Radim (Luže)

Radim
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Luže
Okres Chrudim
Kraj Pardubický kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°54′16″ s. š., 16°1′19″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 299 (2021)[1]
Katastrální území Radim (4,64 km²)
PSČ 538 54
Počet domů 94 (2011)[2]
Radim
Radim
Další údaje
Kód části obce 137791
Kód k. ú. 737798
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radim je vesnice, část města Luže v okrese Chrudim. Nachází se asi 1,5 km na sever od Luže. V roce 2009 zde bylo evidováno 102 adres.[3] V roce 2001 zde trvale žilo 249 obyvatel.[4]

Radim je také název katastrálního území o rozloze 4,64 km2.[5]

Historie

V dobách rekatolizace českého národa (doba temna) byl v roce 1750 mlynář Jan Čejka z Radimi u Skutče odsouzen jako kacíř k ročním nuceným pracím v okovech. Jeho syn Josef Čejka byl později (v roce 1752) usvědčen z rozšiřování zakázaných knih. Jako neordinovaný kazatel "husitské víry" považoval za svou povinnost doplňovat tajné evangelické knihovny, jež byly poškozeny konfiskacemi. Protože číst, vlastnit či kolportovat např. bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[6] bylo trestné – byl Josef Čejka až do 15. května 1755 vyšetřován ve vazbě. Zemřel v pražské káznici pravděpodobně v roce 1762.[7]

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-12-22 [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-18. 
  6. ↑ LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: 1911 [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ Eva Melmuková: Patent zvaný toleranční, 1999. Str. 84–85

Externí odkazy

Zdroj