Richard Langweil

Richard Langweil
Narození 25. listopadu 1854
Budyně nad Ohří
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. ledna 1941 (ve věku 86 let)
Berlín
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Místo pohřbení Berlín
Povolání podnikatel a politik
Nábož. vyznání judaismus
Choť Marie Langweil (roz. Thieben)
Děti Artur Langweil
Rudolf Langweil
Rodiče Alois Asser Langweil
Charlotte Sara Lederer
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Richard Langweil (25. listopadu 1854, Budyně nad Ohří – 26. ledna 1941, Berlín, Schöneberg) byl český podnikatel a politik židovského původu občansky aktivní v mnoha spolcích, organizacích a institucích.[1]

Biografie

Mladí a působení ve Slaném

Richard Langweil se narodil 25. listopadu 1854 do židovské rodiny Aloise Langweila (* 1817) z Budyně nad Ohří a Charlotte Langweil (roz. Lederer) (* 1819) z Libochovic. Jeho otec Alois Langweil byl v letech 1885 až 1893 starostou židovské náboženské obce ve Slaném, tamtéž provozoval obchod s kůžemi a v roce 1860 zde založil továrnu zaměřenou na výrobu obuvnických svršků.[1][2]

Richard Langweil žil a působil ve Slaném, kde po svém otci převzal úspěšnou továrnu, která ve velkém množství vyvážela obuvnické svršky po Evropě (konkrétně do Německa, Francie, Holandska, Švýcarska, Dánska) a taktéž na ostrov Mauricius. Roku 1892 podnik zaměstnával přibližně 25–30 dělníků.[3][4]

Politická a občanská aktivita

Richard Langweil byl členem zastupitelstva ve Slaném, které 20. ledna 1896 založilo městskou spořitelnu, mezi lety 1898 a 1903 v ní byl členem revidujícího komitétu. Taktéž působil jakožto okresní zastupitel. V těchto funkcích se významně zasloužil o vznik telefonní sítě ve Slaném.[5] Působil jako člen správní rady místní chemické továrny, byl členem dozorčího výboru okresní nemocenské pokladny, členem výboru obchodního grémia ve městě, členem železniční komise, členem školního výboru Obchodní pokračovací školy a aktivním členem Muzejního spolku ve Slaném, kterému pravidelně přispíval 1 zlatou ročně.[1]

Slánskému muzeu věnoval vzácnou sadu římských a řeckých mincí. Byl také známý pro své mecenášství a pomoc potřebným, kterou nejčastěji soustředil dětem, sirotkům a vdovám.[1] Za žádnou svou veřejnou funkci nepřijímal odměny ani cestovné. Veškeré odměny, které podle statutu získával, věnoval na stravování chudých dětí nebo veřejné knihovně ve Slaném, kterou hned při založení rozšířil o 15 spisů.[5]

Udržoval přátelský vztah s dramatikem a spisovatelem Václavem Štechem, jenž později na Richarda Langweila a celou jeho rodinu vzpomínal ve svých fejetonech s titulem Přes ostnaté dráty (Paměti českého tvrdohlavce). Společně se věnovali kulturnímu a politickému dění.[5] Byli aktivní například v Bruslařském klubu, který ve Slaném založili. Podobně tomu bylo ve společenském a kulturním spolku Mládenecký kruh, ve kterém byl během předsednictví MUDr. Mrázka jednatelem Štech a Langweil pokladníkem.[5] V okolí Mládeneckého kruhu se utvořila silná skupina literátů, studentů, místních novinářů a budoucích členů městské rady.[6][5]

„ Při všech volbách ve městě, na něž jsem měl vliv, byl Langweil mým a mých přátel spolehlivým spolubojovníkem. S ním jsme mnoho šarvátek volebních vyhráli. Mnohdy to byly jen pronikavé úsudky, jež mi byly směrnicemi. Ničím se nedával lehce získati. “
— Václav Štech

[5] Byl podporovatelem a přispívajícím členem Spolku českých akademiků židů (SČAŽ). Tuto historicky první organizaci usilující o česko–židovské sblížení, která se zároveň hlásila k českému národu finančně podporoval.[7] Richard Langweil rovněž vypracoval návrh na zřízení Ústřední jednoty obchodních grémií, které později v království českém vzniklo.[5][8]

