Rameno Štítu-Kentaura

Pozorované struktury spirálních ramen Mléčné dráhy

Rameno Štítu–Kentaura, také známé jako Rameno Štítu-Jižního kříže je dlouhé difúzní zakřivení tvořené hvězdami, plynem a prachem, které se spirálně zakřivuje směrem ven z konce centrální příčky Mléčné dráhy. Od 50. let se předpokládalo se, že Mléčná dráha má čtyři spirální ramena, i když důkazy pro toto nebyly nikdy silné.[1] V roce 2008 pozorování pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu neprokázalo očekávanou hustotu skupin rudých obrů ve směru ramen Střelce a Pravítka.[2] V lednu 2014 byly publikovány výsledky studie distribuce a životnosti masivní hvězd[3] a studie rozdělení maserů a otevřených hvězdokup.[4] Obě našly důkazy pro čtyři spirální ramena.

Rameno Štítu-Kentaura leží mezi menším ramenem Lodního kýlu-Střelce a hlavním rameneme Persea. Rameno Štítu-Kentaura začíná u Galaktického jádra jako Rameno Štítu, pak se postupně mění v Rameno Kentaura.[5]

V regionu, kde se Rameno Štítu–Kentaura připojuje k centrální příčce Galaxie se nachází oblasti bohaté na vznikající hvězdy. V roce 2006 byl objeven velký shluk hvězd, obsahující 14 červených veleobrů, pojmenován byl RSGC1. V roce 2007 byl objeven shluk přibližně 50 000 nově vytvořených hvězd pojmenovaný RSGC2 nacházející se jen několik set světelných let od RSGC1. Je starý méně než 20 milionů let a obsahuje 26 červených veleobrů, což je největší známé seskupení těchto hvězd.[6] Další shluky v tomto regionu jsou RSGC3 a Alicante 8.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scutum-Centaurus Arm na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BASH, F. N. Does the Galaxy have four spiral arms. The Astrophysical Journal. 1981, s. 551. DOI 10.1086/159401. Bibcode 1981ApJ...250..551B. (anglicky) 
  2. ↑ CHURCHWELL, E.; BABLER, B. L.; MEADE, M. R.; WHITNEY, B. A.; BENJAMIN, R.; INDEBETOUW, R.; CYGANOWSKI, C. The Spitzer/GLIMPSE surveys: a new view of the Milky Way. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 2009, s. 213. DOI 10.1086/597811. Bibcode 2009PASP..121..213C. (anglicky) 
  3. ↑ URQUHART, J. S.; FIGURA, C. C.; MOORE, T. J. T.; HOARE, M. G.; LUMSDEN, S. L.; MOTTRAM, J. C.; THOMPSON, M. A. The RMS survey: Galactic distribution of massive star formation. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2013, s. 1791. DOI 10.1093/mnras/stt2006. Bibcode 2014MNRAS.437.1791U. arXiv 1310.4758. (anglicky) 
  4. ↑ BOBYLEV, V. V.; BAJKOVA, A. T. The Milky Way spiral structure parameters from data on masers and selected open clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2013, s. 1549. DOI 10.1093/mnras/stt1987. Bibcode 2014MNRAS.437.1549B. arXiv 1310.3974. (anglicky) 
  5. ↑ CHURCHWELL, Ed; BABLER, BRIAN L.; MEADE, MARLIN A. The Spitzer/GLIMPSE Surveys: A New View of the Milky Way. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 2009, s. 213–230. Dostupné online. DOI 10.1086/597811. Bibcode 2009PASP..121..213C. (anglicky) 
  6. ↑ >DAVIES, B.; FIGER, D. F.; KUDRITZKI, R. P.; MACKENTY, J.; NAJARRO, F.; HERRERO, A. A Massive Cluster of Red Supergiants at the Base of the Scutum‐Crux Arm. The Astrophysical Journal. 2007, s. 781. DOI 10.1086/522224. Bibcode 2007ApJ...671..781D. arXiv 0708.0821. (anglicky) 
  7. ↑ NEGUERUELA, I.; GONZÁLEZ-FERNÁNDEZ, C.; MARCO, A.; CLARK, J. S.; MARTÍNEZ-NÚÑEZ, S. Another cluster of red supergiants close to RSGC1. Astronomy and Astrophysics. 2010, s. A74. DOI 10.1051/0004-6361/200913373. Bibcode 2010A&A...513A..74N. arXiv 1002.1823. (anglicky) 

Zdroj