Regulační poplatek

Každá oblast zdravotnictví je v Česku financovaná jinak. „Diferenciace zdravotnických subjektů probíhala v ČR prakticky již od roku 1990.“[1] Rozdělení souvisí s procesem privatizace zdravotnictví, ze státních zařízení se postupně vyčlenily samostatné privátní subjekty. Privatizace se týkala nejen zdravotních služeb, ale zasáhla i oblast majetku, kromě jiného byly tedy privatizovány budovy včetně vybavení.

Velké nemocnice, především fakultní nemocnice, zůstávají z části v rukou státu. Několik státních nemocnic se transformovalo do právní formy akciové společnosti s majoritní účastí kraje nebo obce. „V České republice jsou sociální a zdravotně sociální pracovníci v nemocnici zaměstnáváni přímo nemocnicemi. Zaměstnáváni zdravotně sociálních pracovníků v nemocnicích je zcela v rukou managementu.“[2]

Financování systémem DRG

Financování je založeno na předpokladu, že existuje srovnatelnost nákladů na léčbu pacienta s obdobnými léčebnými nároky na terapii, tedy že náklady na pacienta s danou diagnózou se od sebe nebudou příliš lišit vzhledem k tomu, že léčebné postupy budou přibližně stejné. V Česku se program financování nemocnic pomocí DRG začal zkoušet na podzim roku 1997, kdy VZP připravila tzv. Pilotní projekt DRG - 1. fáze, kterého se za dohodnutých podmínek úhrady účastnilo 19 českých nemocnic (3 velké fakultní a 16 malých nemocnic).

Praktičtí lékaři

Praktičtí lékaři jsou odměňováni systémem tzv. kombinované kapitačně výkonové platby. Část své odměny dostává ve fixní formě, tj. za každého pojištěnce, kterého má ve své registraci a druhou část tvoří platby za určité výkony. Zdravotní pojišťovna dopředu oznámí soupis hrazených úkonů. Zdravotní péče je praktickým lékařům hrazena tím způsobem, že lékař uzavírá smlouvy se zdravotními pojišťovnami a účtuje jim každý měsíc úhradu za poskytnutou péči. Praktický lékař je povinen poskytnout pomoc či ošetření lidem, kteří u něj registrovaní nejsou.

Zdravotní pojišťovna si nárokuje za každého pojištěnce paušální měsíční poplatek – zdravotní pojištění. Z vlastních prostředků jsou povinni platit zaměstnanci (doplácí zaměstnavatel), podnikatelé (OSVČ) a osoby bez zdanitelných příjmů. Za některé skupiny obyvatel platí pojistné stát. Jedná se o děti, studenty do 26 let, starobní důchodce a osoby s nárokem na sociální dávky.

Plátce zdravotního pojištění se dělí do několika skupin:

Financování ambulantních specialistů

Jedná se o problémovou oblast, financování neuspokojuje obě strany, lékaře i pojišťovny. Ministerstvo zdravotnictví ČR poskytlo Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a podle něj specialista vykazuje své úkony, sazebník těmto výkonům přiřadil určitý počet bodů. Korunová hodnota jednoho bodu je výsledkem dohodovacího řízení mezi ČLK a zdravotními pojišťovnami.

Stomatologická péče

Stomatologická péče má vlastní sazebník výkonů ohodnoceno v korunovém vyjádření. Je zde obsažen i seznam nadstandardních materiálů a výrobků, které jsou hrazeny zcela či částečně pacientem.

Úhrada lékařská služba první pomoci je podobná jako u fyzioterapie a homecare, a to pomocí hodnoty bodu v Kč. V devadesátých letech zde byl stanoven maximální strop úhrady, limitování lékařské služby bylo však zrušeno.

Zdravotnická záchranná služba

Zdravotnická záchranná služba je financována buď paušální sazbou oproti referenčnímu pololetí nebo hodnotou bodu v Kč. Zdravotní doprava je financována pojišťovnami podobným způsobem, jako je tomu u zdravotnické záchranné služby, tzn. paušálem.

Akutní lůžková péče

U akutní lůžkové péče závisí na druhu zdravotnického zařízení, kde je zdravotní péče poskytovaná, hradí se dvěma způsoby, a to buď:

  • paušální sazbou na jednoho ošetřeného pojištěnce v lůžkové péči, ambulanci, dopravě a jiné ústavní péči,
  • hodnotou bodu Kč v odborných léčebných ústavech (OLÚ) a léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN)

Regulační poplatky

Stvrzenka z platebního automatu o zaplacení regulačního poplatku za využití lékařské pohotovostní služby v areálu Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči
Související informace naleznete také v článku Tomáš Julínek#Regulační poplatky.

Regulační poplatky byly v ČR zavedeny od 1. ledna 2008, upravuje je zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění. Od 1. ledna 2014 pojištěnci neplatí žádný regulační poplatek za ústavní péči. Pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce je povinen v souvislosti s poskytováním hrazených služeb hradit poskytovateli, který hrazené služby poskytl, regulační poplatek ve výši 30 Kč za klinické vyšetření u praktického lékaře, praktické lékařství pro děti a dorost, gynekologie a porodnictví, zubního lékaře. Vládní kabinet schválil návrh na zrušení třicetikorunových poplatků v ambulancích a lékárnách od ledna roku 2015. Zůstal jen poplatek 90 Kč na pohotovosti.[3]

Reference

  1. ↑ ZLÁMAL, Jaroslav,. Ekonomika zdravotnictví. Brno: NCO NZO, 2013. ISBN 978-80-7013-551-8. 
  2. ↑ KRUŽNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3676-1. 
  3. ↑ Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. [cit. 2015-05-21]. 

Zdroj