008 se stal služebně nejstarším kardinálem-biskupem s titulem kardinál-první biskup (protovescovo). Na půlnoční mši 24. prosince 2009 při útoku na papeže Benedikta XVI., kterého porazila žena ze zástupu věřících, byl zároveň kardinál Etchegaray zraněn a utrpěl zlomeninu pravé stehenní kosti.

Dne 25. října 2015 při závěrečném průvodu mše svaté u příležitosti 14. řádné biskupské synody v okamžiku, kdy kardinál seděl v 1. řadě a papež František se chtěl s ním pozdravit, ztratil rovnováhu, upadl a utrpěl zlomeninu levé stehenní kosti.

10. června 2017 přijal papež František jeho rezignaci na úřad víceděkana kardinálského kolegia.

Související články

Externí odkazy

arcibiskup marseillský
Předchůdce:
Maurice Jacquot 		1970–1984
Roger Etchegaray 		Nástupce:
Robert Coffy

Zdroj