Raymond Poincaré

Raymond Poincaré
10. prezident Francie
Ve funkci:
18. února 1913 – 17. ledna 1920
Předchůdce Armand Fallières
Nástupce Paul Deschanel
76., 89. a 95. předseda vlády Francie
Ve funkci:
23. července 1926 – 29. července 1929
Předchůdce Édouard Herriot
Nástupce Aristide Briand
Ve funkci:
15. ledna 1922 – 8. června 1924
Předchůdce Aristide Briand
Nástupce Frédéric François-Marsal
Ve funkci:
21. ledna 1912 – 21. ledna 1913
Předchůdce Joseph Caillaux
Nástupce Aristide Briand
Ministr zahraničních věcí Francie
Ve funkci:
15. ledna 1922 – 8. června 1924
Předchůdce Aristide Briand
Nástupce Edmond Lefebvre du Prey
Ve funkci:
14. ledna 1912 – 21. ledna 1913
Předchůdce Justin de Selves
Nástupce Charles Jonnart
Ministr financí Francie
Ve funkci:
23. července 1926 – 11. listopadu 1928
Předchůdce Anatole de Monzie
Nástupce Henry Chéron
Ve funkci:
14. března 1906 – 25. října 1906
Předseda vlády Ferdinand Sarrien
Předchůdce Pierre Merlou
Nástupce Joseph Caillaux
Ve funkci:
30. května 1894 – 26. ledna 1895
Předseda vlády Charles Dupuy
Předchůdce Auguste Burdeau
Nástupce Alexandre Ribot
Ministr školství
Ve funkci:
26. ledna 1895 – 1. listopadu 1895
Předseda vlády Alexandre Ribot
Předchůdce Georges Leygues
Nástupce Émile Combes
Ve funkci:
4. dubna 1893 – 3. prosince 1893
Předseda vlády Charles Dupuy
Předchůdce Charles Dupuy
Nástupce Eugène Spuller
Stranická příslušnost
Členství Demokratická republikánská aliance
Narození 20. srpna 1860
Bar-le-Duc
Úmrtí 15. října 1934 (ve věku 74 let)
Paříž
Příčina úmrtí plicní embolie
Místo pohřbení Nubécourt
Choť Henriette Poincaré
Rodiče Antoni Poincaré a Nanine Marie Ficatier
Příbuzní Lucien Poincaré (sourozenec)
Henri Poincaré (syn otcova bratra)
Alma mater Pařížská právní fakulta
Profese politik, advokát a novinář
Náboženství katolická církev
Ocenění Řád Serafínů (1913)
rytíř Řádu slona (1914)
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1920)
Řád Mahá Čakrí
Kříž za chrabrost
… více na Wikidatech
Commons Raymond Poincaré
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raymond Poincaré [rémon puenkaré] (20. srpen 1860, Bar-le-Duc – 15. října 1934, Paříž) byl francouzský konzervativní politik, prezident Francouzské republiky v letech 1913 až 1920 a předtím i poté celkově třikrát premiér. Byl bratrancem matematika Henriho Poincaré.

Život

V roce 1870, když byl Poincaré 10 let starý, bylo jeho rodné město Bar-le-Duc během prusko-francouzské války obsazeno nepřátelským vojskem, což pravděpodobně negativně ovlivnilo jeho pozdější postoj k Německé říši.[1]

Poincaré vystudoval práva na pařížské univerzitě Sorbonne a poté pracoval jako advokát. Jeho manželkou se stala Henriette roz. Benucci (* 8. května 1858).

Politická činnost

Poslanec, premiér a prezident Francie

V roce 1887 byl zvolen do poslanecké sněmovny za departement Meuse. V letech 1890 až 1892 se profiloval jako znalec při projednávání státního rozpočtu, přičemž vynikl jako zprostředkovatel mezi různými politickými tábory.

Předsedou rady ministrů (président du Conseil des ministres) se poprvé stal 21. ledna 1912. Po roce působení v čele vlády byl zvolen 10. prezidentem Francouzské republiky a dne 18. února 1913 uveden do tohoto úřadu. Zůstal hlavou státu po celou dobu první světové války až do 17. ledna 1920. Již 15. ledna 1922 vystřídal socialistického politika Aristida Brianda v úřadě premiéra a zůstal jím do 8. června 1924. Po mezihře s premiérem Édouardem Herriotem se Poincaré vrátil do této funkce dne 23. července 1926 a zůstal premiérem do 29. července 1929. Ve věku 68 let pak odešel do politické výslužby.

První světová válka

Během červencové politické krize v Evropě roku 1914 odcestoval Poincaré spolu s premiérem Reném Vivianim do Petrohradu. Zde dal představitelům Ruského impéria „slavnostní příslib závazků“, které vyplývaly ze spojenectví obou zemí. To posílilo cara Nikolaje II. a ruskou vládu v jejich odhodlání pomoci Srbsku, které bylo po atentátu v Sarajevě ohrožováno Rakouskem-Uherskem. Týden poté vyhlásilo Rusko generální mobilizaci, po které mu Německá říše vyhlásila válku. Poincaré se po celou dobu trvání první světové války rozhodně zasazoval pro její pokračování ze strany Francie a jejích spojenců až do vítězného konce.

Jako prezident podepsal Poincaré dne 4. června 1917 dekret o založení polské Modré armády ve Francii, což byl významný krok na cestě k obnovení Polska jako samostatného státu.[2]

Prezident vydal 16. prosince 1917 dekret, kterým prohlásil nově vznikající legionářské vojsko ve Francii za "samostatnou československou armádu". [3]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ CLARK, Christopher: Rozhovor se švýcarským deníkem Der Bund, http://www.derbund.ch/wissen/geschichte/Das-Buch-ist-kein-Freispruch-fuer-die-Deutschen/story/24143098?track, 28. června 2014 (německy).
  2. ↑ Dekret o utworzeniu Armii Polskiej we Francji. dzieje.pl. Dostupné online [cit. 2017-02-01]. (polsky) 
  3. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 18, 46 - 47, 77 - 83, 140 - 148, 159 – 164, 184 - 190
  4. ↑ Sveriges statskalender. Stockholm. 1925. S. 903 Dostupné online
  5. ↑ Gaceta de Madrid. 1919-05-08, čís. 128, s. 370. Dostupné online. 
  6. ↑ Royal Thai Government Gazette (12 August 1917). "พระราชทานเครื่องราชอิสริยาภรณ์ มหาจักรีบรมราชวงศ์" (thajsky) Dostupné online Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
  7. ↑ „W zamian za otrzymane wstążeczki biało-amarantowe b. armii gen. Hallera”; Rozkaz Ministra Spraw Wojskowych L. 2034 z 1921 r. (Dziennik Personalny z 1921 r. Nr 41, s. 1617)

Externí odkazy

34. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Émile Gebhart 		1909–1934
Raymond Poincaré 		Nástupce:
Jacques Bainville

Zdroj