Odchod do zahraničí

K roku 1900 ukončil veškerou veřejnou činnost ve Slaném a město společně s rodinou opustil. Příčinou odstoupení byla rozmrzelost nad tehdejšími neutěšenými poměry místními a politickými.[9] Obuvnickou továrnu přenechal Rudolfu Steinovi z Prahy, odstěhoval se do Vídně a později do Berlína, kde jeho synové působili jakožto úředníci berlínských poboček Dresdner Bank. Richard Langweil zůstal v Německu nadále aktivním a věnoval se obchodování v oblasti farmacie. V zahraničí taktéž převzal zastupování velkého obchodu s orientálními uměleckými předměty, který v Paříži provozovala jeho švagrová Florine Langweil.[5]

„ On působil v našem městě opravdovou, nezištnou a vážnou prací, která zanechala a na dlouho ještě zanechá skutečných stop. Vše pokrokové, ušlechtilé a humánní mělo v něm nadšeného ctitele, zastánce, bojovníka. Posíláme p. Langweilovi do daleké Vídně vřelé pozdravy. Že i tam — v novém svém domově, — zůstane věrným, dobrým Čechem a přítelem zájmů našeho města, o tom nepochybujeme. Naše upřímné Na zdar ! “
— Světlo: List radikální, 3.8.1900

[8] Během svého života ještě několikrát navštívil nově vzniklé Československo.[5] Zemřel v roce 1941 v Berlíně–Schöneberg.[1]

Perzekuce rodiny

Langweilovu rodinu pro židovský původ postihly represe a perzekuce nacistické moci. Jeho manželka Marie Langweil (rozená Thieben) byla z Berlína transportována do Terezína, kde 13. září 1942 zemřela.[10] Jejich syn Rudolf Langweil, narozený roku 1889 ve Slaném, společně s manželkou Lili v únoru 1942 nastoupili k transportu z Prahy do Terezína, následně byli v dubnu téhož roku převezeni transportem Ag, č. 309  z Terezína do koncentračního tábora Piaski v Polsku, kde byli zavražděni.[11] Rudolfův syn z prvního manželství Jan Langweil, narozený roku 1920 v Berlíně, přežil nacistické koncentrační tábory a dočkal se osvobození.[12]

První syn Richarda Langweila – Artur Langweil, narozený v roce 1887 ve Slaném, emigroval ještě před první světovou válkou do USA.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f Gabriela Cimrmanová, Soňa Hamzová et al. Návraty – nenávraty: Slánských zmizelých sousedů. 1. vyd. Slaný: 3. Základní škola Slaný, 2015. 140 s. Kapitola Rodina Langweilova. 
  2. ↑ Tipy na vycházky po Slaném; č. 18 - Historie slánské židovské komunity [online]. Infocentrum Slaný [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ Národní digitální knihovna: Slánský obzor. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ Tipy na vycházky po Slaném; č. 11 - Wilsonova ulice dříve Nádražní třída [online]. Infocentrum Slaný [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i ŠTECH, Václav. Přes ostnaté dráty (Paměti českého tvrdohlavce). 1. vyd. Slaný: Knihovna Václava Štecha, 2010. 337 s. ISBN 978-80-254-9093-8. Kapitola Langweilové, s. 330–⁠337. Tištěno ve feuilletonu Národních listů. 
  6. ↑ SCHMORANZOVÁ, Viktorie. VÁCLAV ŠTECH: od vlasteneckého ochotníka k divadelnímu manažerovi [online]. Praha: Divadelní fakulta Akademie múzických umění, 2021 [cit. 2023-08-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Národní digitální knihovna: Kalendář česko-židovský. ndk.cz [online]. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Národní digitální knihovna: Světlo. ndk.cz [online]. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ Národní digitální knihovna: Světlo. ndk.cz [online]. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Marie Langweil | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Rudolf Langweil | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2023-07-25]. Dostupné online. 


Literatura

ŠTECH, Václav. Přes ostnaté dráty (Paměti českého tvrdohlavce). 1. vyd. Slaný: Knihovna Václava Štecha, 2010. 337 s. ISBN 978-80-254-9093-8. Kapitola Langweilové, s. 330–⁠337. Tištěno ve feuilletonu Národních listů. 

Zdroj